Článek
V USA to bylo něco jako české dožínky a posvícení dohromady. Na amerických stolech nebyla husa, ale krocan. Čím větší, tím lepší.
Den díkůvzdání, původně svátek církevní, je v USA od roku 1863 rozhodnutím prezidenta Abrahama Lincolna svátkem státním a nejdůležitější americkou rodinnou oslavou. Podle amerického zvyku totiž jsou rodinní příslušníci rozptýleni po celých Spojených státech, a právě na Den díkůvzdání se sjíždějí, navštěvují a společně oslavují.
Protože mnoho Američanek a Američanů jistě ve čtvrtek překračuje „míru“ oslav (říkají „mosty“) je pátek Černým pátkem, kdy se lidé potulují po obchodech. Americká tradice pronikla i do Evropy a pečený krocan je na stole i v mnohých rodinách evropských.
O svátek Díkuvzdání se zasloužili angličtí osídlenci, kteří na lodi Mayflower dorazili k břehům Ameriky na podzim roku 1620. První zima tam byla krutá, mnoho osídlenců ji nepřežilo. Ti, kteří přežili se na jaře vrhli do práce. Za rok se zásluhou bohaté úrody vyhlídky na budoucnost zdály mnohem přívětivější. Osadníci dobrou úrodu náležitě oslavili a poděkovali Bohu za jeho dary.
V dalším období začínaly mezi osídlenci konflikty. Skončil boj o přežití, a tak zákonitě muselo končit i vnucené společné hospodaření.
Podstata problému soužití osadníků měla kořeny v Anglii, před odplutím. Králem byl Jakub I. avšak způsob života v Anglii určovala anglikánská církev. Skupina odpadlíků od této církve, takzvaní puritáni, se rozhodla Anglii opustit a zkusit své štěstí na nově objeveném kontinentu. Kdo chtěl v té době odejít odjet do Ameriky, ten musel mít vládní povolení a peníze. Peníze mohl poskytnout pouze soukromý investor. Poutníkům lodi z Mayflower poskytl finanční prostředky londýnský obchodník Thomas Weston. Nejednalo se o dar, ale o půjčku, obchodník chtěl svoje peníze zpět, a s příslušným ziskem. Proto si stanovil podmínku. Cestující z lodi Mayflower se měli stát členy prvního amerického kolchozu.
Obchodník si ve smlouvě vymínil, že všechny zapůjčené prostředky i všechny zisky nové americké osady budou společné. Osadníci měli pracovat výhradně pro společenství, vydělané peníze dávat do společné kasy a po sedmi letech vrátit půjčky včetně úroků a zbytek mezi osadníky rozdělit rovným dílem. Dohoda výslovně zakazovala soukromé podnikání. Smlouva byla podepsána v roce 1620, potom mohlo 102 odvážlivců nastoupit na loď Mayflower. Po náročné cestě, která trvala deset týdnů, dorazili těsně před začínající zimou k pobřeží dnešního Massachusetts, kde založili osadu Plymouth.
Zima byla krutá. Ze 102 odvážlivců, kteří vypluli z Anglie, se jara dočkalo pouze 44 osob. Potom jim přišel na pomoc indián jménem Squanto, který je naučil pěstovat kukuřici a chytat ryby. Znamenitou první americkou úrodu roku 1621 oslavili osadníci slavností, čímž založil tradici Dne díkůvzdání.
Historie osady Plymouth je známá zásluhou deníku Williama Bradforda, který byl jedním z účastníků dohody s investorem Westonem a byl druhým zvoleným guvernérem osady Plymouth.
Někteří muži nechtěli zdarma pracovat, ženy nechtěly vařit pro cizí muže. Kdo v české kotlině pamatuje začátky Jednotných zemědělských družstev, ví, o čem je řeč. Lidé byli a jsou všude stejní. Pole byla obdělávána polovičatě, výnosy každý rok klesaly. Po pěti letech bylo jasné, že systém je neudržitelný, neboť osada už nebyla schopná na splacení dluhů vydělat. William Bradford se s investorem dohodl na odkladu splátek a navrhl společné hospodaření zrušit. Každá rodina dostala díl půdy, na kterém mohla hospodařit dle svého uvážení a stejně tak mohla volně naložit s výsledky své práce.
Bylo to jako mávnutí kouzelným proutkem. Na svých pozemcích osadníci dřeli do úmoru, na polích pracovaly i ženy a děti. Produkce vyletěla do oblačných výšin. Založili obchodní místa a svoje produkty úspěšně zpeněžili. Zisky z obchodu jim umožnily nejen splatit dluhy, ale také investovat do podnikání a zlepšit svou životní úroveň.
Historky o úspěchu kolonie Plymouth se rozšířily po americkém území a dostaly se i do Evropy. Do Nového světa se valili další a další osadníci. Úspěch a prosperita osady Plymouth vyvolaly migrační vlnu známou jako „Velká puritánská migrace“.
Příběh osady Plymouth je učebnicovým příkladem toho, že v Americe socializmus nemohl nikdy fungovat. Ukázalo se, že na soukromém majetku a osobní odpovědnosti je založena prosperita USA.
Prameny:
