Článek
Mnoho lidí jistě od návštěvy odradily výkyvy počasí (tropické vedro a náhlá zima). Organizátoři se radují, že rok od roku návštěvnost stoupá, ovšem při porovnání s předlistopadovými půlmilionovými návštěvami důvod k bušení v prsa velký není. Mnohé se zde za posledních 30 let změnilo, původní zůstala vlastně jen plocha výstaviště, i když značná její část (9 ha) byla odkrojena pro hypermarket Tesco a jeho parkoviště.
Stroje, stroje, stroje. Pokud se organizátoři chtějí letos něčím pochlubit, mohou počty vystavených strojů. Tolik strojů jako letos zde snad nikdy ještě nebylo. Baťovo „Práci strojům,“ je v zemědělství nadále aktuální. A nejen v zemědělství, ale také ve stavebnictví, v lese, v ocích a jinde. Výstaviště prostě bylo zaplněné technikou.
Že se na českobudějovickém výstavišti pořádají akce jako Země živitelka, a že výstaviště vůbec existuje, není samozřejmostí. Před 14 lety Gandalovičovo Ministerstvo zemědělství ČR dalo vládě návrh na rozprodání plochy českobudějovického výstaviště. Byla stanovena směšná cena 1000 korun za 1 m2. Hlavním kupujícím měla být českobudějovická radnice ovládaná ODS. Schovat celé české zemědělství jako nemocnou stařenu někam do temného pozadí byl záměr tehdejší Topolánkovy ODS. Slíbit dovoz levných potravin ze zahraničí nebyl pro velkohubou vládu problém. Tradice a morálka byly pojmy nežádoucími. Českobudějovická radnice vedená primátorem Jurajem Thomou (ODS) tehdy jásala, jednotliví zastupitelé se doslova přes noc stali hlavními podílníky různých stavebních společností. Developeři okamžitě Thomův stůl obložili plány na zástavbu výstaviště. Místní ODS pak ještě vypustila do éteru povyk, že obyvatelstvo Českých Budějovic si už žádnou celostátní akci ve městě nepřeje, že České Budějovice si přejí jen a jen maloměstský klid a mír.
Tato privatizační horečka naštěstí skončila se změnou vlády. Výstaviště státu nadále vydělává peníze. Příští rok by se měl konat jubilejní 50. ročník Země živitelky.
Bohatá tradice regionálních zemědělských výstav spadá už do monarchie a první republiky, i když tenkrát se podle pražského vzoru jednalo o takzvané výstavy národopisné. První větší výstava v Českých Budějovicích, na jejíž přípravě jsem se jako student-brigádník podílel, měla název Zemědělství 1960. Výstaviště tehdy dostalo dřevěnou obloukovou halu Surabaja. Lákadlem výstavy Zemědělství 1960 bylo kino „Polyekran.“ které bylo předtím obdivováno na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Až do roku 1972 se pak na českobudějovickém výstavišti konaly výstavy regionální, které se náhle změnily na pravidelnou každoroční velkou Zemi živitelku. Nekonala se jen v době mimořádných událostí, jako byla velká voda či pandemie. Při pohledu na staré fotografie se zdá neuvěřitelné, jak málo exponátů na výstavišti bylo dříve. Před čtyřiceti roky značnou část plochy zabírala parková květinová výzdoba.
Na výstavišti bylo i letos mnoho stánků s občerstvením, jejichž prodavači však moc práce neměli. To je rozdíl proti dobám předlistopadovým, kdy stánek bez fronty zákazníků k spatření ani nebyl. Lidé tehdy hodně přijížděli na Zemi živitelku kvůli bohatému občerstvení a kvůli nákupu nedostatkového zboží. Spousta návštěvníků si letos chuť na předražené jídlo a pití nechala zajít. Nebylo nic mimořádného vidět, jak vytahují z tašek svačinu z domova. Kdo má hluboko do kapsy tak si klobásu za 130 korun, kterou doma dostane v supermarketu za 30 korun, raději odřekne.
