Článek
Tuto možnost dojednává Pepa Tietz u Telecomu a při smlouvě uzavřené se soukromou firmou si však obyvatelé musí provést potřebné přípravy jako vykopání základu pro nové sloupy nebo rozvody po domech sami. Všichni tak přípravné práce s nadšením dělají a těší se na fungující telefonní aparátem ve svém domě.
Netrpělivě se očekává nový zákon, který má napravit provedené křivdy na zabaveném zemědělském a lesním majetku původních vlastníků.
Dne 21.5. 1991 je odsouhlasen zákon č. 229/1991 o půdě a jiném zemědělském majetku.
Pro mnohé občany vesnice tak vzniká právo na navrácení svých pozemků vložených do státních statku, avšak málo kdo si uvědomuje, že se tak může navrátit jejich polní celoroční dřina na vydaných a navrácených pozemcích. Každý si nemůže vrátit k hospodaření, nemá k tomu dostupné vybavení a prostředky.
Po ukončení zemědělské produkce na podzim roku 1992 dochází u většiny pozemků, které doposud obhospodařoval Státní statek Vysoká ke zrušení nájemního vztahu. Tak jsou místních občanů navrácena jejich políčka. Tak je navrácena i zemědělská usedlost čp. 4, synovi původního vlastníka Stanislavu Veselému. Z bývalé usedlosti v této době stojí pouze obytný dům, se kterým jsou vráceny i obydlené byty s nájemníky. Druhá stavba této usedlosti je původní budova chléva v silně zchátralém stavu.
Ve státě a jeho vedení dochází k rozdílným názorům, které směřují k rozdělení naší republiky. Od 1.1. 1993 je ČSFR rozdělena a vznikají nové samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika.
V obci postupně dochází i navrácení bývalého velkého hospodářství a majetku po panu Vraném jeho dětem panu M. Vranému a M. Luňákové, jejíž hospodářské budovy jsou ve zbídačeném havarijním stavu. Za další náhrady dostávají zemědělské stroje, hospodářské skladovací stavby, kravín, dům čp. 11 a dva okálové domy. Lesy ČR vydávají zpět těmto vlastníkům i lesní pozemky.
Je až k neuvěření, že se synové paní Luňákové pouštějí do obnovy původního hospodářství, které kdysi patřilo jejich dědovi. Vzniká tak firma „Zemědělská a lesní výroba M. Luňáková“. Pro veškerá jednání a zastupování vlastníků dostává zplnomocnění syn Ing. Václav Luňák, který tak při svém dobrém pracovním místu přebírá na svá bedra veškeré úřední věci s činností jejich hospodářství. Mladší syn Jan se opět při své pracovní povinnosti v závodě v Mladé Boleslavi ujímá hlavní role při zemědělských prací v roli traktoristy a všestranného nádeníka. Místní občané se až diví, že se do takto nákladné jak finanční, tak pracovní činnosti pouštějí. Jsou však rády, že si od nich navrácené pozemky od 1.1. 1993 pronajímají a rozšiřují tak své zemědělské plochy. Nájemné za pronajaté pozemky tak činí 350,- Kč / ha / rok, při tom nájemce hradí i daně z pozemků.
Své těžké začátky a investice při rekonstrukci hospodářství si můžou finančně dovolit díky svým příjmům ze zaměstnání a s tím spojených vedlejších možností od svých zaměstnavatelů. Ke všemu přispívá i finanční pomoc od příbuzných rodiny ze zahraničí. S velkohospodařením jak na poli, tak v lese nemají žádnou zkušenost. Pro vedení zemědělského hospodářství tak zaměstnávají pana Roháčka ze Želíz, který je tak nápomocen v prvotním rozjezdu. Další zaměstnanci jsou osoby bydlící v místě. Je to Svatava Nezbedová v kravíně, Václav Michl v chovu prasat, traktorista Tomáš Kolář a kamarádi pomáhající s obnovou hospodářství. Nad správou lesů si najímají Jiřího Myslivce, který je hlavním zaměstnáním u Lesů ČR.
Hospodářství Luňkových se mění opravami a oplocením ve svém vzhledu k lepšímu. Akorát ho postupem času opouštějí místní zaměstnanci, a nakonec zde pracují pouze zaměstnanci z původních sovětských států, kteří zde mají i ubytování a řízení se ujímají bratři Luňákové.
Průběhem času se zastupitelstvo obce Želízy rozhodne pro rekonstrukci střechy na budově školy v Sitné. Tuto akci svěří místnímu soukromému stavebníkovi ze Želíz, který zde neodvede kvalitní práci. Na této práci jsou již na první pohled patrné nedostatky, ale provedená práce je převzatá bez výtky těchto chyb a přezkoušení funkce komínů. A za pár let se musí opět opravovat.
I ostatní občané se snaží zlepšovat vzhled svých domů. Chtějí si vylepšit své nemovitosti a provádějí bytové úpravy či různé přestavby nebo opravy domů. Zájem s rekonstrukcemi domu jim však zhoršuje od roku 1995 zákon ministerstva kultury, který tuto obec zařadil do seznamu obcí tzv. „vesnické památkové zóny“, kde chtějí prosazovat a zachovat historický vzhled obce a její lidovou architekturu. Tím nepřipouští modernější přestavby domů. Každá venkovní změna stavby musí být s nimi konzultována a schválena.
