Článek
Téměř denně je možné někde číst nebo slyšet, že po roce 2050 nebudou peníze na důchody, čas od času jsou mladým lidem vymývány mozky strašením, že pokud se nezmění důchodový systém, budou muset živit současné důchodce, a sami budou v 65 letech živořit. V pětadvaceti letech je jim vnucováno řešení důchodů za 40 let.
Zkušenosti jsou takové: Nezaměstnaní a jiní pobírači sociálních dávek, které vesele utráceli, mají mnohdy vyšší důchody než mnoho těch, co poctivě pracovali a platili pojištění (např. živnostníci). Ekonomovi, který začne mluvit o nedostatku peněz na důchody v budoucnosti, jde ve skutečnosti o okradení současníků bez rozdílu věku. Vzorem pro luštění budoucnosti - třeba z křišťálové koule - může být současná asociální vláda, která při bušení v hruď neví o ničem lepším než o systému středověkých daní pro poddaný lid.
Skutečná budoucnost je předvídatelná hůř než počasí. Kdo před 40 lety předpokládal, že v roce 2024 zde bude kapitalistická Česká republika, Evropská unie a Schengenský prostor? Koho v roce 1984 například napadlo, že za 40 let bude v obchodech nadbytek zboží a že se nebude v hospodách kouřit?
V roce 1984 určité signály, kam budeme v českých zemích směřovat, zde byly. V současnosti všudypřítomná výpočetní a telefonní technika, kterou se současná mládež tak okázale nechává nadnášet, byla tehdy drahá a dostupná jen velkým státním organizacím. Na Západě se už v té době uplatňovaly osobní počítače, ale jejich dovoz do Československa nebyl dovolen.
Co se dělo před 40 lety? V roce 1984 se svět zajímavě rozhýbal politicky. Schůzka signatářů Závěrečného aktu se konala 17. ledna v Helsinkách a opět skončila nerozhodně, na výkladu lidských práv. Disidenti v Praze nepřišli o důvody k protestům. Moskvu zasáhl opět smutek, protože 9. února 1984 zemřel sovětský vůdce Jurij Andropov a byl nahrazen ještě churavějším Konstantinem Červoněnkem. V květnu země východního komunistického bloku odřekly „kvůli bezpečnosti svých sportovců“ účast na Olympijských hrách v Los Angeles. 31. října 1984 byla příslušníky vlastní ochranky zavražděna indická předsedkyně vlády Indíra Gandhiová, jedna z historicky nejúspěšnějších političek světa.
V Československu byli lidé pobouřeni zvyšováním cen. 1. ledna 1984 byla cena nafty zvýšena z 3,50 Kčs a 5,30 Kčs. 1. března Federální cenový úřad zvýšil cenu plynu propan-butan z 37 Kčs na 45 Kčs a 15. října zvýšil ceny nápojů. Cena desetistupňového piva byla zvýšena z 1,70 Kčs za půllitr na 2,50 Kčs. Mezi lidmi se šířila fáma, že „vláda, která zdraží pivo, padne.“ Vyplnilo se to - ale až za 5 let.
Přestože byl všeobecný nedostatek zboží a lidé měli nízké příjmy, životní podmínky byly stabilní, neměnily se, takže hlavně mezi staršími lidmi, kteří poznali prvorepublikovou nejistotu, byla v 70. a 80. letech spokojenost. Mladým lidem pošilhávajícím po Západě vadil nedostatek atraktivních automobilů, moderních oděvů a exotického ovoce. Rovněž po cestách na Západ spousta lidí beznadějně toužila. Dostat se ven legálně se dalo jen výjimečně, a tak i za cenu života se to zkoušelo nelegálně:
- 30. října 1984 českoslovenští pohraničníci vnikli na rakouské území, kde zastřelili prchajícího Františka Faktora. Byl z toho mezinárodní diplomatický konflikt.
- 8. listopadu 1984 večer Slovák Vladimír Beňo, vyzbrojený pistolí a podomácku vyrobenými pumami, u Českých Budějovic unesl autobus i s cestujícími. Devítihodinový únos skončil na falešné německé celnici ve Strážném. Po celonočním vyjednávání byl únosce omráčen důstojníky Pohraniční stráže v civilních oblecích, vydávajících se za německé úředníky.
Uplynulo 40 let, hodně svět mění, především technika. Chytré telefony už jsou ohrožovány umělou inteligencí. Ve východní Evropě, která se před rokem 1989 vydávala za „Tábor míru a socializmu,“ zuří válka. Podstata lidského myšlení však se nemění, všechny současné špatné i dobré vlastnosti jsou známé od nejstarších biblických dob a budou se vyskytovat i v budoucnosti. Zlo mezi lidmi bylo, je a bude.
Určitě se za 40 let bude na rok 2024 vzpomínat jinak, než si kdokoli umí představit. Přitom to vůbec není daleko, to je asi polovina lidského života, která uteče zoufale rychle.
