Článek
Při rušení poddanského systému lidé v Evropě objevovali lepší způsoby obživy i cest k bohatství, než byla závislost na zemědělské půdě. Svět natáhl krok. Velké příležitosti nabízely zámořské země. Zpět se vracely informace o moderních a velmi výnosných podnikatelských metodách.
Tisíce lidí každodenně přejíždí Vltavu po českobudějovickém Dlouhém mostě, pravděpodobně nikdo si neuvědomí, že nedaleko, na levém břehu Vltavy, stále stojí budova stařičké loděnice, v níž je možné vystopovat základy velkých českých podnikatelských aktivit rodiny Lannů.
Loděnici založil na přelomu 18. a 19. století Tadeáš Lanna, jenž se zabýval stavbou několik druhů říčních lodí pro dopravu zboží z Českých Budějovic do Prahy. Dopravovala se zejména sůl, obilí a tuha. Výrobky Lannovy loděnice se nevracely, protože v Praze bývaly prodány.
Jméno rodiny však nejvíc proslavili jeho syn Adalbert (jméno je často překládáno jako Vojtěch) Lanna starší a vnuk Adalbert Lanna mladší, kteří patřili mezi nejvýznamnější české podnikatele 19. století. Adalbert Lanna starší se narodil 23. dubna 1805 ve Čtyřech Dvorech. Od patnácti let studoval na pražské polytechnice. Kvůli nějakým sporům s profesory a ředitelem však studia nedokončil a vrátil se k rodinné firmě v Českých Budějovicích. V roce 1828 mu zemřel otec. Adalbert Lanna se ujal loděnice. Jméno firmy bylo už tak proslulé, že byl jmenován c. a k. loďmistrem a byly mu svěřeny všechny vodní stavby na Vltavě a Labi, až k saským hranicím. Získal povolení splavnit pro voroplavbu také řeky Nežárku a Lužnici , takže do Prahy mohlo být po vodě dopravováno i kvalitní stavební dřevo z mohutných lesů na Třeboňsku.
Kvůli úspěšným podnikatelským aktivitám na řece Vltavě byl Adalbert Lanna nazýván „Vltavským admirálem“. Řeka Vltava byl jeho osud. Od lodní dopravy ho neodradila ani krutá zkušenost z mládí, když v roce 1824 jako jediný z posádky přežil ztroskotání lodě. Lanna se dal do krocení neposlušné Vltavy. Podařilo se mu asi 100 nejnebezpečnějších úseků upravit tak, aby za normálního stavu vody byla řeka splavná. To umožňovalo dopravit do Prahy, a dál až do Hamburku, ohromné množství dřeva, které by jinak podlehlo zkáze.
Podnikání na vodě mu nestačilo. V roce 1832 se Adalbert Lanna starší stal rozhodujícím podílníkem provozu koňské železnice Linec - České Budějovice. Mimo loděnic měl Lanna v Českých Budějovicích sklady soli, pilu a parketárnu. Lákala ho však Praha i hustěji obydlené oblasti. Jeho firmy se podílely na výstavbě několika železničních tratí, na stavbě Karlínského železničního viaduktu a výstavbě kamenného Smetanova nábřeží v Praze. Společně s bratry Novotnými a Kleinem se Lanna zasloužil o otevření kladenských dolů a o postavení kladenské vysoké pece a kladenské slévárny. Jeho firma postavila řetězové mosty přes Vltavu, u Podolska a v Praze.
Řetězový most přes Vltavu u Podolska byl postaven v roce 1848. Kovové díly byly vyrobeny železárnou v Chlumu u Třeboně. Most sloužil silničnímu provozu až do roku 1960, i když těžkou silniční dopravu roku 1943 převzal mohutný železobetonový Podolský most. Protože údolí, kde stál řetězový most měla zaplavit voda Orlické přehrady, byl v roce 1960 most pečlivě rozebrán a uložen do doby, než se najde místo pro opětné postavení a nové představení úžasného technického díla veřejnosti. Vhodné místo bylo nalezeno na řece Lužnici u městečka Stádlec. V roce 1974 byl most znovu postaven. Přestože 1.100 kovových dílů mostu bylo od roku 1848 zatěžováno intenzivním silničním provozem a 130 let vystaveno povětrnostním podmínkám, přičemž železo na jeho výrobu nebylo z nejkvalitnější železné rudy, jenom 10 procent dílů vykazovalo známky povrchového poškození. Řetězový most u Stádlce dodnes slouží i lehkému automobilovému provozu.
Adalbert Lanna také založil c.a k. privilegovanou továrnu na porcelán a nádobí v Praze. Lanna však nebyl typem podnikatele myslícího jen na sebe a svůj zisk, měl na starosti i věci veřejné. Stál u zrodu Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách a stal se poslancem zemského sněmu. Založil v roce 1851 Českobudějovický krajský hospodářský spolek a byl předsedou Obchodní a živnostenské komory, která vznikla 29. listopadu 1850. Roku 1856 byl u vzniku českobudějovické Městské spořitelny. Na vlastní náklady nechal v Českých Budějovicích postavit velký sirotčinec (objekt byl zničen při bombardování v březnu 1945), a podpořil výstavbu obchodní školy.
V roce 1857 Adalbert Lanna starší přesídlil z Českých Budějovic do Prahy, kde 15. ledna 1866 zemřel na srdeční chorobu. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. České Budějovice po něm v roce 1878 pojmenovaly nejživější ulici mezi nádražím a náměstím a v parku mu postavily sochu v nadživotní velikosti. V jeho díle pokračoval Adalbert Lanna mladší, jehož však v roce 1873 přibrzdil velký bankrot na burse. Podnikal také ve stavbách vodohospodářských a železničních (Dráha F.J. Č. Budějovice - Praha, Buštěhradská dráha, Žižkovská spojka aj.). Věnoval se hodně architektuře. Jako prvnímu v českých zemích se mu podařilo uplatnit konzervativní architekturu v Praze-Bubenči. Adalbert Lanna mladší byl patriotem starého stylu. Národnost sice pro něho byla vedlejší záležitostí, přesto rostoucí český nacionalizmus mu v Praze nebyl příjemný, a tak přesídlil do rakouského Gmundenu, kde v roce 1909 zemřel.
Protože Lannové byli německé národnosti, mělo se v Českých Budějovicích po 2. světové válce na významné rodáky a mecenáše zapomenout. Pomník Adalberta Lanny staršího byl v roce 1945 stržen. Naštěstí byl před zničením ukryt v nedaleké vesnici. Ulice která v letech 1878 až 1945 nesla jeho jméno, byla přejmenována na Třídu maršála Malinovského. Pouze úředně. Pro České Budějovice a okolí to vždy byla jen a jen „Lannovka“. Po roce 1989 byl i bez politického dohadování pomník po 45 letech nenápadně vrácen na své místo a ulice dostala své původní jméno Lannova třída.
