Článek
Při výročí sovětské okupace v srpnu 1968 se vnucuje porovnání současných ukrajinských událostí se srpnem 1968 v Československu.
První dva srpnové týdny roku 1968 jsem trávil na vojenském cvičení. Počasí bylo správné letní. Je možné, že toto cvičení se konalo kvůli předtuše nějakých vojenských událostí, vím jen, že kasárna na příchod roty záložníků vůbec nebyla připravena. Nudných čtrnáct dní jsme vytrpěli v polních podmínkách, ubytování i veškerá činnost proběhla v narychlo postavených stanech. Pojem „proběhla“ lze přeložit jako čekání na oběd a večeři. Důstojníci ráno někam zmizeli, údajně měli porady, a už se neobjevili.
Podivné hluché období bylo v první polovině srpna 1968 v celé zemi. Představitelé státu slibovali účast na manifestacích, ale neukazovali se. Lidé se věnovali svým starostem, o nedělích se vydávali na poutě, které zásluhou soukromých stánkařů a nových pouťových atrakcí se staly pestřejšími a zajímavějšími. Po dlouhé době bylo možné spatřit u kostelů žebráky a potulné muzikanty. Starší generace slzela dojetím, že se vrátily časy První republiky, mladí udiveně zírali.
Pokusů o obnovení soukromých živností bylo za 7 měsíců roku 1968 málo. Mimo kramářů a zelinářů se tu a tam objevil soukromý holič. Pamatuji také jednoho soukromého vynálezce, ale to byl spíš případ pro psychiatry. A to bylo asi vše. Ve vesnických hospodách se diskutovalo o odchodu z JZD. Bývalí zkušení hospodáři kroutili hlavami, není s čím začínat. „Stroje a nářadí byli v JZD za 10 let zničeny, koně skončili na jatkách, stáje jsou přestavěné na koupelny a prádelny, stodoly zchátraly, v baráku není hřebík. Ostatně v družstevním houfu není zle, je méně práce, téměř žádné starosti a jistý příjem, i když sotva polovina příjmu dělníků z fabrik.“ Rozpadání družstev se však obávali někteří předsedové družstev z úrodných oblastí (např. Borůvka, Karhan), kteří se rozhodli kolektivizaci hrdinně obhajovat v celostátních zemědělských organizacích.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 se vše změnilo. Na československých letištích přistávala sovětská letadla, po pražské dlažbě řinčely sovětské tanky Představitelé státu včelo s prezidentem Svobodou si stále hráli na překvapené, přestože o intervenci dlouho předem věděli. Asi bylo dobře, že sovětské výhrůžky tajili. V zemi, která příliš neoplývá zásadami, představa, že by lidé měsíc, dva, očekávali sovětský útok, je děsivá. Mimo vyprázdnění obchodů určitě by se spousta lidí i ozbrojila. Proti půlmilionové sovětské armádě však v české kotlině jednotlivec se zbraní v ruce neměl šanci přežít .
Jeden kovaný člen ODS nedávno napsal, že srpen 1968 je druhá Bílá hora. To se už dříve říkalo i o Mnichovské dohodě. Přirovnání snese jen fakt, že všechny tyto události byly zaviněny pražskými vládami, lidmi opilými mocí. Následky porážek povstáních ale byly rozdílné. Zatímco na Bílé hoře obyvatelstvo českých zemí prakticky vydělalo, protože byli potrestáni vůdcové, ale zbytek země mohl držet krok s vyspělou Evropou, po srpnu 1968 nebyli potrestáni vůdcové, ale celé Československo, protože se zrychlilo zaostávání hospodářství, které bylo podřízené zájmům RVHP řízeného z Moskvy.
