Článek
Doposud neobjasněná vražda vstoupila do dějin české kriminalistiky a je stále velkým otazníkem pro profesionální i amatérské badatele. Vraždu tehdy vyšetřoval vládní policejní rada JUDr. Josef Vaňásek (1877-1938), jenž se stal díky spisovateli Jiřímu Markovi předlohou rady Vacátka v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského. Nutno také dodat, že rada Vaňásek byl výjimečně schopným kriminalistou a mimo vraždy Otylie Vranské vyřešil prakticky všechny zločiny.
Po devadesáti letech, kdy aktéři nejsou dávno naživu, je možné vyzdvihovat i kritizovat prvorepublikovou policii a jmenovat vrahem kohokoli, třeba archanděla Gabriela, neboť je výběr neomezený. Policie si jako vždy potřebuje vylepšit prostřednictvím medií pověst na veřejnosti.
Vražda Otylie Vranské je dostatečně známá, ne však tak známá, aby zabránila novým a novým vraždám. V lidské společnosti je to od nepaměti tak zřízeno, že je 10 procent lidí, kteří se stavěli, staví a budou stavět proti zákonům a všem psaným i nepsaným pravidlům lidského soužití. Dnes je proti třicátým letům rozdíl v tom, že po roce 1948 za vlády proletariátu byly slušnost a džentlmenství jako buržoazní přežitky nahrazeny primitivní hrubostí. Po roce 1989 byla hrubost doplněna touhou po zbohatnutí jakýmkoli způsobem. Lidé se jako by zapomněli smát, jen se někam ženou, agresivita zdůvodňovaná honbou za ziskem se stala hitem doby. O dnešku pravděpodobně budou historikové psát jako o morbidní době, kdy mezi lidmi byla prostřednictvím sociálních sítí legálně šířena nenávist.
Dva kufry s rozřezaným tělem Otylie Vranské se začátkem září 1933 objevily ve vlacích na Slovensku. Jeden v Bratislavě, druhý v Košicích. Fotografie kufrů byly zveřejněny s výzvou pro přihlášení případných svědků. O případu soustavně informoval tehdejší tisk, který senzacechtivostí vyvolával nesmyslné reakce čtenářů, které policii odváděly od skutečných stop. Během prvního týdne policie obdržela na 700 dopisů se jmény pachatelů. Všechna udání byla nepravdivá, jejich záměrem bylo někoho nevinného poškodit. Dopisy informátorů upozorňující na vraha Otylie Vranské chodili policii za protektorátu i po válce. Celkem jich policie eviduje víc než 5000. Poslední přišel v roce 1966.
Badatelé v čele s policejním historikem Radkem Galašem v roce 2017 chtěli případ nejslavnější nevyřešené vraždy z období první republiky otevřít . Zabití prostitutky Otýlie Vranské v roce 1933 prý tehdejší policie nevěnovala dostatek pozornosti. Při dnešní technice by prý vyšetření této vraždy nebyl problém. Zjistilo se tedy DNA z vlasů, která Vranská měla za nehty, a tím zatím moderní vyšetřování skončilo. Komu DNA patří, je nadále záhadou.
Jistě je dobré připomenout starou neobjasněnou vraždu, je však nevhodné kritizovat tehdejší policii. Nevypadá to, že by současná policie byla při vyšetřování současných zločinů tak suverénní, že by se mohla vracet k vyšetření zločinů prvorepublikových. Velice se však vraždě Otylie Vranské podobá například neobjasněná vražda Soni Illeové před patnácti lety v Jindřichově Hradci.
Vyšetřování vražd žen je prý zpravidla komplikované, protože se vynoří spousta zavádějících motivů. Souvisí to s ženským naturelem, se schopností žen mít spoustu kontaktů najednou a vykonávat spoustu nesouvisejících činností. Vrazi žen často jsou, buď velmi mazaní, nebo mají mimořádné štěstí.
Vražda Soni Illeové z Radouňky u Jindřichova Hradce, v noci z pátku na sobotu 20. prosince 2008, sice nedosáhla - a zřejmě nikdy nedosáhne - proslulosti vraždy Otylie Vranské. Illeová byla naposledy viděna živá po půlnoci v parčíku před jedním jindřichohradeckým barem, v něž se konal večírek firmy, ve které pracovala. Její mrtvé tělo se svázanýma rukama bylo za tři měsíce nalezeno v tůni u řeky Nežárky asi 20 km daleko od místa, kde byla spatřena naposled. Protože se v mediích přestaly objevovat informace o tomto případu, policie zřejmě vyšetřování odložila.
V případě Soni Illeové bylo několik lidí podezřelých. Ukázalo se zase, že při vyšetřování ani moderní technika není všemocná. Na videozáznamech z pohřbu nedokázala policie identifikovat a sledovat jednoho účastníka obřadu, neznámého mladého muže, který podle videozáznamu přišel osamoceně a potom zmizel. Policie ho nikdy nenašla, ani nenašla mezi účastníky pohřbu nikoho, kdo by ho znal.
