Článek
Pro její stavbu bylo již v minulosti vybráno prostranství před zdí u obecního kulečníku, proti domu čp. 3. Byla tak postavena svépomocí místních obyvatel a svému účelu slouží do dnešních dob.
Rodina Veselých stále pro své bydlení využívá byt v patře budovy školy. Na pozemku vedle školy jsou St. Veselým v roce 1963 vysazeny dvě malé lípy, které snad budou časem doplňovat vzhled obce s její památnou lípu. A měl pravdu.
Dnes již převyšují tak své okolí a při svém stáří cca 60 roků pokračují v růstu pro krásu obce.
Nestydím se je pojmenovat po člověku, který je zasadil jako „Veselého lípy“.
Ukončeným školním rokem 1960 – 61 končí i činnost místní školy. Paní učitelka nemá jinou možnost pro péči o syna ve stáří tří roků a podává výpověď. Není nikdo jiný, kdo by ji v učitelování nahradil a proto je škola uzavřena. Pro další školní ročníky děti musejí docházet do školy v Liběchově.
Manžel paní učitelky po vzájemné dohodě ukončuje své zaměstnání u statku Mělník a od roku 1961 odchází pracovat ke statku Dubá, kde je vedoucím hospodářství Korce.
V obci funguje prodejna potravin „Jednota“, její provoz a fungování zajišťuje paní Hrůšová z Březinky, odkud denně do vsi dojíždí ranním autobusem a odpoledne se navrací zpět domů.
V obci státní statek vybuduje kravín, dva skladové seníky a silážní plata. Naopak hospodářské objekty zabraného hospodářství pana Vraného a hospodářské usedlosti čp. 4 vložené do státních statků začínají hodně chátrat a dojde i ke zbourání nejstarší budovy této usedlosti, která stála při silnici, včetně vjezdové brány s klenbovým obloukem.
Pohled na tuto roubenou budovu ze strany hospodářského dvora lze již pouze spatřit na historickém snímku, který stavbu zachytil v poválečných dobách.
Všechny budovy sloužící při založení hospodářství místního statku se nadále nechávají chátrat, protože prý nejsou vhodné pro moderní socialistické zemědělství. Stejně tak dochází k celování pozemků a rušení některých částí polních cest směřující k polnostem na „Homolce“ a jinde. Je zcela zrušena a zavezena úvozová cesta na „Číhadlech“. Vesnice žije svým zemědělstvím a uběhne tak několik dalších let v jejich životě při hospodaření státního statku. Nakonec dochází ke sloučení místního hospodářství s hospodářstvím v Želízech. Ve statkových bytech v bývalém velkostatku Vraných bydlí rodina Sýkorová, paní Marcínková se synem Láďou a další krátkodobý pracovníci státního statku. Ve statkovém domku, bývalé hájovně bydlí paní Jarošová, která zde vychová tři dcery. Byla to Lída, provdaná za nejstaršího syna Václava Groha, dcera Milena, provdaná Šimonová a dcera Aneša, provdaná Miková.
Vedle místních záhumenkářů jsou ve vsi i chovatelé včelstev. Jsou to paní Luňák, Šesták, Hanykýř a Veselý. Jsou členové ZO včelařů na Mělníce. Své přebytky v medové produkci odvážejí k výkupu až na Mělník.
V následných letech je zájmem státu provádět centralizaci obcí ve spojování malých obcí pod vedení obcí střediskových. Tak je tato obec v roce 1964 sloučena pod MNV Želízy a pro lepší kontakt s občany jsou v původních malých obcích utvořeny občanské výbory.
MNV Želízy, který se stává v 70 letech vlastníkem domu čp.13 po úmrtí majitelů, jej tak následně odprodává manželům Strnadovým, manžel Jaroslav se tak navrací s rodinou do vesnice, kde vyrůstal se sourozenci Josefem a Libuší v domě čp 18.
Od roku 1965 se vedoucím hospodářství Želízy – Sitné - Zimoř opět stává St. Veselý. Vše tak spadá pod ředitelství ČSST Vysoká se sídlem ve Střednicích.
