Článek
Změnou a reformou ve vládní politice a její vedoucí úloze strany začíná období tzv.„Pražského jara“. Nakonec přichází 21.8. 1968 a obsazení našeho státu vojsky Varšavské smlouvy k potlačení údajné kontrarevoluce. Avšak pod děním v republice a informacemi o nepříjemném jednání a přístupu cizích vojáků v obchodech dochází v obci k jediné události, kdy je z čela budovy místního obchodu sundán nápis Jednota - POTRAVINY, který by mohl být spatřen ze silnice v případném průjezdu obsazujících vojsk obcí, která tak prý obchody rabovala.
Vedoucí této prodejny a tak i zaměstnankyni spotřebního družstva Jednoty je paní Hanykýřová, která tento obchod již v dříve převzala po paní Hrůšové, která svou činnost ukončila odchodem do důchodu. Provoz obchodu je pro místní obyvatelé otevřen v pondělí, středu a pátek. V tyto dny je sem hlavně dováženo čerstvé pečivo a mléko. Obchod však zajišťuje veškerý obchodní sortiment, který si může každý občan předem objednat.
Žádná vojska do vsi však nepřijela. Dění ve státě, které převážně zasahuje občany města se dostává i na vesnici prostřednictvím zpráv v rozhlase či televize. Zde se však lidé více starají o sklizeň své domácí úrody sloužící pro zlepšení svého domácího jídelníčku. V některých domácnostech pokračuje i sběr úrody, jako třešní a rybízu, které naopak prodávají do státního výkupu. V hospodaření státního statku pokračují převážně žňové práce, které tak následně zajišťují obživu celého národa.
V okupované republice začíná nový školní rok 1968-69. Převážná část dětí ze vsi navštěvuje ZDŠ v Liběchově. Jejich starší kamarádi, kluci Luňákovi studují na středních školách. Jejich matka, musí pro zajištění prostředků jejich studia vykonávat těžkou práci v automobilových opravnách na Mělníce. Vedle toho se stará o svoji zahrádku, která zajišťuje vylepšení k obživě rodiny. Dále mají svůj domácí chov drůbeže a králíků. K tomu je však zapotřebí přes léto zajistit dostatek sena. Jejich otec je na tom zdravotně hůře a nemůže tak vykonávat běžnou práci. V letním období tak svoje zaměstnání a domácí práce prožívá paní Luňáková v poklusu při kterém je nápomocen St. Veselý se synem, který si velmi vážil jejího otce, pana Vraného a jeho pomoc za svých mladých let při práci na jeho hospodářství. Pomáhají tak spolu hlavně při sušení sena na loukách nazývaných „Kulatá díra“ a „Fibich“a jeho odvozem domů na seník. Drobné pomoci se dostává i od jiných sousedů. Syn Václav vystuduje střední a vysokou školu s titulem ing. a nastupuje na vojenskou službu u speciálního vojenského útvaru. Po absolvování vojny nastupuje do zaměstnání u státního podniku, kde buduje svoje kariérní postupy. Mladší bratr Jan vystuduje střední školu a po vojenské službě nastupuje do zaměstnání v AZNP Ml. Boleslav. Do vesnice již synové nemají potřebu trvalého navrácení, každý má své bydliště a zaměstnání jinde. Za rodiči dojíždí pouze na víkendy, při kterých provádí potřebné práce na zahrádce či domu.
Vesnice toto období prožívá při běžném životě a práci jejich obyvatel. Vždy je někdo, kdo se stará o její fungování. Převážně se o chod vesnice starají členové historických rodin ve vsi. Je to pan Ryšlavý L., Tietz J., Hanykýř J., Bohuslav L. a Veselá M., která ve vsi od svého příchodu v roce 1945 našla svůj nový domov a byla po dlouhá léta školskou a obecní veřejnou pracovníci. Každý má svoje zaměstnání a přes to si najdou čas pro práci ve vsi a jejího budování pro své děti. Školní místnost bývalé třídy slouží v zimním období dětem pro hraní stolního tenisu. Někdy v tomto období proběhlo další vylepšení silničního povrchu, při kterém byla silnice poštěrkována, prostříkána tekutým asfaltem, povrch opět posypán a uválcován. Při tomto došlo také k úpravě silnice u studánek, kde se provedlo napřímení silnice a zrušení bývalých „S“ zatáček. Vznikla zde rozšířená plocha sloužící pro různé skládky a potřeby zemědělců i silničářů. Při rekonstrukci této silnice byl vždy po ukončené pracovní době po několik dnů na návsi zaparkován obrovský silniční válec, který jsme využívali jako místo pro své dětské hry.
O prázdninách roku 1969 se rodina Veselých přestěhovala z bytu ve škole do domku čp. 10, který převzal manžel v minulosti darovací smlouvo od své matky a prováděli zde potřebné práce při jeho rekonstrukci. Lidé ve vesnici si postupně rovněž snaží opravovat a rekonstruovat své domky. Někteří dojíždí do zaměstnání mimo vesnici. Každá rodina má svoji záhumenku, která pomáhá k zajištění obživy rodiny a většina rovněž chová nějaké domácí zvířectvo. Jeho sčítání se provádí každoročně, kdy pan Ryšlavý obchází domy a vyplňuje tak příslušné formuláře, které
se pak předávají dále k součtům o stavu zvířectva na vesnicích.
Na konci 70. let do vesnice přichází první chalupář, který kupuje domek čp. 12 , patřící kdysi rodině Ducháčkových. Je to pan Mudr. Karel Bernáth, lékař s manželkou. Hlavní prací, kterou na domku provádí je výměna střešní krytiny a při této akci mu jsou nápomocni členové rodin z dolní ulice. Roli pokrývačského mistra vykonává syn původních majitelů. Pan doktor během času při sousedském posezení svým vyprávěním připomíná jeho dobu příchodu do republiky s osvobozující armádou L. Svobody a pozdější roli jeho osobního lékaře.
Časem je zde bytem natrvalo a zastává roli sousedského místního doktora při svém zaměstnání lékaře ve Slánské nemocnici.
Zhruba ve stejném období jednoho letního dne nepřijde do obchodu paní Přibylová, starší důchodkyně, která již dlouhá léta přežívá sama v roubence čp.5. Její dcera provdaná Titěrová žije v Praze s manželem a syny Janem a Milanem, které svoji babičku navštěvují většinou jen o prázdninách. Spoluobčané mají obavy o její zdraví a vyšlou Standu V., aby se přes pavlač domu dostal do její obývací místnosti, kde je paní nalezena v nehybném stavu. Je přivolána záchranka a následně dochází k jejímu úmrtí. Po další léta roubenku málo využívají její vnukové.
Nastává dlouhé období tzv. normalizace ve státě. Tato se však děje v pokračujícím vládnutím jediné strany pod dohledem SSSR a ve státě jsou na dlouhá léta usazená sovětská vojska.
V této době proběhne událost, která zamrzela obyvatelé obce. Při odpolední cestě autobusem ze zaměstnání si nešlo nevšimnout změny při pohledu na místo mezi poli, na západ od obce, nazývané „kálek“, který zřejmě v dávných dobách sloužil k zachycování dešťové vody. Jeho obvod tvořily stromy javorů, které zde rostli od dávných dob. Nic se již nedalo dělat. Jen se říkalo, že kvalitní dřevo javorů potřeboval nějaký papaláš. Teď již jeho obvod tvoří velké pařezy, které po čase znovu obrážejí a trochu navrací jeho původní vzhled v oblasti zvané „U háječku“.
