Článek
Nastává další nové období vesnice, která se vyznačuje další změnou ve vlastnictví domů po původních obyvatelích a novým příchodem jeho obyvatel. Dům čp. 1 původní rodiny Šestákových je prodán novým vlastníkům J. Sova a L. Turkott. Jako svoji chalupu si nadále J. Šesták ponechává dům čp.17, který vlastní po předcích z rodiny Kalinových. Dále mění majitele i roubenka čp.5, kterou kupuje G. Reslová od dědiců Titěrových po jejich babičce paní Přibylové. Dům čp 9, který byl po dlouhá léta málo využívána jako chalupa vlastníků Kubištových je prodána novým obyvatelům J. Rubešové a V. Dostálovi. Dům čp. 12 kupuje od vdovy paní Bernathové Z. Vošlajer a po rekonstrukci domu se přistěhuje s rodinou. I z domu čp. 24 se v minulosti a úmrtím jeho majitelů manželů Bohuslavových stává domem chalupovým pro jejich syna Luboše s rodinou. Počátkem roku 2008 je St. Veselým odprodána hospodářská stavba u čp. 4 s polovinou dvora manželům S. a D. Reslovým, kde je čeká velká rekonstrukce k chalupovému využívání stavby. Poslední roubena čp.20 zděděná po předcích slouží jako chalupa rodině Grohových z Liběchova.
Od ledna 2009 se opět mění cena za pronajaté pozemky od soukromého zemědělce Mileny Luňákové. Cena je tak určena 950,-Kč / ha / rok.
Pozemek po zbourané stodole u čp.4 již dávno slouží jako místo kde pálí menší soukromé čarodějnice Standa Veselý pro své kluky.
Po čase tak se zde opět navrací tradice pálení čarodějnic ve vsi. Volná plocha po zbourané stodole nabízí možnost soustřeďovat a navážet větve z prořezávání stromů ze zahrad místních obyvatel během zimy a jara. Tak se zde postupně utváří hranice a pak již stačí ji doplnit figurínou čarodějnice a může se pálit po úředně nahlášeném místě konání čarodějnic.
Každým příštím rokem je účast přítomných větší.
Čarodějnice pořádané v roce 2009 jsou již místem setkání rodin z dolní ulice a jejich přátel.
Je již větší zájem pro jejich pořádání a současně se tak obnovuje i tradice se stavěním májky, které probíhá odpoledne před pálením. Tento rok hrozí deštivé počasí. Trochu deště nás ani trochu neodradilo, protože si předem postaví stánek, který má před tímto deštěm ochránit hlavně zařízení pro stáčení piva. Později nás navštívil i starosta Tomáš Bastl.
V roce 2009 probíhá ve vsi uvažování o zřízení internetového signálu přenášeného vzduchem. O celou problematiku s realizací se stará Honza Šlechta, který má z důvodu svého zaměstnání nejlepší znalosti. Smlouva musí být uzavřena na jednoho vlastníka, kterým je opět Stanislav Veselý. Finanční částka činí asi 3 000,- měsíčně, která se rozpočítává mezi ostatní občany připojené do této vesnické sítě. První signál je přenášen z vodojemu na Vysoké a příjmové stanice je na půdě domu čp. 4. Dodavatelé signálu se časem mění a přechází se na cenově výhodnější. Pro občany je to nová změna při jejich životě na vesnici, která jim nabízí nové možnosti k získávání informací prostřednictvím tohoto internetu.
Pro stálé problémy s dešťovou vodou v centru obce je mezi roky 2009 – 2010 připravován projekt k jejímu cílenému odtoku vytvořením povrchové kanalizace obce.
Po úmrtí své matky jsou tak dva bratři Luňákovi společnými vlastníci tohoto hospodářství. Pokračují v dalším budování a zvelebování svého majetku a třeba stavbou většího zakrytého bazénu, který přes počáteční odpor památkářů vybudují na své zahradě za školou.
Své hlavní slovo si prosazují i v činnosti mysliveckého sdružení. Zde si již v minulosti důvodů škod na polích prosadili právo odlovu trofejové zvěře pro sebe a svým hostům. Tak se ze sdružení stává neoficiálně soukromá honitba.
Provoz obchodu dosavadním nájemcem je ukončen v roce 2010 a stejně tak je uvolněn i byt. Hledá se nový nájemce a prostory v přízemí školy se minimálně využívají pro obecní schůze nebo setkání občanů ke společným akcím pořádanými novými obyvateli obce.
