Marie Topičová, její povolání učitelky v nové poválečné době

V době po ukončení války přichází pro M. Topičovou období školních prázdnin. Nechce doma zahálet a souhlasí, když je spolkem Sokol vyslána do kurzu vedoucích prázdninových osad. Po jeho absolvování se dostává k práci na Červené Lhotě, kde je státem zřízená prázdninová osada pro děti z válkou postižených rodin, které zde mají alespoň na nějaký čas zapomenout na hrůzy, které jim přinesl německý fašismus. S nadšením vstupuje do nového školního roku 1945/1946,který je jí určen na škole v Ostředku. Zde krátce po zahájení obdrží informaci od Zemské školní rady v Praze, že je určena pro obnovu školství v pohraničí. Tak podle uložených instrukcí dostává své nové přidělené učitelské místo v obci Sitné v tehdejším okrese Dubá, kraje Libereckého. Na tomto místě učiteluje v jednotřídce pro děti navštěvující 1. stupeň obecné školy. V této obci nakonec prožívá svůj celý rodinný život propojený s obecní činností. Následně dochází k uzavření školy a při měnící se státní politice nastolené po únorových událostech se mění i školské zaměření ve vzdělávání. Po přestávce ve školním prostředí z důvodu péče o syna následně vykonává své povolání na škole v Liběchově a v Želízech až do svého zaslouženého důchodu, při kterém je stále činná jako suplující učitelka až do svého onemocnění a konce života.

Po osvobození státu se dokončuje probíhající školní rok a všichni se těší na školní prázdniny. Nově začínají fungovat školské úřadovny, které řídí končící školní rok a již v předstihu vše plánují pro budoucí nový školní rok v osvobozeném státě. Marii Topičové, toho času učitelce na škole v Týnci nad Sázavou, je doručen dopis od Školské úřadovny při Okresním národním výboru v Benešově ze dne 20. června 1945 s příkazem k okamžitému nástupu na obecnou školu v Ostředku. Další dopis od této úřadovny je datován dnem 11.července, který ji se souhlasem okresní odborové rady ustanovuje dnem 1. července 1945 výpomocnou učitelkou v Ostředku.

Po zahájení nového školního roku přicházejí její devětadvacáté narozeniny, kdy je dosud svobodná a nezadaná. Z tohoto důvodu je jí doručen korespondenční lístek od Zemské školní rady v Praze. Tímto má předurčen další život a učitelské povolání.

Ke zmocněnci se dostavila 24.9. 1945 a je jí zde přidělena škola na Sitné.

Pro špatné autobusové spojení je cestování náročné a zdlouhavé. Ještě horší je cesta na místo určení. Do Želíz autobusem, dále povozem a zbytek cesty musela absolvovat pěšky.

Při příchodu do vesnice stojí na její návsi školní budova. Nejdříve však musí najít pana předsedu výboru, pro kterého má pověřovací listiny. Po prohlídce školy a jejího nového služebního bytu chce toto místo odříci. Nakonec je obyvateli přesvědčena a na místě zůstává. Byt jí místní vybavují posháněným zařízením z domů po odsunutých Němcích.

Její řádné jmenování bylo vystaveno dne 11. 3. 1946, kdy byla Zemskou školní radou v Praze ustanovena řídící učitelkou s platností od 24. 9. 1945 na škole Sitné. Tedy ode dne jejího příchodu do této vesnice.

Její vyprávění o příchodu do této vesnice je v pozdějších letech zaznamenáno v kronice obce Želízy. Ten byl již v minulosti publikován v článku s názvem: „Začátky učitelování po válce – poválečné Sudety a začátek nového školního roku.

„Jak jsem začínala v Sitné !

Opožděně zde tak zahajuje nové fungování školy v obci.

Za necelý rok po válce a od zařízeného prvního bytu vybaveného nábytkem po odsunutých německých obyvatelích musí Marie Topičová provést jeho přiznání a soupis.

I nový stát chce mít přehled o majetku svých obyvatel. Je vydán nový zákon č. 134/46 Sb. o přiznání k dávce z majetkového přírůstku ke dni 15. 11. 1945. Tento formulář tak poctivě vyplňuje 21. 10. 1946 i Marie.

