Článek
V době 80. let u obecního kalu vysazuje Standa Veselý a Honza Luňák další dvě lípy. V tomto místě si každá generace dětí v obci prožívala své vesnické hry a zimní hokejové souboje. Na vyvýšeném okraji kalu k místní cestě tak rostou další lípy ve vsi. V dnešní době je lípám zhruba 45 let a rostou dál pro krásu obce.
Léto roku 1973 je velmi příznivé pro včelstva a jejich nadprůměrné produkce medu. Pro místní včelaře je to rok dobrého finančního přijmu jejich rodin. Z tohoto přijmu se Stanislav Veselý rozhodne ke koupi koně, malé hříbě, kterým se zpět vrací doba koně spojená se životem lidí na vesnici.
V této době již není nikdo z původních místních obyvatel, kdo by pracoval ve statku. Také končí u statku pracovat rodina Šopincová, která opouští zaměstnanecký domek čp.11 a odstěhují se pryč. Následně do tohoto domu přichází nový zaměstnanci statku, rodina Nezbedová. Do statkových bytů se přistěhuje rodina Haspeklova a jiní.
Mnoho lidí ve státě je nespokojeno s děním v republice, pro závažné onemocnění je z funkce odvolán prezident Ludvík Svoboda a novým prezidentem je v květnu 1975 zvolen Gustav Husák. Následně probíhají i další volby do federálního shromáždění a národních rad či vedení krajských, okresních nebo místních národních výborů.
Obec sice spadá pod MNV Želízy, ale pro konání každých voleb v minulosti je v obci zřízena okrsková volební komise.
Zřejmě při těchto posledních volbách konaných v této obci jsou na uschovaném snímku zachyceny její členové. Jsou to paní M. Veselá, M. Tietzová, D. Hanykýřová, R. Zdobinská a V. Haspeklová. Další snímek zachycuje účast na těchto volbách paní Bernátovou s manželem, kteří jsou od konce 70. let prvními chalupáři ve vsi.
Pro následné další volby byl již odstoupeno od zřizování okrskových volebních komisí v jednotlivých obcích. MNV zvolil jinou volební strategii a byl tak prováděn svoz občanů z obcí objednaným autobusem do střediskové obce Želízy, kde se konají volby v budově školy. Účast na volbách sice nebyla povinná, ale kontrolována a neúčast na volbách pro kandidáty Národní fronty mohla mít i pozdější nepříjemné následky.
V roce 1976 je zde založena ZO svazu zahrádkářů, který soustředí své členy i z ostatních okolních obcí. Díky této organizaci dochází k plánovanému prodeji ovoce do státního výkupu. Sběrna ovoce je soustředěna v garáži pana Šestáka, odkud je ovoce pravidelně odváženo vykupující firmou. Před tímto si museli obyvatelé svůj prodej zajišťovat a dovážet až do Liběchova, kde byl výkup provádět v prodejně Jednoty u pana Chytila.
Převážná část pracujících obyvatel vesnice dojíždí za prací do Mělníka, k čemuž využívají autobusovou linku. Ráno převážně odjezd v 5,00 hod. a návrat kolem 15,30 nebo 17,30 hod. Na Mělníce pracují v různých podnicích jako České loděnice, Liberta, Tos, cukrovar, nemocnice a jiné. Děti dojíždí do školy autobusem v 7,00 hod. a navrací se odpoledne společně s rodiči po jejich ukončené pracovní době. Místní občané se postupně snaží opravovat své nemovitosti, kterými si vylepšují své bytové podmínky a příjemný život svých dětí .
Od roku 1976 je zřízena CHKO Kokořínsko, které zahrnuje i tuto obec. Původní a nejstarší historii obce připomínají dosud zachovalé roubené stavby. Pro obyvatelé a majitele i zděných domů v obci tak vzniká povinnost projednávat plánované změny na svých nemovitostech se Správou CHKO. Ke změnám týkající se vzhledu objektu musí získat jejich souhlasné stanovisko potřebné pro vydání stavebního povolení.
Děti místních občanů, které si zhruba před deseti léty hrály své hry na návsi obce postupně dokončují ZDŠ a postupují do učebních oboru či dalších škol pro dokončení svého vzdělání.
Tyto změny v republice se již týkají i obyvatel vesnice, které poslechem zakázaných stanic jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky se dozvídají o dění v českých městech kde sílí odpor k vládnoucí straně a vedení státu.
Tak se k nim dostává i informace o dopisu, který napsal 8.4. 1975 disident Václav Havel adresovaný generálnímu tajemníku KSČ, ve které vyjadřuje svoji nespokojenost s děním ve státě a jejím vývojem pod vedením této strany
V červnu 1976 končí své učitelské období první poválečné učitelky této vesnice, která svůj život tak spojila s touto vesnicí a jejími občany. Své učitelování končí na škole v Želízech, ale se školou stále udržuje svůj kontakt a dle jejich potřeb zde vypomáhá i během dalších let v zaslouženém důchodu.
