Článek
Vedle starosti o polní práce se vedením obce a školou plánuje společný výlet do Prahy s návštěvou její ZOO zahrady. Ten se uskuteční dne 28.5. 1956 při kterém děti doprovázejí převážně jejich matky a proběhne v naprosté spokojenosti všech zúčastněných.
Začíná nový školní rok 1956 – 57 a pani učitelka opět fotí děti na schodech před školou.
Tento školní rok přijede do vsi i fotograf a pořizuje společně foto dětí se svou učitelkou před školou na obecním palouku, proti domu čp.1.
Dne 17.5. 1957 znovu vesnice ožije konáním voleb do MNV.
Voleb se účastní většina obyvatel vesnice, kteří tak na chvíli přerušili své jarní pracovní povinnosti na polích. Vesnice tak i nadále žije svým zemědělským životem potřebným pro svoji obživu. Avšak mnoho hospodářů je skličováno povinností odváděním státních dodávek svých produktů, které je má nakonec donutit ke vstupu do státního statku.
Výhody společného hospodaření ve státním statku je propagováno státním zřízením a vedení statku pořádalo pro své zaměstnance kulturní akce a výlety.
Tím má být prokazována výhoda ve společném a spokojeném hospodaření na základech jeho socialistického státu a směru vývoje jeho zemědělství.
Na Mělníce se již každoročně pořádá vinobraní, na které se jedou podívat některé ženy s dětmi. Dostupnost je již možná díky autobusovému spojení vesnice s městem.
Dochované snímky zachycují návštěvu vinobraní učitelky Marie Topičové s kamarádkou dne 26.9. 1954. Jiné foto zachycuje společnou návštěvu vinobraní dne 27.9. 1957 učitelky Marie Topičové a paní Mileny Luňákové se syny.
Nakonec se pod tíhou nařízených státních dodávek ze své činnosti soukromého zemědělce vzdávají všichni místní hospodáři a svoje pole a zvířata vkládají ke konci roku 1957 do státního statku. Pouze S. Veselý předává do státního statku pole i celou hospodářskou usedlost čp. 4, kterou potřebují statky pro byty svých zaměstnanců a ustájení hospodářských zvířat. Toto úřední jednání o předání nemovitosti probíhá 18. října 1957 a od 1.1. 1958 má tak spadat do hospodářství statku Mělník. S novým rokem se předávající stává rovněž zaměstnancem státního statku. Z dochovaného takového zápisu se dozvídáme tyto informace:
Úředního předávání a jednání jsou přítomni: tajemník MNV Sitné M. Topičová, Za ONV Mělník J. Vostruha, ředitel statku Mělník K. Kamínek a vedoucí hosp. Ant. Vocloň a předávající St. Veselý. Předány celkem pozemky o 13,25 ha, zapsán předepsaný plán rostlinné a živočišné výroby pro rok 1958, dále předávaný živý a mrtvý inventář a hospodářské zásoby. Vše je zde podrobně rozepsáno na druhy pozemků, množství hospodářských zvířat a metrické centy rozepsaných krmných zásob a osiva pro nový rok.
Své bydliště tak mění a s domu čp. 4 přechází do školního bytu učitelky v čp. 26 se kterou na konci roku 1957 uzavírá manželství.
Druhá místnost v přízemí školy funguje jako úřadovna MNV, kde je vybudována ústředna pro veřejný rozhlas vybudovaný ve vsi. Jeho prostřednictvím jsou lidé svolávány na schůze kde jsou řešeny obecní záležitosti a informace s děním ve státě. Rovněž je jeho prostřednictvím přehrávána veřejná hudební produkce z gramofonových desek, která přispívá k lepší náladě obyvatel obce.
V průběhu roku 1957 se obec dočká vydání i svého prvního poštovního pohledu, který vesnici představuje na čtyřech snímcích z prostředí obce.
Marie Topičová se během již dřívější doby více kamarádí s Milenkou Luňákovou a jejími chlapci navštěvující její školní třídu. Konají se společné vesnické výlety pořádané obcí a schůzky občanů v obecní místnosti v budově školy.