Čarodějnice v roce 2010 se už pořádají s větší účastí obyvatel Sitné. Stavění májky je již bráno jako samozřejmost a každoročně je pověřena jiná rodina se zhotovením jejího věnce. Tato se teď staví na stejném pozemku u pálení čarodějnic, což zjednodušuje její hlídání. Při klidné posezení si místní zavzpomínají na 70 léta, kdy se májka stavěla v prostoru u kalu nad prodejnou potravin. Zde se i celou noc hlídala, aby nedošlo dle tradic k jejímu podříznutí od nájezdníků z okolních vesnic. Někdy se k ní přitloukaly do výše dvou metrů i železné pásy, které znemožněny řezání kmene májky.
K této tradici lupu májky se poutá i jedna nepříjemná událost, která se odehrála jednoho roku na konci 70. let, kdy se naší otcové rozhodli jít podříznout májku do Bauštele, (nyní Nové Tupadly), kde v této době trvale žila pouze rodina Gornerových a nebyli mezi námi přátelské vztahy. Šlo se pěšky přes pole až k postavené májce před jejich domem. Ty si svoji májku poctivě hlídali a přespávali vedle ní v pekařském autě. Vyvolali kravál a z domu vyběhla celá jejich rodina. Nejstarší hlava rodiny vyběhla s nožem v ruce a došlo i ke rvačce až někomu s nožem ublížil. Ublížený musel na pohotovost a po prošetření mělo vše i soudní dohru. Tak je v paměti jediná událost, kdy se naši předkové rozhodli jít loupit cizí májku.
Po další léta se pravidelné pálení čarodějnic stalo příjemnou tradicí a v podvečer se občané s nadšením scházejí. Je to již akce na kterou se všichni těší. Pro případ zhoršení počasí se postaví raději včas altánek a každý následný rok přichází nějaké to vylepšení, které zajistí lepší zázemí pro čepování piva a jiného občerstvení.
Přítomní místní starší obyvatelé, kteří pamatují konání čarodějnic dobách 60. – 70. let dvacátého století zde rovněž zavzpomínají jak tyto čarodějnice zde probíhaly.
Přípravné práce se zajištěním a dovozem dostatečného množství odpadového dřeva z lesa zajišťovala starší mládež s využitím traktoru a vleku ze státního statku. S tímto projeli údolní cestou a v jejím okolí posbírali a naložili na valník co zde během roku popadalo nebo zůstalo poválené po lesní těžbě. Místo pro pálení nebylo ve vsi, ale na polních cestě vedoucí od kravína ke „kálku“ na kterou vedla i cesta od silnice. Střed těchto cest poskytoval prostor, kde se pálilo. V jiném roce se později také konaly čáry na opačné straně od silnice v místě nazývaném „u hrušky“, podle zde rostoucího stromu, kam opět vedla cesta od hospodářství čp.4 a jejím propojení s cestou od silnice. Místa to byla tak vzdálená dále od vsi, ale všichni tam společně odcházeli ze vsi po silnici. Zde vytvořené hranice měla i uvnitř ukryté nepotřebné pneumatiky, které tak podporovali sílu ohně a velkým žárem s charakteristickým písklavým zvukem při jejich hoření. Tato doba to ještě umožňovala.
Zde sousedé při přátelské debatě sledovali hořící hranici a zábavu, které se zde konala vyhazováním hořících předmětů vzhůru. K tomu jim sloužila ošoupaná březová košťata, což byl úkol dětí je během dne posbírat po kravínech a stájích ve vsi. Tato se namáčela do kýblů s vyjetým olejem, pak se v ohništi zapalovala a vyhazovala do oblak. Vytvářeli tak letící hořící předmět nahrazující dnešní rachejtle. A bylo tak předváděno kdo vyhodil hořící koště výše a lépe. Poslední pálení se konalo již bez možnosti využití techniky s dovozem dřeva. Tak jsme si hranici vytvořili na okraji pole, při rozšířeném místě cesty hned za zahradami, kde jsme v počtu asi pěti dětí natahali dřevo z blízkého lesa. Tenkrát to pro nás byla velká dřina neboť se muselo tahat dřevo z lesa svahem nahoru. Hranice to byla i tak velká, až to odnesla i blízká třešeň v zahradě, která byla opálená a toho roku třešně neurodila.
