Článek
Venkovští lidé v budoucnosti nebudou mít peníze na nákup drahých nových elektroautomobilů ani na drahý benzín a naftu do svých vozů ojetých.
Vláda konstatuje a zná řešení: „Na hromadné dopravě bude do značné míry závislá velká část obyvatel ČR, zejména ve venkovských a periferních regionech. Od r. 2027 hrozí výrazné zhoršení dostupnosti z důvodu zvýšení celkových nákladů přepravy osob a bude potřeba zajistit adekvátní formy přímé podpory (sleva na jízdném), abychom předešli negativním důsledkům, které zvýšené ceny za dopravu mohou na zranitelné skupiny obyvatel mít.“ Ve všech navrhovaných dokumentech řešících dopravní chudobu se mimořádný důraz klade na dopravu na jízdním kole. V návrhu řešení se říká: „Operativní cyklistická doprava dokáže efektivně realizovat cestu v odlehlých regionech, a to na obyčejném kole do vzdálenosti až 10 km, na elektrokole až 20 km.“
Efektivně šlapat někdy lze na rovinách, které však ve většině českých periferních krajů jsou v menšině. Při pohledu ministerského úředníka na mapu však je země plochá, při pohledu z okna počasí ideální, bezvětří, 20 stupňů ve stínu, prší jen v noci. To znamená, že efektivně by takto v zemi české mohli na kolech jezdit lidé fyzicky zdatní i nezdatní.
Skutečnost na vesnicích nyní je taková, že právě lidi fyzicky zdatné jinak než za volanty aut spatřit nelze. Spatřit na jízdním kole lze jen ojediněle lidi méně fyzicky zdatné, kteří v nouzi najdou odvahu podstoupit silniční souboj se spěchajícími automobily. Co je platný předpis o předjíždění cyklisty ve vzdálenosti 1,5 metru, když spousta řidičů neumí za pomalu jedoucím vozidlem včetně kola zpomalit a dát přednost vozidlu protijedoucímu? Útěchou pro odvážné uživatele kol je, že ještě nebezpečnější než jízda na kole je na české silnici pěší chůze, přestože se jedná o nejstarší, nejzdravější a nejlevnější způsob cestování.
Jeden z vyřčených návrhů uvažuje o tom, že každá z více než 6000 obcí v ČR by z dotací měla získala jedno elektrické kolo, které by používal obecní úřad a dle rozdělovníku by ho sdíleli všichni obyvatelé obce.
Pokud chtějí velkoměstští plánovači navrhovat pohyb vesnického obyvatelstva v bližší i vzdálenější budoucnosti, měli by se vzdělat v tom, jak se na kole nejlépe jezdí. Doporučil bych jim exkurzi do Nizozemska, zemi kolu zasvěcené.
Rozdíl mezi uživateli jízdních kol v Nizozemsku a v českých zemích je viditelný na první pohled. Holanďané sedí na kolech vzpřímeni a nezávodí, kdežto čeští cyklisté připomínají dostihové jezdce, kteří dupou co nejvíce do pedálů, jako by chtěli vyhrát Velkou cyklistickou. Cizinci se diví a někdy všechny Čechy nazývají cyklisty. Patrně kopcovitá česká krajina inspiruje obchod, aby dovážel z Číny a zde prodával horská kola, jejichž řídítka jsou níže než sedla. V Nizozemí je to opačně, sedla kol jsou níž než řídítka, takže lze kdekoli snadno zastavit a bez sesednutí se nohama opřít o zem. Rozdílů je víc. Cyklistickou přilbu nosí v Holandsku málokdo. Vzhledem k malé rychlosti, jakou se tam jezdí, a dlouholetým zkušenostem z denního užívání kola, hrozí pád a zranění hlavy více chodcům. Jiné jsou pro nizozemské cyklisty i další dopravní předpisy. Na kole, koloběžce a skútru se ve městech jezdí téměř výhradně po chodnících, ulice se přejíždějí po značených přechodech pro chodce. Dál pokračovati je zřejmě zbytečné, pražský úředník by to pochopil po svém a poukázal na českou výjimečnost.
Věštění budoucnosti je v současnosti jakýsi job politiků, ekonomů, ekologů a hlavně novinářů. Jediná důvěryhodná předpověď však je - i bez skleněné koule - že se bude zdražovat. Pokud by odborníci v Praze vážně mysleli na venkovské obyvatelstvo víc než na vlastní kapsy, neplácali by nesmysly o jízdních kolech, která je schopno používat jen bezvýznamné množství lidí, ale řešili veřejnou hromadnou dopravu. Základ veřejné dopravy by na venkově měly vytvořit elektrifikované regionální železniční tratě, ke kterým by měly cestující přivážet autobusy a mikrobusy na baterie. Taková je má představa nejlevnější ekologické dopravy, nikoli konkurence, soupeření vlaku s autobusem. Co víc mohou ekologové chtít?
Regionální železniční tratě neodpovídají zákonům trhu, myslí si ekonomové a prosazují jejich rušení. Místo na jejich údržbu a rozšíření jdou miliardy na stavby železničních koridorů a dálnic. Bude v budoucnosti, pokud dojde k omezení soukromých automobilů, větším zájmem venkovského obyvatelstva jezdit Pendolinem do Prahy a sledovat z okna protihlukové stěny nikoli 1 hodinu, ale 60 minut, nebo se včas a bezpečně dostat do 15 km vzdáleného města, do zaměstnání, školy, k lékaři, na nákup potravin a podobně? Cyklistů, kteří na běžném kole 15 km zvládnou za hodinu, by se moc nenašlo.
