Článek
Vznikem němci zabraných a od 1.10. 1938 vyhlášených Sudet, patřící do říše se jejich hranice této obci těsně vyhnuly. Avšak přáním německých obyvatel a jejich osobní písemné žádosti došlo k posunutí hranic a dnem 24.11. 1938 se obec stala součástí velkoněmecké říše, což přineslo velkou radost zde žijícím německým občanům a mnoho změn pro místní české občany.
Toto zabrání českého pohraničí, vyhlášením německých Sudet a pozdějším vyhlášením protektorátu Čechy a Morava mělo za následek změnu v chování jeho německých obyvatel a projevu jejich nadřazenosti a rostoucí propagaci v upevňování vlivu německého fašismu.
Místní obecná škola přešla plně pod německé školní osnovy. Tato však byla od 12.12. 1941 z důvodu malého množství dětí uzavřena. V této době muselo několik místních dětí docházet do školy v obci Tupadly. Později, v průběhu války došlo k jejímu znovuotevření kde výuka probíhala v němčině a této se musely účastnit i místní české děti. V obci úřadovala i německá pohraniční policie a dění v obci bylo plně řízeno německými zákony.
Vznikem zde procházejících hranic mezi říší a protektorátem bylo příčinou, že někteří vlastníci měli své pozemky na obou stranách hranic a pro jejich obdělávání museli mít vydané propustky ke kontrolovanému přecházení. Vedle toho zde probíhalo i noční pěší pašování svých hospodářských produktů lesem s nůší na zádech, při strachu a obav ze zadržení pohraniční německou policií. Domek této policie stál prý u cesty do lesa pod posledním domem čp.12, a byl po válce rozbourán.
V obci byla zavedena německá úřední pracovní povinnost a vydány českým občanům německé pracovní knížky „Arbeitsbuch“. Ze zachovalé takovéto pracovní knížky pana Stanislava Veselého, která mu byla vydaná dne 23.11. 1939 a záznamu v ní se dozvídáme i o jeho pracovní historii. Po dovršení svého 16. roku života nastoupil do zaměstnání u místního majitele velkého hospodářství pana Miloslava Vraného, kterému je 39 let. Dnem 16.3. 1936 začal u něho pracovat jako „pferdeknecht“ (ošetřovatel koní), tuto práci vykonával do 1.4. 1937. Po půlroční přestávce v této práci pokračoval i od 1.10. 1937 do 31.3. 1938 . U stejného majitele hospodářství začal pracovat i od 30.1. v pracovním určením jako „Land arbiter“ (pracovník v zemědělství) až do 18.6. 1941. Jeho další pracovní povinnost začíná 19.6. 1941, ale pracoviště již není v pracovní knížce uvedeno. Avšak již těchto, s přestávkami potvrzených prvních pěti pracovních let pod dohledem zkušeného hospodáře mu poskytlo mnoho rad a vědomostí, které mu pomohli v jeho následné zemědělské činnosti, za které byl panu Vranému vždy vděčný. Jejich vzájemný a slušný vztah započal již dříve, v období jeho mládí, když se s rodiči do vsi přistěhovali v roce 1927 do zakoupeného domu čp.10. Jejich věkový rozdíl 23 let jen napomáhal k získávání zkušeností a rad od staršího kamaráda. Pokračoval i po další roky jejich vzájemného a hlavně pracovního života na jeho hospodářství, kdy spolu s matkou, starší sestrou Marií a mladším bratrem Jaromírem docházeli vykonávat polní zemědělské práce, které mu přinesly první zkušenosti a znalosti v zemědělství.
Období 2. světové války tak místní obyvatelé přežili v Sudetech a z přicházejících informací z frontových bojů se těšili na blížící se konec války. Při nadcházejících událostech, roku 1945, když německá vojska utíkala i z této vesnice před Rudou armádou a ve spěchu odhazujíce svoje zbraně, zvednou je místní občané a utvoří zde 2.5. 1945 občanské hlídky, kterými si tak chtějí zajistit svoji bezpečnost a převzetí moci Čechů nad německými obyvateli obce, kteří si zde po léta uplatňovali nadřazenost německé rasy. A nastolili tak novou vládu Čechů v obci. Očekávaného příchodu osvoboditelů se dočkají až 9.5., kdy přijela boji unavená a vyčerpaná Rudá armáda. Občané ji s radosti přivítali a poskytli jídlo pro vojáky a jejich koně. Po nutném odpočinku armáda odjíždí směrem ku Praze. Vesnici čeká nová doba poválečná s očekáváním lepší budoucnosti a nových změn ve své obci navrácené do původní vlasti a společenství českého národa.
Z občanů obce byla utvořena dočasná správní komise v čela s Jaroslavem Šestákem a začíná nový poválečný život jeho obyvatel. Během času dochází k odsunu německých obyvatel a zabrání jejich usedlostí místními a přistěhovanými českými občany.
Obec opět obnoví české pojmenování „Sitné“ a nadšeně vítá přicházejí nové obyvatelé.