Úkol ke zřízení místní knihovny požadují obyvatelé rovněž po místní učitelce. Pro splnění podmínek k vedení knihovny potřebuje absolvovat krátkodobý knihovnický kurz, po kterém je jmenována knihovnicí, a po čase následuje další vzdělávání k činnosti knihovnice.

Dnem 2. 10. 1946 jí byl vydán nový platový dekret. Tento popisuje její všechna dosavadní pracovní místa od 9. 5. 1939 do současnosti. Je jí přiznán titul „řídicí učitelka obecné školy“ a současně nové platové ohodnocení.

Proběhlé školní roky byly hodnoceny komisí OŠV v Dubé – služební lístek.

S novým školním rokem 1947–48 dostává od OŠV v Dubé pověření, které jí dle výnosu Ministerstva školství a osvěty ze dne 8. 7. 1947 umožňuje rozšířit vyučování o nový vzdělávací předmět „ženským ručním pracím a domácím naukám“.

Na základě nově vzniklých zákonů a vyhlášek si Marie žádá o vyplacení osidlovacího příspěvku, který trochu kompenzuje ono nařízení, kterým byla přidělena do školy v pohraničí a změnu v jejím životě. Zemská školní rada v Praze svým rozhodnutím ze dne 22. 10. 1947 přiznává nárok na jednorázový osidlovací příplatek v částce 2 400 Kčs. Dále dostává potvrzení, že za rok 1946 nepodléhá dani z majetku.

Po únorových událostech roku 1948 dochází ve školství ke změnám a později se nově zavádí povinná devítiletá výuka. Zákonem č. 95/1948 Sb. ze dne 21. 4. 1948, který pojednával o základní úpravě jednotného školství, dochází k průlomu v organizaci školství. Rovněž se zavádí nový předmět politická výchova a naopak se na dobu pěti let ruší předmět psaní, což mělo za následek zhoršení vzdělávání.

Marie a její školní děti se dne 9. 5. 1948 účastní oslavy Dětského dne v Liběchově. Pro návštěvu těchto oslav musí Marie společně s dětmi absolvovat cestu tam i zpět pěšky. Autobusová linka z jejich vesnice nebyla zatím zřízena. Bylo pěkné počasí, a tak této procházce nic nebránilo. Jen kluci se cestou střídali v jízdě na kole.

Na základě zákonných podmínek Okresní městský školní výbor v Dubé svým rozhodnutím ze dne 15. 5. 1948 mění a přiznává od 1. 7. 1948 nové platové zařazení. Po proběhlé elektrifikaci v obci si Marie pořizuje rozhlasovou koncesi. Od Zemské školní rady dostává informaci o platbách penzijního zaopatření.

Zákonem je přijata nová ústava Československé republiky, která je utvořena tzv. únorovým vítězstvím komunistické vlády a vše je podřízeno vedoucí úloze KSČ.

Následné roky pokračuje ve vyučování na jednotřídce této místní obecné školy pro děti spadající do prvního stupně školského vzdělávání.

Až v následných letech si Marie snaží vylepšit své současné bydlení.

Až v roce 1950 jí bylo provedeno vyúčtování za vybavení bytu.

Při stálém působení na této škole se jí až roce 1950 mění finanční ohodnocení.

Školní rok 1953–54 je opět zahájen. Probíhá již ve stejném pořádku a výuce. Každým rokem se jen mění počet žáků, kteří do školy nastupují, a těch, kteří školu končí. K závěru tohoto roku dětem za odměnu Marie naplánuje jejich první školní výlet do Prahy, která byla pro tyto vesnické děti nepředstavitelná. Součástí je i návštěva zoologické zahrady, kde se děti poprvé naživo seznámí se zvířaty, která doposud znají jen z obrázků.

Po prázdninách začíná nový školní rok. Pro uschování na památku si Marie opět pořizuje fotografie dětí, které nastupují do 1. třídy tohoto školního roku. Všechny děti se fotí pod lípou.

V průběhu 60. let se ve školství mění vyučovací předměty. Školní vyučování je rozšířeno o předměty hudební, pracovní a výtvarná výchova. Zavádí se výuka ruského jazyka a tělocviku.

Školní rok 1955–1956 začíná Marie na stejném místě a ve stejné škole. Ano, je to již 10. školní rok, který zahajuje v obci Sitné, kam směřovala její poválečná umístěnka.