Z předávaných pozemků od usedlosti čp. 4 si Stanislav Veselý ponechává pouze malé pozemky v obci příhodné pro chov domácího zvířectva a zahrádky pro běžné využití rodiny. Je to pozemek v obci o výměře 8,56 arů, který se nehodí pro hospodaření statku. Sousedí s pozemky Luňákových u čp. 3. Tím dochází k dalšímu sblížení rodin Veselých a Luňákových při využívání průchodu do zahrady přes jejich pozemek a přístup k domu.
S ukončením soukromého hospodaření a vstupem do státního statku si může většina těchto hospodářů oddechnout od své celodenní dřiny a naplánují si tak společný výlet na
Moravu. Uchované památečné společné foto je tak zachycuje před jeskyní Macocha.
V prosinci 1957 uzavírají manželství M. Topičová se St. Veselým. Společně bydlí ve služebním školním bytě.
Se vzniklým státním statkem je do jeho kanceláře v budově čp. 22 zavedena první telefóní linka, která je nutných případech využívána i obyvateli obce.
Počátkem roku 1958 je St. Veselý pověřen vedením hospodářství Tupadly, kde bylo ukončeno hospodaření JZD a došlo k připojení jeho hospodářství ke státnímu statku Mělník. Pro přespolní vzdálenost tohoto hospodářství byl tak vedoucímu pro dojíždění přidělen jezdecký kůň, který mu tak zajišťoval denní cesty do Tupadel.
V prosinci téhož roku se jim narodil syn Stanislav.
Z dochovaných snímků je tak připomenuta doba, kdy se zaměstnanci státního statku na jeho dvoře shromažďují a pak následně s přesvědčením lepších zítřků jdou společně k volbám, které se konaly dne 12.6. 1960 v budově školy.
Po volbách se předávají „osvědčení o zvolení poslance“, které dostala i Marie Veselá
A stala se opět členkou MNV v Sitné.
V létě 1960 se již plánuje výstavba autobusové čekárny. Je rozhodnuto, že má být postavena na prostranství před plotem, za kterým je zahrada s obecním zastřešený kulečníkem.
Z dochovaných fotografií z lednu 1961 je zachyceno jak je při školní výuce dětem dopřáno společně sáňkování na návsi při využití svahu u lípy.
Mimo školní vyučování se pak sáňkuje hlavně na dolní ulici. Tato cesta při sněhové nadílce se prošlapává pouze při jejím okraji, kde si před svými domy obyvatelé pouze posypávají na okraji cestičku popelem. Zbytek je vždy časem uježděn až vytváří možnost zledovatění a děti vedle sáněk a lyží používají domácky vyrobené boby z prken s přidělanými noži od bruslí.
Při příznivých sněhových podmínek je start až pod lípou a jede se po silnici a dolní ulici, kde pokračuje lesní cesta do tzv. „Pausky“ až na důl lesa. Někdy se hned za začátku lesní cesty odbočí vlevo na prudkou stráň zvanou „Mašnerovka“, kde svah končí u lesa ve kterém se nacházejí schůdky ve skalách umožňující sestup opět na důl.
Na konci dolní ulice někdy pan Ducháček z domu čp.12 hodně posypával jeho konec, aby zamezil častému nabourání sáněk do jeho vrat. Byl to nekonečný koloběh mezi ním a jeho posypem a sáňkujícími dětmi, které popel opět zahazují sněhem.
Tak probíhaly zimní sporty v dobách našeho mládí.
V letním období jsou tyto cesty používány k procházkám v krásné lesní přírodě a houbaření.
Obě možnosti vstupu do lesa nás dovedou až na dno Zimořského dolu po kterém prochází cesta. Ta nás dovede jedním směrem k rozcestí zvané „U kapličky“. Zde se napojí na cestu vedoucí od Zimoře, která se na opačném konci napojuje na silnici mezi Kokoříkem a Truskavnou. Opačný směr cesty končí na konci údolí před obcí Šemánovice.
