Článek
O tom, jak bude vypadat otáčivé hlediště v Českém Krumlově, kde přesně bude stát a jak se bude celá proměna financovat, by se podle posledních zpráv mělo už rozhodnout v příštím roce. Řekl to ve středu ministr kultury Martin Baxa (ODS) během návštěvy Jihočeského kraje. Takovéto předpovědi vyslovují čeští ministři kultury už 30 let. V posledním plánu je financování projektu za přibližně jednu miliardu korun. „Bavíme se o realizaci takového projektu, že by bylo hlediště přemístěno do nových prostor mimo to místo stávající,“ řekl Baxa.
Důvodem dlouhodobých sporů mezi ministerstvem kultury a Českým Krumlovem je otáčivé hlediště v zahradě českokrumlovského zámku. Když v roce 1992 žádaly české úřady o zápis Českého Krumlova mezi památky UNESCO, z nějakých důvodů neuvedly, že v zámecké zahradě je divadlo. V UNESCO to po čase zjistili a pochopili to jako podvod.
Po létech hrubého nátlaku ministra kultury Dostála - vyhrožování vyškrtnutím Českého Krumlova ze seznamu památek UNESCO - rozjeli se zástupci města sami do UNESCA přesvědčit se, jak to s požadavkem světové kulturní organizace na odstranění otáčivého hlediště vlastně je. Zjistili, že v UNESCU nikdy nikdo nevyhrožoval vyškrtnutím Českého Krumlova ze seznamu UNESCO, že je to výmysl pražského ministerstva kultury.
V dobách ministra kultury Dostála vznikly velké tlaky na likvidaci českokrumlovského přírodního divadla, jehož otáčivé hlediště je umístěno v zámeckém parku. Od té doby v pravidelných intervalech ministerstvo kultury Českému Krumlovu stanovuje nové a nové termín na odstranění otáčivého hlediště ze zámeckého parku.
Historie českokrumlovského otáčivého hlediště se začala psát koncem padesátých let dvacátého století, kdy zde při příležitostném divadelní představení byla realizovaná myšlenka Joana Brehmse, výtvarníka Jihočeského divadla, a bylo postaveno první primitivní otáčivé hlediště pro šedesát diváků. Zjistilo se, že nápad je to dobrý, proto byla zahájena stavba většího kolotoče. V roce 1959 zde už bylo otáčivé hlediště pro čtyři sta diváků, které bylo uváděno do pohybu lidskou silou; pořadatelé si při divadelních představeních vyzvedli v místní posádce čtyřicet vojáků, kteří ukryti pod hledištěm podle potřeby jím pohybovali. K slavné budoucnosti experimentu v parkovém prostředí tehdy nemalou mírou přispěla Ottou Haasem režírovaná Jiráskova Lucerna. Úspěch u diváků byl ohromný. Místo naplánovaných třech představení si jich vynutili třiadvacet. Celkem přišlo do hlediště deset tisíc diváků. Zařízení se v dalších létech postupně vyvíjelo, dostalo místo lidského pohonu elektrické motory, zvětšovalo se hlediště, přibývalo představení i diváků. Ve snaze po uspokojení stoupajícího zájmu byla koncem osmdesátých let zestárlá hlučná točna zbořena a místo ní postavena točna nová, větší (658 diváků), technicky dokonalejší.
Jedním z důvodů, proč v 50. letech Brehms v Českém Krumlově mohl experimentovat s otáčivým hledištěm, patrně byla skutečnost, že politické orgány podporovaly vše, co by rozpad města v pohraničí zastavilo. Po roce 1945 musely Český Krumlov opustit čtyři pětiny obyvatelstva. Umělé osídlení se příliš nedařilo, jedna osidlovací vlna střídala druhou. V té době byly kočovníkům ze Slovenska násilně odebírány povozy a koně. V době, kdy se v zámecké zahradě roztočilo první otáčivé hlediště (1959), město Český Krumlov dělalo na návštěvníky dojem města romského. K návštěvě centra nebyl valný důvod. Po změně politického systému v roce 1989 se postupně změnily pohledy na stavební památky a především se otevřely hranice. O prohlídku Českého Krumlova měli zájem movití turisté, což byl signál pro nejotrlejší a nejchamtivější podnikatele bůh ví odkud. Přišel další extrém, místo bídy a špíny se objevil luxus a vysoké ceny. Ani toto pro průměrného obyvatele českých krajů není lákadlem. Otáčivé hlediště navštíví však rád.
„V roce 1992 památkáři zamlčeli, že v zámecké zahradě stojí točna a dnes nevědí, jak tuto chybu napravit,“ uvedl v roce 2009 tehdejší starosta Českého Krumlova Luboš Jedlička, „tak to dnes řeší vymlouváním se na nějaké rozhodnutí stavebního úřadu, které já jsem držel včera v ruce. Takováto rozhodnutí se tady každým druhým rokem opakují. Je šaškárna se na toto odvolávat a mystifikovat obyvatele nejen Českého Krumlova v tom, že nyní tady někde někdo něco zavinil. Jestli tady má někdo máslo na hlavě, pak jsou to ti, co v roce 1992 UNESCU zamlčeli, že tady už 30 let stálo úspěšné divadlo. Dnes se divím, že památkáře a ministerstvo kultury pořád baví dráždit veřejnost a vytáčet obyvatele kraje, kteří berou točnu, jako svůj technický a kulturní unikát.“
V pozadí trvalé nervozity ministerstva kultury mohou být zájmy některých pražských divadel a podnikatelů, odliv turistů a peněz do regionů někdy netěší. Českobudějovické Jihočeské divadlo si totiž v době, kdy ostatní divadla mají prázdniny, plní v Krumlově kasu.
Zdroj: Další prameny:
