Článek
O Vánocích mne překvapily svíčky v dolnorakouském Gmündu. I zde truchlili lidé za oběti šíleného vraha z pražské Univerzity, konkrétně za Adama Juráka z nedalekého (10 km) Suchdola nad Lužnicí, který byl absolventem střední školy v Gmündu. Jurák nebyl studentem pražské UK, ale Univerzity vídeňské. Z Vídně do Prahy si osudného 21. prosince jel pro licenci česko-německého tlumočníka. Je nepochopitelné, že právě v tu špatnou vteřinu, kdy šílenec střílel, byl na tom špatném místě, kam dolétla smrtící střela.
Krutá událost v Praze v mé mysli oživila právě tam v Gmündu vzpomínku na střelbu šíleného střelce, ke které jsem se tam kdysi náhodou dostal. Měl jsem tenkrát velké štěstí, na rozdíl od Adama Juráka a ostatních obětí v Praze. Byl sychravý čtvrtek 13. dubna 2000 krátce po 11. hodině, když jsem šel po chodníku poměrně klidné ulice a najednou v mé blízkosti létaly kulky šíleného střelce. Štěstí jako já tehdy neměl Hermann Gruber, jemuž později byl v místě smrti postaven skromný pomníček.
Je zajímavé, slýchával jsem to od vojáků z 1. světové války, že strach ze střelby si člověk uvědomuje až mnohem později po střelbě. Já jsem si tehdy nebezpečí vůbec neuvědomil, podobně jako další lidé na chodníku, neuvědomil jsem si ani to, že to, co leží v postranní uličce, několik metrů ode mne, není reklamní figurína, ale zastřelený člověk.
Jak jsem se později dočetl v rakouském tisku, policie zjistila, že šílený střelec šel s pistolí na úřad, který byl zavřený. Začal tedy střílet venku. Potom šel domů a zastřelil sám sebe. Mráz mi přejel po zádech, když jsem se dočetl, že střelec z legálně držené pistole vystřílel celý zásobník, stopy po střelách byly nalezeny na domě na druhé straně ulice, létaly tedy místem, kterým jsem tenkrát procházel. Kolik mi asi tenkrát chybělo kroků k tomu, abych se nepotkal s některou kulkou?
Včera se objevily zprávy o nevhodném zásahu pražské policie. Myslím, že za daných okolností pachateli v řádění zabránit nemohla, ale určitě zabránila dalším obětem. Policisté jsou kritizováni, že nechali ohrožené lidi s rukama nahoře prchat přes náměstí, kde je měl střelec jako na dlani. To je nepochopitelné. Naštěstí se nic nestalo. Mně se producírování policistů také nejevilo jako profesionální. V USA prolétlo video, kde čeští policisté míří přes náměstí do budovy školy, jako by šli na pivo do hospody. Přitom i v českých kriminálních filmech je možné spatřit, jak se při hledání zločince těžkooděnci plíží podél zdí. Jakou ochranu by policistům poskytl elegantní osobní automobil, se kterým na akci přijeli? Snad se policie poučí, příště nemusí střílet pomatený student, ale válkou ošlehaný odstřelovač z Balkánu či Ukrajiny.
Údaje o počtu legálně držených zbraní civilisty v České republice jsou různé. Proč musí být lidé ozbrojeni, nestačí zbraně v armádě a v policii? Sběratelská vášeň? Předvádění životní úrovně? Obrana před napadením? Zastánci zbraní jsou schopni držení zbraně zdůvodnit čímkoli. Snad jen sportovní střelba je určitý pochopitelný důvod, i když bez tohoto sportu by lidstvo určitě nevyhynulo. Někteří odborníci tvrdí, že zabíjet lze i jinak, třeba nožem nebo autem. Rozdíl je v tom, že auto není vyrobeno k zabíjení lidí či zvířat na dálku.
Velmi často lze číst nebo slyšet zprávu pokroku a dokonalosti současné vědy. Je sice možné trochu nasměrovat myšlení lidí, ale vymazat ze všech mozků zlo se nedaří. Každý člověk je jiný. Zatím. Děsím se toho, že kvůli penězům brzy vyjdou knihy o 21. prosinci 2023, že bude natočen film o události, že se umělcům zase podaří z vraha udělat hrdinu.
