Článek
To bude zase v mediích vztekání a obviňování EU z diktátu, že se málo vyspíme a krávy nadojí méně mléka.
„Slavná soudní ústavní stolice, já jsem podepsal menší valorizaci, se kterou nesouhlasím,“ neoficiálně jazykem chytré horákyně oslovil Ústavní soud nový prezident Pavel. K jeho cti nutno poznamenat, že alespoň věděl, co podpisuje. Jeho jeden předchůdce (V.K.) zjistil, co v Bruselu podepsal, až po podpisu.
Zdá se, že prezident Petr Pavel bude opak Miloše Zemana, který v zahraniční politice Západu tápal, ale vyznal se v politickém bludišti České republiky, takže si zde mohl vyřizovat staré i nové účty. Pan prezident Petr Pavel hned první týden ve funkci naznačil, že domácí politika nebude jeho oblíbená parketa, že raději se bude věnovat vyšší diplomacii. Snad má stejné názory, jako míval prezident T. G. Masaryk: „Není důležité, co si o sobě myslíme my, ale co si o nás myslí zahraničí.“ Čas ukáže, jestli tato sázka na zahraničí bude v tak sobecké, národovecké a rasistické lidské společnosti, jako je konzumní Česká republika, úspěšná. Třeba se jednou Pavel navrátí z ciziny a na Hradě bude sedět někdo jiný.
T. G. Masaryk nesnášel revoluce a bál se jí, nesnášel jakékoli pouliční demonstrace a násilí, demokratický systém (vůle lidu) měl být založen na pokojných volbách. Přesto si nechtěl pohněvat proletariát, neboť byl proti zákazu komunistické strany, která otevřeně hlásala násilné svržení vlády. Přestože věděl o tom, že českoslovenští komunisté mají svůj vzor v Sovětském svazu a věděl o způsobu, jakým se tam bolševici dostali k moci a jakým se u ní drželi, domníval se, že komunisté se můžou chovat jako strana s normální západní politickou kulturou. Jaké správné demokratické volby by měly být, ani Masaryk přesvědčivě nedokázal určit. Systém soutěže politických stran byl už za jeho života schopen demokracii zničit (Německo).
Mohl by dnes být Masaryk na Hradě? Dnes si lidé nedovedou vážit osobností, takže by asi Masarykova moudra měla hodnotu Zemanových bonmotů. Před 105 lety Masarykova cesta na Hrad určitě nebyla tak poctivá jako letošní cesta Pavlova, i když zásadním důvodem k Pavlovu volebnímu vítězství byla vládní kampaň proti Babišovi. Velkoměsta prostě převálcovala český venkov.
Zatímco současný český prezident koná zdvořilostní návštěvy v Bratislavě, Varšavě a Berlíně, česká media se trápí starostmi, co se stane s lidmi, kteří se při jakési demonstraci na Václavském náměstí pokusili násilně vniknout do budovy Národního muzea. Hlavním podezřelým je sedmašedesátiletý důchodce Jaroslav Popelka, který chodil s megafonem mezi demonstranty na Václavském náměstí a opakoval výzvu, aby dav po skončení protestu strhl z historické budovy Národního muzea ukrajinskou vlajku. Po policejním výslechu byl Popelka propuštěn na svobodu, takže mohl novinářům oznámit, že při příští demonstraci svolané na 6. května demonstranti značně přitvrdí.
Demonstruje se proti chudobě, která ovšem postihuje některé skupiny obyvatelstva za každého režimu. To je neměnná zákonitost, vždy se někdo bude mít lépe, někdo hůře, vždy bude spousta lidí nespokojených. Udržení sociálního smíru je důležitým úkolem vlády. V tomto Fialova vláda vybouchla jako muniční sklad. Nejdříve s velkou pompou zmenšila přítok peněz do eráru a hned nato se stejnou pompou oznámila snížení výdajů na zákonnou valorizaci důchodů. Snad Fiala a Jurečka předpokládali, že národ bude jásat nad jejich šikovností. Situaci ovšem nechtějí řešit přílivem peněz do státní pokladny, ale snižováním výdajů. Proč se vláda nemůže chovat jako kterýkoli občan? Když občanovi nestačí peníze na výdaje a chce si udržet životní úroveň, tak se snaží více vydělávat, nikoli méně utrácet.
Uteklo pár měsíců od zahájení výplaty nesmyslného Jurečkova „výchovného“ a už bylo bez velké námahy zjištěno 33 000 neoprávněných výplat. Skutečnost však bude jistě drastičtější, protože o výplatu výchovného se hlásí lidé, kteří nikdy nikoho nevychovávali. Bude se vše prošetřovat, takže se budou muset přibrat úředníci a platit soudy. Další velké výdaje státu. Proč ne, když se ušetří na důchodcích!