Ke konci června 1995 kupuje Stanislav Veselý s manželkou od vlastníků dům čp. 11, který získaný v restitucích jako náhrady škody na majetku po panu Vraném. Tento doposud obývá paní Nezbedová s dětmi a jako zaměstnanec bývalého statku a s domem předaným je nájemník. Paní Nezbedová i nadále pracuje v kravíně i pod novým vlastníkem.
Při počátcích navracení majetku si dědicové svým vyprávěním hodně vracejí do doby, kdy byl tento majetek jejich dědovi zabaven a jim nebylo dopřáno byť jen projití přes bývalé jejich pozemky. Jak bylo na ně poukazováno, že to jsou vnukové třídního nepřítele a kolaboranta. Co k tomu dodat? Že tuto dobu jejich bývalého utlačování v současné době již málokdo pamatuje. Avšak je zřejmé, že budoucí následná období tzv. normalizace jim zajistila a umožnila vzdělání a následnou možnost dosaženého pracovního místa v socialistické společnosti. V těchto minulých letech budování socialismu svoji vesnici navštěvovali jenom na víkendy a do činnosti vesnice se nikterak nezapojovali.
Kamarádství mezi nimi a rodinou Veselých pokračovalo i nadále. Tolik k době dávno minulé, která přinesla své změny a nové události v životě obyvatel při současném politickém směru v řízení státu.
Za úřadování starostky obce J. Kaňkové, která již v minulosti prosadila opravu střechy na budově školy s plánem pokračovat s celkovou rekonstrukcí této budovy a obecního bytu.
Tak si vzala i za své zajistit restaurování v obci stojících křížků (Božích muk).
Pro tuto akci je doporučen pan Váša z Praha, který má na tento druh restaurování oprávnění. Domnívám se, že tato akce proběhla v létě roku 1995.
U křížku v zahradě školy bylo provedena celková oprava povrchu, který byl v jeho bočních prohlubní vybarven do zelena. Jeho horní masivní litinový kříž byl očištěn od letitých nánosů, poopravena jeho poškozená místa a natřen prostředkem pro následné pozlacování.
Toto následné pozlacení plátkovým zlatem pokrylo většinu k tomu vhodných ploch.
U druhého z křížků stojící u příjezdu k domu čp. 19 došlo ke stejnému opravě povrchu, který byl doplněn žlutým vymalováním prohlubní. Na jeho litinovém kříži byl pozlaceno zobrazení Krista, paprsky a okrajové ozdobné lemování štítku.
Bohužel nedochovali se žádné fotografie z tohoto restaurování. Jestli se nepletu, cena za provedené práce a materiál činila 25 000,- Kč.
Na počátku nového století je pro Sitnou vytvořen nový poštovní pohled.
Odchodem provozovatelky obchodu potravin paní Hanykýřové do důchodu končí období fungování prodejny potravin na vsi. Domek sloužící pro prodejnu je obcí prodán panu Buchlákovi s jeho rodinou Beranových bydlící doposud v domě čp. 4. Obec chce pomocí dotace a prostředků získaných prodejem tohoto domu provést celkovou rekonstrukci bývalé budovy školy s možností zde vzniklého bytu v patře a obchodu v přízemí. Je vybrána mělnická stavební firma, která provede částečné práce, ale svoji stavební činnost ukončuje a práce nedokončí.
V listopadu 2002 jsou další komunální volby a Stanislav Veselý se stává zastupitelem a od prosince je zvolen za místostarostu obce, kterým je Tomáš Bastl. Jedním z prvních úkolů je dokončení rekonstrukce budovy školy. Po marných písemných výzvách stavební firmy, která písemnost nepřebírá, řeší dokončení rekonstrukce firmou Jiřího Prokopce. Dokončující práce spočívají ve zbourání a znovu postavení přístavku budovy, který slouží pro ukládaní topného materiálu a vybudování soc. zázemí a WC. Do této doby byly v budově pouze suché WC. Je zde nově přivezena a usazena odpadní jímky a její nové napojení odpadního systému. Dále je oprava vodovodní šachta s novým uzávěrem. Následně je zpevněn vjezd travnicemi, který slouží pro vyvážení jímky a dovozu topného materiálu. Práce je tak v 1. etapě firmou pana Prokopce dokončena.
Pro řešení vytápění je zde zhotoveno ústřední topení, které zde zhotovuje topenář pan Trédl z Libiše. Při instalaci kotle a jeho napojení se přijde na špatnou opravu komína, který je ucpán sutí při opravě komínu a střechy dělané před pár lety. Tento problém řeší opět firma pana Prokopce. Po všech opravách se může hledat nový nájemník obecního bytu. V tomto nájmu se zde vystřídá více nájemců. Ze vzpomínek můžeme uvést rodinu Ketnerovou, rodinu Vokřínkou.a jiní, kteří jsou zde vždy jen krátkou dobu.
Po čase se nabízí využít dotační titul pro obnovu venkova, který umožňuje vybudování zázemí místního obchodu. Vše je tak dle podmínek dotací úspěšně dokončeno.
Následně se shání nájemce do bytu, u kterého je podmínka provozování obchodu v připravených prostorách v přízemí této budovy, protože oprava byla realizovaná z dotačního titulu ke zřízení obchodu pro občanskou vybavenost vesnice.
K nájmu bytu a provozování obchodu se přihlásí pan Sura, který hlavně potřebuje byt pro svoji rodinu. Provozování obchodu bere jako nutnou povinnost, a tak obchod vybaví pouze minimální investicí pro své vedlejší povolání. Toto současné bydliště si plánuje na přechodnou dobu. Tak po čase toto své bydliště celá rodina opouští a byt je opět volný a čeká na nového nájemce a provozovatele obchodu.
