Článek
Současník majoritní tedy v podstatě napodobuje majora Halušku vulgo Terazkyho ze Švandrlíkových Černých baronů. „Čo bolo 17. 11.1989, bolo!“ Je zde však ještě menšina, 40 procent lidí, která si 17. listopad tradičně vážně připomíná. To jsou 4 miliony lidí, a to je masa, pro kterou by se vzpomínat mělo.
Něžná revoluce určitě nebyla pouze jeden večer, jeden den ani jeden měsíc. Převratům ve východní Evropě předcházelo několik zdánlivě bezvýznamných a jaksi nesouvisejících událostí, které režimy komunistické citelně okopávaly.
K té první událostí došlo 11. března 1985, kdy byl do čela Sovětského svazu zvolen Michail Gorbačov. Svět byl překvapen. Poprvé Sovětský svaz vedl člověk relativně mladý (54), který se nemohl chlubit účastí v říjnové revoluci ani generálskou uniformou a medailemi z druhé světové války. Sovětský svaz od Gorbačova dostal perestrojku, glasnost, prohibici a soukromé podnikání. To bylo silné kafe pro přetrvávající Husákův normalizační režim v Československu, který doposud vše sovětské úzkostlivě napodoboval. „Sovětský svaz náš vzor.“
23.dubna 1986 došlo k havárii černobylské jaderné elektrárny. Československo několik dní o události mlčelo, zatímco v rakouské televizi bylo vidět, jak v tržnicích kontroloři s dozimetry likvidují kopy zeleniny, jak mléko lejí do kanálů. Radioaktivní mrak se Československu zcela nevyhnul, výsledkem asi byla spousta předčasných úmrtí v následujících deseti letech.
28.října 1986 ráno v půl čtvrté vybuchla bomba před novou výškovou budovou Krajského výboru KSČ v Českých Budějovicích. Zraněn nebyl nikdo, v okruhu 200 m. popraskalo sklo v oknech. Jednalo se hlavně o budovy úřadů. O této oslavě vzniku republiky tehdy na veřejnost pronikly jen nenápadné stručné informace. Vyšetřování skončilo ve ztracenu.
11.dubna 1987 přijel Gorbačov do Prahy. Velkolepé přivítání podle vzoru z časů návštěv Brežněvových se nepovedlo. Gorbačov oznámil československým soudruhům, že jim nebude určovat, jakým směrem se mají ubírat. S tím se těžce vyrovnával především Gustáv Husák, který si vládu komunistů bez internacionální sovětské ochrany nedovedl představit. 18. prosince 1987 Husák odstoupil z čela KSČ. Generálním tajemníkem byl zvolen Miloš Jakeš.
21.srpna 1988 se v Praze za účasti asi 10.000 lidí konala nepovolená demonstrace, jež připomínala 20. výročí sovětské okupace. Bezpečnost nezasáhla. Následovaly útoky na premiéra Štrougala, že rozehnání demonstrace nezajistil. Na veřejnosti byly rychle šířeny fámy o tom, že Štrougal posílá miliardy na svá konta v zahraničí a vede nezřízený život s herečkami a zpěvačkami. Nejostřeji proti Štrougalovi a vládě vystupoval Vasil Bilak, jenž tvrdé zákroky proti demonstrantům nejvíce vyžadoval. Štrougal byl nucen 10. října 1987 odstoupit. Předsedou federální vlády se stal Ladislav Adamec.
27.října 1988 se konala oficiální demonstrace k 70. výročí vzniku Československa. Hlavní projev přednesl herec Josef Vinklář. Neoficiální shromáždění k 70. výročí Československa se mělo konat 28. října, ale bylo rozehnáno policejními obušky a vodními děly. 15. prosince 1988 z vysokých politických funkcí odstoupili Vasil Biĺak, Josef Kempný a Mikuláš Beňo.
Houstnutí revoluční atmosféry ve střední Evropě zrychlilo od začátku roku 1989: Manifest Několik slov, vypnutí rušiček zahraničního rozhlasu, opuštěné Trabanty v ulicích českých měst, rozbití Berlínské zdi, 10.000 českých poutníků v Římě na svatořečení Anežky České. Konflikt s režimem byl nevyhnutelný. Otázkou je, která strana si ho víc přála? Ten večer 17. listopadu byl nesčetněkrát popsaný a okomentovaný, takže je možné přeskočit z Václaváku do vzrušených hloučků v sídle Občanského fóra. Jako nepostradatelná veličina se tam ohlásil Václav Klaus.
Od ohnivého socialistického ekonoma Klause během krátké doby vzplál neregulovaný kapitalismus pro komunistické ekonomy. Věrní komunisté se předem nacvičeným kotrmelcem přeměnili na neposkvrněné podnikatele s demokratickou vizáží. Z té nejodpornější normalizační zálohy neuvěřitelně rychle vyrostla nová vládnoucí vrstva kapitalistická, která se ujala nadvlády nad občany. Úspěšně bylo uplatněno heslo: Rozděl a panuj!
Dnes více obyvatel České republiky má v mysli společného jmenovatele, jímž je nespokojenost s politickou situací. Novým politickým stranám se během třech desetiletí podařilo společnost rozeštvat a rozdělit. Lidé brblají a ti méně trpěliví se upínají k mýtům a podpoře různých agresivních hnutí.