Děti pamatující poválečné školské začátky v obci mají již převážně své nové rodiny, někteří obec s novou rodinou opouštějí a odchází za lepším životem do města. Jiní svým životem pokračují v obci a jejich děti svá povinná školní léta navštěvují školu v Želízech a Liběchově, kam dojíždějí i děti do mateřské školky.
Děti v obci se převážně setkávají na návsi pod lípou a přilehlém pozemku zvaném „Trávník“, mezi silnicí a domem čp. 2. V tomto domě žije rodina Steinzových, která zde v poválečné době vychová tři děti. Mají dcery Jaroslavu, provdanou Kramlovou, odstěhující se do Prahy a Danuši, provdanou Hanykýřovou, která s rodinou bydlí v domě čp.6. Jejich syn Miroslav se ožení a odstěhuje se do Želíz.
Děti si své dětské hry provádějí i na zahrádce a křovinách u bývalé školy. Míčové hry se hrají podle možností přístupu buď na zahradě za školní zdí, nebo na „Panské zahradě“ mezi kravínem a budovou hospodářství statku čp.22, také sloužící pro výběh krav.
Při svých hrách a sobotním podvečeru na návsi netrpělivě čekají na příjezd putovního kina, které zajišťuje pan Duchna ze Želíz.
Vyrůstá tak nová generace, která již nepamatuje období války a následných poválečných let. Jsou to děti narozené z ročníků 1956 a dále. V paměti si vzpomínám např. na děti: Ladislava a Luboš Bohuslavovi, Vlaďka Ryšlavá, Eva Strnadová, bráchové Jirka a Milan Hanykýřovi, Standa Veselý, sourozenci Jiřina a Jan Novákovi. Do obce se přistěhují nový obyvatelé, kteří jsou zaměstnanci státního statku, kterým jsou v domě čp. 4 a budovách zabraného hospodářství zřízeny byty. Jsou to mladší děti z rodiny Sojkových, Indrákových, Stinkových a jiných.
O školních prázdninách se počty dětí ve vsi zvýší o děti, vnoučata místních obyvatel. Jsou to Jarča a Marcela Kramlovi, Milan a Honza Titěrovi, vnoučata z rodin Klainertových a Šestákových.
Ke starším kamarádům patří kluci Václav a Jan Luňákovi, kde mezi nimi a Standou Veselým vzniká bližší kamarádský a přátelský vztah z důvodu vzájemných bližších kontaktů jejich rodin. Tak kluci prožívají i společně léto 1965 při koupání v neckách a opalování, které je zachyceno na snímku. Sice je Standa o několik let mladší, přesto většinou s Honzou společně prožívají své prázdninové zábavy, houbaření a počátky myslivosti a péči o zvěř.
Jejich otcové jsou v mysliveckém spolku.
Poslední pár koní chovaný na místním hospodářství státního statku, které má na starosti pan Václav Groh si o víkendech můžou zapůjčit pro své záhumenky i jeho zaměstnanci.
Nastává období budování socialistického státu, který se však svým vývojem odklání od představ SSSR a společenství soc. států.
I k obyvatelům vesnice se dostávají informace o vzniku manifestu 2 000 slov a poslechem stanice Svobodná Evropa se seznamují s pravými událostmi ve státě. Celostátním děním se mění situace ve státě, kterou všichni občané vesnice sledují. Prezident Ant. Novotný abdikuje na svoji funkci a novým prezidentem je 30.3. 1968 zvolen generál Ludvík Svoboda, do kterého národ vkládal velké naděje ve zklidnění společenské a politické situace.
V květnu 1968 je manželi Relichovými ze Želíz zakoupen od MNV Želízy pozemek, kde je časem postavena první chata ve vsi. Umožnění této stavby bylo díky jejich společnému pracovnímu poměru u státních statků, kde paní pracovala jako účetní na hospodářství Želízy s jeho vedoucím St. Veselým. Jeho souhlas byl zapotřebí pro rozdělení pozemku pro stavbu, protože byl tento pozemek stále v jeho vlastnictví a statky jen jeho uživatelem.
Přesto v této době za prodej pozemku obdrželo peníze MNV Želízy.
O mnoho let později a po jejich úmrtí tuto chatu zdědí jejich vnuk Martin Miljevič, který zde žije se svoji mladou rodinou po další léta.
