Článek
Přímá volba prezidenta není pro Českou republiku a její občany výhodná. Rozděluje občany, kteří většinou volí tak, aby uspěl ten kandidát, kterého si media, především televize, nepřejí. Volební právo mají i lidé, kteří jsou zralí na psychiatrickou léčebnu nebo kriminál. Přímá volba oslabuje politické strany.
Předcházejíc tři přímé volby ukázaly, že voliči si na rozdíl od USA a dalších států nepřejí za prezidenta člověka spojeného s některou politickou stranou. Dvakrát vyhrál Zeman, který se ve zlém rozešel se sociálními demokraty, nyní vyhrál Pavel, jenž nepoznal stranickou disciplínu.
Politický systém České republiky ale stojí na „svobodné soutěži politických stran“. Ve vysokých ústavních funkcích by tedy měli stát lidé s politickou zkušeností, čitelní pro veřejnost v názorech, kteří již prošli vícero volbami. Petr Pavel se vynoř náhle a byl tajemný jako hrad v Karpatech, neudělal dojem ničím jiným než svou vizáží, jako to kdysi dělali oblíbení politici Dlouhý, Gross, Buzková, Bursík a další. Když za takzvaným občanským kandidátem nestojí politická strana ani nějaký konkrétní občanský spolek, lze se domnívat, že za ním budou stát skupiny sponzorů s velkopodnikatelskými zájmy. V praxi přímé volby šlo tedy o souboj marketingových mašinérií. Prezident by měl být politicky čitelný.
První dny po inauguraci se ukazuje, že Petr Pavel všechny může nemile překvapit. Je nepřirozeně aktivní tam, jako by chtěl jen napravovat to, co zkazil jeho předchůdce Zeman. Jako generála ho jistě svrbí dlaně při pozorování toho, co se děje na Ukrajině. Jistě ho mrzí, že Česká republika není schopna se do konfliktu zapojit. Co není, může být, a nikoli zásluhou Pavla, ale zásluhou Putina. Ruští generálové a politici už otevřeně slibují, že po dobytí Ukrajiny se pustí do západní Evropy. Ovládnout celou Evropu je dávným snem ruských carů, generálních tajemníků i prezidentů. Stalin se zde chtěl usadit už v květnu 1945, aby mohl po nabrání sil zaútočit na západní Evropu. Zabránila mu v tom americká atomová bomba, které se zalekl, a ve snaze vyhnat Američany z jihozápadních Čech v listopadu 1945 stáhl z Československa sovětskou armádu. Po odchodu Američanů mu Československo utéci nemohlo, měl ho i bez armády zajištěné smlouvou uzavřenou s Benešem v prosinci 1943.
Historie, především rok 1968, nás poučuje, že Moskva při prosazování svých územních, politických a vojenských zájmů nikdy nežertuje. Co by se stalo, kdyby jednoho dne v půlnoci znovu bez jakéhokoli varování na ruzyňském letišti přistávala ruská letadla a ku Praze mířily ruské tanky? Postavila by se česká armáda na odpor? Politici i media mnoho let vytvářejí dojem, že NATO a EU v případě nebezpečí nás ochrání. Představa, že francouzští, španělští, němečtí a jiní vojáci budou zde prolévat krev a Čechové, statní junáci, budou přihlížet a fandit oběma stranám konfliktu, je hodně hloupá. Česká armáda z počátku války může maximálně dostat pomoc v podobě opotřebované vojenské techniky a menších jednotek dobrovolníků, ale v první řadě se musí bránit sama.
V době Mnichovské krize v roce 1938 čítala mobilizovaná Československá armáda 1,25 milionu mužů, přesto prezident Beneš boj proti narychlo vyzbrojeným německým armádám vzdal. Kolik lidí by Česká republika byla schopna proti půlmilionové armádě agresora postavit? V současnosti v armádě ČR slouží jen placení vojáci z povolání, 19.000 mužů a 2.500 žen, z toho 3.500 lidí pracuje mimo bojové útvary, v administrativě, rozvědkách apod. Mimo toho by bylo možné mobilizovat 3.100 záložníků. Zrušení dvouleté povinné vojenské služby, která tady byla téměř 150 let, se ukazuje jako velká chyba. Vojákem se člověk nestane za týden ani za měsíc, ani za půl roku. Zprávy z Ukrajiny hovoří o tom, že válka není počítačová hra, která se hraje v teplíčku domova. Pěšák mrznoucí v zákopech je součástí složité struktury, která je budovaná dlouhá leta.
Co by válečný konflikt na území EU udělal s civilním obyvatelstvem. Mladí hrdinové by chtěli uprchnou za hranice. Do Afriky nebo Jižní Ameriky? Ostatní by jistě těžce bojovali s depresí. Včerejší nesmyslná demonstrace v Praze odkryla slabost demokracie. Vláda je schopna pod rouškou volebního vítězství vykonat na voličích jakoukoli krutost, lidé, kteří bezcitnou vládu zvolili, jdou proti ní demonstrovat. A to je všechno. Rychle zase do teplíčka ke své kuličce.
