Článek
Za pomoci traktorů tak demonstrují za zlepšení podmínek pro své hospodaření. Ostatní obyvatelstvo demonstrace toleruje. Obyčejně při jednání s vládami dojde ke kompromisům. Demonstruje se pravidelně i proti nadměrné administrativě a proti častým kontrolám ze strany úřadů.
Povinnou administrativu a velice krutý dohled nad sebou měli zemědělci za Protektorátu Čechy a Morava, i když toto období nakonec bylo pro české zemědělství ekonomicky úspěšné. Nebyl problém s odbytem produkce, s cenami a platbami, přišla však spousta povinností. Zemědělci nedostávali lístky na potraviny, které vyráběli, mohli však spotřebovat jen množství úředně stanovené, ostatní museli odevzdat.
Z tohoto období i z období poválečného se na venkově zachovalo málo dokladů. Za heydrichiády a později lidé kvůli strachu, že budou obviněni ze souhlasu s atentátem, ničili všechny kalendáře a písemnosti, po roce 1945 znovu ničili všechny dvojjazyčné tiskopisy a zápisy, protože se báli obvinění z kolaborace s nacisty. Mnoho lidí potřebovalo odvrátit od sebe podezření, a tak po válce byla značná politická snaha smazat minulost, udělat tlustou čáru, plnit dvouletku a budovat novou republiku od píky.
Protektorátní hospodářské kontroly
O dění za Protektorátu psali pamětníci až dodatečně, často až v polovině 50. let. Obyčejně už hodně tendenčně, i když byly výjimky. Například zápis neznámého autora:
V pondělí 27. listopadu 1942 ráno opět zavítala do naší obce hospodářská kontrola: 5 kontrolorů v civilu, 4 protektorátní četníci, 1 německý četník. Všichni zemědělci byli obesláni, aby přišli hned do hostince. Slova se ujal jeden z kontrolorů:
„Jako kontrolní orgán ministerstva zemědělství a lesnictví přišli jsme dnes se přesvědčit, jak jste splnili svoje dodávky. Má-li někdo z přítomných nějaké obilí uschované, má nyní poslední možnost, aby toto obilí vyndal z úkrytu a nabídl k dodávce. Jakmile přijdem do stavení a naleznem sebemenší množství obilí ukryté, pak je již pozdě prosit, každý takový bude hned předán německé kriminální policii. Pamatujte si, že takovému schovávání obilí do sena, slámy nebo dříví jsme už dávno odrostli. Nuže, dáváme vám poslední lhůtu, rozmyslete si to během čtvrt hodiny, načež každý jednotlivě budete před komisi ve vedlejší místnosti předstupovati.“
Pak celá komise ze sálu odešla. Mezi námi zavládla stísněná nálada. Za republiky jsme nebyli zvyklí slepě poslouchat, a proto na počátku okupace jsme se tolik nebáli. Mysleli jsme, že na vesnici jsme skryti v závětří. Heydrichiáda nás dohnala k strachu a poslušnosti.
Po chvíli přišel starosta a šeptal: „Neslibujte nic! Poradil mi to jeden četník.“ Potom jsme vstupovali do vedlejší místnosti a předkládali hospodářské výkazy. Na otázku: „Co máte schováno?“, odpovídali všichni: „Nic.“
Potom jsme všichni šli domů. Zůstala komise a čtyři mladí muži, které starosta vybral na přehazování sena a slámy a na vážení zásob. Povolené zásoby obilí a brambor byly vypočítány s přesností na 1 kg. Namátkově v několika staveních byla provedena kontrola, zásoby souhlasily. Komise dostala občerstvení a při odjezdu obec pochválila: „Tak to má být, nic jsme nenašli.“
Vesnice si na nějaký čas zase oddechla. Ke kontrolorům se hlavně dávali bývalí důstojníci armády, bývalí úředníci policie, finanční stráže a vysokoškolští učitelé a studenti. Býval mezi nimi i některý slušný kontrolor, ale většinou to byli hrubci a hulváti, jimž dělalo potěšení, že můžou vesničanům nahánět strach.
Lidé postupně přišli na to, co si mohou dovolit. Válečný nedostatek potravin zasáhl i úředníky, a tak stačilo před kontrolora nebo četníka položit balíček se zamaštěným obalem nebo pár krabiček cigaret a potom zásoby zapírat a zapírat. Záleželo také hodně na starostovi, jakým občerstvením, alkoholem a cigaretami kontrolory přivítal. Důležité bylo kuchařské umění starostovy manželky, jak vydatný a chutný oběd a svačinu pro komisi připravila.
Stávalo se, přestože při úřední kontrole ve dvorech bylo všechno v pořádku, že gestapáci namátkově předvolávali zemědělce na služebny, kde je vyhrožováním nutili přiznat tajné zásoby a odevzdat je. Mnozí sedláci ve strachu z krutého vyšetřování a uvěznění slíbili obilí, které neměli, takže si ho potom museli půjčovat nebo draze kupovat na černém trhu.
Starostové byli mezi dvěma balvany
Funkce protektorátního vesnického starosty zvoleného už před okupací v roce 1938 byla nevděčná. Byl v situaci, jako by se upsal čertu. Jak si v obci kde se všichni znají a vidí do talíře zachovat důvěru obyvatelstva, a přitom být loajální k Říši? Nepříjemnou povinností byl příděl potravinových lístků. Někomu příděl nestačil (malé děti, nemocní atd.) Obec se snažila pomoci. Hlásila se například opožděně úmrtí, a obce braly potravinové lístky na nebožtíky. Většina vesnických starostů se pokoušela vzdát se funkce, z níž bylo velmi blízko do vězení nebo na šibenici. Odstoupení však nebylo možné. Okresní úřady to povolovaly jen při vážné nemoci. Starosta musel přísahat věrnost Německé říši a Adolfu Hitlerovi a poslušnost prezidentu Háchovi. Za slíbenou a podepsanou věrnost měl příplatek na potraviny 4.800 K za rok. (Pro porovnání: měsíční plat řemeslníka byl okolo 1.000 K.)
Po atentátu na Heydricha museli se dne 3. července 1942 dopoledne vybraní (asi 6.000) starostové z Protektorátu Čechy a Morava povinně zúčastnit shromáždění v pražské Lucerně, přísahat věrnost Říši a odsoudit atentát. Odpoledne museli být na velké manifestaci na Václavském náměstí. Večer pak bylo jako odměna za poslušnost v celém Protektorátu stanné právo zrušeno.
