Hlavní obsah
Názory a úvahy

Domovské právo, tajný klíč k řešení sociálních problémů

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Hlášení pobytu, výběr poplatků z popelnic a ze psů apod. je v podstatě dnes jediná činnost obecních úřadů malých obcí, při nichž doposud je obecní úředník v kontaktu s občanem.

Článek

Funkce starosty se stává výhodným zaměstnáním pro prospěcháře místní i přespolní, případně luxusní čekárnou na důchod. Starosta je hodnocen podle toho, jak je uklizená obec. Sociální a zdravotní problémy, stavební činnost, živnosti a jiné starosti obyvatelstva, které dříve podle znalosti místních poměrů řešili v komisích místní lidé, nyní razítkují neznámí úředníci ve vzdálené pověřené obci, podle zákonů vytvořených pro podmínky velkých měst.

ČR měla po listopadu ´89 jeden z celosvětově nejlepších poměrů lidí produktivních k důchodcům a dětem – a při násilné privatizací státního majetku a budování třídy zbohatlíků všechno promrhala. Svým způsobem české vlády poválečnou generaci vytunelovaly a teď se neví, co s ní. Na důchody nejsou peníze, na podpůrné a intervenční služby nejsou kapacity.

Je neuvěřitelné, že v hustě obydleném srdci Evropy, v malé ČR bez geografických extrémů, jsou lékařská péče a služby základního typu jako je pečovatelská služba či home care dostupné jen ve velkých městech a těsném okolí. Ve větší vzdálenosti od krajských měst jich ubývá, nedostupnost narůstá a nejhorší je u hranic krajů.

V jiných zemích systém integrovaných podpůrných služeb pro lidi, kteří se o sebe nedokážou postarat, více vykonávají obce. Bez ohledu na velikost. U nás potřební lidé nikam a nikomu nepatří. Pro sociální ústavy jsou příliš nemocní, potřebnou zdravotní péčí se tam nechtějí zabývat. Naopak zdravotnická zařízení tyto lidi označují za sociální případy a zbavují se jich i drastickými způsoby. Okresní úřady, které dříve obce řídily, byly zrušeny, obce nemají žádnou povinnost pomáhat svým občanům při překonávání zdravotních a sociálních problémů, protože neexistuje domovské právo.

Domovské právo u nás zrušili jako feudální přežitek v roce 1949 komunisté, kteří zavedli centrální řízení a kolektivizmus. Komunisté malé obecní úřady (MNV) potřebovali jako nižší represivní složky i jako trafiky pro své vysloužilé kádry.

Otázka obnovení domovského práva byla vyslovena už krátce po roce 1989, avšak i pro tehdejší politickou elitu, která sice odhodila komunistické legitimace, ale pragocentrizmu se držela a drží zuby nehty. Domovské právo prý byl přežitek z monarchie, který se do doby nejschopnějších lidí nehodí, a tak o ní odmítla diskutovat.

Domovské právo či též domovská příslušnost býval před rokem 1949 právní institut „příslušnosti k obci“. Představoval právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření z její strany. Institut domovské obce vznikl v zemích rakouské monarchie v souvislosti s ukončením poddanství a vznikem obecních samospráv v roce 1849. Předtím se, především kvůli výběru daní, rozmístění pracovních sil a kvůli doplňování vojska, zabývaly evidencí a pobytem osob v jednotlivých obcích vrchnostenské úřady.

Domovskou příslušnost (právo) v obci občan získal:

• narozením (podle domovské příslušnosti otce),

• žena sňatkem (podle domovské příslušnosti manžela),

• udělením obecním zastupitelstvem (obyčejně po pobytu v obci delším 10 let)

Výjimečně bylo možné udělit dříve domovské právo osobám finančně zajištěným, u nichž byl předpoklad, že v budoucnosti nebudou obci na obtíž. O získání domovského práva rozhodovala výlučně obec. Proti jejímu rozhodnutí nebylo možné se nikde odvolat. Podmínkou domovského práva bylo státní občanství v Rakousko-Uhersku, později v Československu. Cizí státní příslušníci je získat nemohli, i když splňovali všechny podmínky. Zříci se domovského práva mohl občan pouze tehdy, měl-li doklad o získání domovského práva v jiné obci.

Příslušníci domovské obce měli právo volit představitele obce a být voleni, nesměli být z obce vyhoštěni a v případě jinak neřešitelné nouze měli nárok na chudinské a vdovské zaopatření. Zaopatřovací povinnost obce přicházela v úvahu jen tehdy, pokud si osoby svým vlastním přičiněním nemohly zajistit potřebnou výživu. Příslušníci obce se prokazovali „Domovským listem.“ Ti lidé, kteří v obci žili, ale byli příslušníky jiné obce, nemohli zasahovat do politického života obce, netýkaly se jich volby do obecního zastupitelstva.

Mnoho problémů obcím způsobovali tuláci (v jiném významu než současní bezdomovci), kteří se nemohli prokázat domovským listem. O ně se v případě onemocnění musela obec, ve které se nalézali, také postarat, za přispění okolních obcí.

Čas ukazuje, že domovské právo by mohla i v současnosti být užitečná věc. Zmodernizovaný institut domovského práva by nejen významně přispěl k omezení bezdomovectví, ale zamezil by také při obecních volbách předvolební „turistice“ kandidátů i voličů. Obce by se o své zchudlé obyvatele, kteří v současnosti vidí možnost přežití jen v ulicích Prahy a velkých měst, postaraly asi lépe než centrální úřady. Vzorem decentralizace by mohlo být Švýcarsko, po jehož napodobení volají odpůrci EU. Určitě by se divili, až by poznali, že Švýcarsko je hospodářsky prakticky v EU, politicky je však rozděleno na kantony s různými zákony.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz