Článek
Na druhé straně Asie přituhuje na Korejském poloostrově, začíná zbrojit doposud mírumilovné Japonsko. Tlak stoupá okolo ostrova Tchaj-wan.
Nervozita na celém světě stoupá nejen zásluhou řinčení zbraní. Sobectví a touha po majetku a po moci jsou věčné, bez mantinelů jsou nezvladatelné a zabíjejí. Majetková nerovnost vyvolává mezi lidmi nenávist a u lidí náchylných k násilí vyvolává projevy rasizmu a nacionalizmu.
Druhou světovou válku prakticky ukončila americká atomová bomba v Hirošimě, Japonsko se vzdalo a vyděšený Stalin z ukořistěných (oficiálně osvobozených) zemí střední Evropy stáhl Rudou armádu a nahradil ji sovětskými poradci. Sovětská armáda zůstala jen na částech bývalé Třetí říše (Východní Německo a východní část Rakouska). V Evropě začala „Studená válka“, rozdělila ji Železná opona. Zvonilo se 40 let zbraněmi včetně jaderných.
Za studené války v generálních štábech vznikaly plány na světový střet, které zahrnovaly použití jaderných zbraní. V Moskvě narýsovali tažení proti Západu, kterého se měla účastnit i Československá lidová armáda. Kdo v ní vykonával vojenskou službu v 50. a 60. letech minulého století, například u protivzdušné obrany nebo u přísně utajovaných raket, a věděl o provokacích na obou stranách Železné opony, mohl by potvrdit, že k vypuknutí válečného konfliktu chybělo málo. Záleželo na politicích, kteří vždy dávají pokyn k zahájení války.
Po skončení balkánských bojů na počátku 21. století se zdálo, že pravda a láska budou v Evropě kvést navěky. To však bylo něco, s čím se především ruští generálové a politici nehodlali smířit. Začalo to okupací Krymu v roce 2014, bezpečnostní situace na východě Evropy začala zhoršovat. Současné prodlužování války na Ukrajině, při trapné zdrženlivosti Západu, velmi Rusku svědčí, jako svědčilo prodlužování 2. světové války. Obyvatelstvo Ruska si zvyklo, obyvatelstvo Západu je z ukrajinské války už unaveno.
A vojenské plánování je zpět. Sny o zatažení Střední Evropy pod křídla Moskvy se jistě vracejí. Aktivovány zřejmě jsou i Stalinovy sny z roku 1945 o garmoškách rudoarmějců v Porýní. Německo proto nyní připravuje (Bild) scénář, který počítá s ruským postupem směrem na Západ. Novým ruským soustem mají být pobaltské země.
V únoru má Putinova říše mobilizovat 200 tisíc vojáků. Následovat asi bude jarní ofenziva proti Ukrajině. První fází tažení »moskevského samoděržaví« mohou v Pobaltí být kybernetické útoky a pláč ruské menšiny v tomto regionu.
Bezpečnostní otázky bychom ani ve střední Evropě rozhodně neměli podceňovat. Ruskou agresi směrem na Západ můžou zřejmě jako rozhodující síla NATO zastavit jen Spojené státy. Ty zatím o Evropu nemají valný zájem, dávají přednost volbě prezidenta, obchodní válce s Čínou a vojenské obraně Tchaj-wanu. Vzhledem k proruským sympatiím v některých východoevropských zemích a vzhledem k nepochopení nebezpečí v západních zemích, za stávajícího uspořádání Evropské unie nemusí se Rusko na Ukrajině porážky obávat. Pro velmoci dnes není problémem dopravit silné vojenské jednotky včetně tanků na kterékoli místo na zeměkouli. Hodně Pražanů má ještě v paměti hukot sovětských letadel v noci z 20. na 21. srpna 1968.
Je známo, že Rusko má po celém světě hustou síť zpravodajských služeb, a má tedy přehled nejen o armádách jednotlivých států, ale i o chování obyvatelstva. Při průchodu Českou republikou Putin zřejmě problémy nepředpokládá, mimo proruských příznivců se totiž v současné silně konzumní české společnosti pokoušejí prosadit prospěchářské antimilitaristické nálady. Také spousta statečných mladých „vlastenců“ se netají úmyslem v případě vojenských odvodů prchnout za hranice. Ať se za nás bije NATO!