V nové době státního zřízení se prosazuje oslovení „soudružka“.

I o školních prázdninách si děti přijdou podívat za svojí učitelkou.

Nové povinnosti učitelů během letních prázdnin.

O letních prázdninách se musela Marie také zúčastnit prázdninového kurzu učitelů, který se konal v Poděbradech v červenci 1956. V tomto kurzu byl učitelům vysvětlován nový směr vyučovací metodiky v socialistickém státě a vzdělávání národa. V polovině trvání tohoto kurzu posílá Marie rodičům pohled s poděkováním za doručené peníze a oznamuje dobu svého návratu k návštěvě rodičů.

Do vesnice také přijíždí fotograf a na prostranství před školou je pořízena první společná fotografie dětí s učitelkou Marií Topičovou. Doposud si své vzpomínkové fotky pořizovala sama.

Za odpracované léta ve školství se Marii mění platový výměr.

Výuka v novém školním roce musí probíhat v nastavených směrnicích z minulých let o socialistickém školství a vzdělávání národa.

Dne 1. dubna 1957 je Marie na shromáždění ONV Mělník oceněna za práci ve školství medailí J. A. Komenského při příležitosti Dne učitelů, který je slaven dne 28. března, v den narození muže označovaného jako „učitel národa“.

Volby do MNV probíhají dne 17. května 1957 a konají se v obecní místnosti v budově školy. Marie je členkou a zapisovatelkou ve volební komisi.

I o dalších školních prázdninách se učitelé musí účastnit kurzu, který jim měl přispět k jejich vzdělávání v duchu politického zřízení státu.

Marie se vdává dne 30.12. 1957 na úřadě MNV Liběchov. Tímto se ze svobodné M. Topičové stává vdaná žena M. Veselá. Končí tak období svobodné slečny učitelky.

Do nového roku 1958–1959 vstupuje Marie jako provdaná žena a se svým manželem žijí ve služebním bytě školy na Sitném, kde prožívala své nové poválečné učitelské povolání.

Školní rok 1958–59 Marie zahájí, avšak po čase je ve vyučování a vedení školy zastoupena dočasným učitelem, neboť je v očekávání narození svého potomka. Ten se jí narodí 14. prosince 1958.

Nový školní rok 1959–1960 pokračuje v již nastaveném vzdělávání z minulých let po únoru 1948. V jeho průběhu rodina oslavuje narození syna.

Z konaných voleb je Marie opět zvolená a pokračuje její obecní činnost.

Po prožitém klidném létu začíná školní rok 1960–1961. Jako vždy po začátku školního roku slaví své 44.narozeniny. Při konci tohoto školního roku se jí komplikuje péče o syna. Z tohoto důvodu žádá o ukončení pracovního poměru. Na konci školního roku není zatím rozhodnuto o osudu této školy. Až dopisem ze dne 28.8. 1961 z ONV – odboru školství je vše rozhodnuto. Pracovní poměr Marie je ukončen k 15. 8. 1961 a je pověřena provést likvidaci školy a všechen inventář předat MNV v Sitném.

Od ukončení pracovního poměru pro ni nastává období, kdy se může plně věnovat svému synovi. Dále pokračuje v činnosti MNV a místní knihovny.

Nový začátek školního roku 1961–62 je pro Marii velmi nezvyklý a zarmucující. Teď již nemá své školské povinnosti ani své žáky. Jen sleduje jejich odjezdy do školy v Liběchově a při rozhovorech s nimi sbírá informace o jejich školním prospěchu a dění při školní výuce. Má sice více času pro rodinu a výchovu syna,ale práce ve školství jí schází. Tohoto 10. září oslaví své 45. narozeniny.

Pod vedením nového socialistického státu a jeho vedoucích činitelů z řad KSČ přichází na pracovníky ve veřejné oblasti jejich politické prověřování. Této povinnosti se počátkem léta 1962 musí účastnit i Marie, která je členkou MNV.

Vynechaný školní rok uběhl v jejím rodinném klidu a pohodě. Marie se může naplno věnovat synovi a užívat volna bez školního vyučování.

Avšak školní prostředí a výuka jí schází. A tak začne sondovat své možnosti nového nástupu do školní služby na ONV v Mělníku a zajištění péče o syna. Přichází nová změna v jejím životě.

K novému nástupu do školského prostředí v září 1962 vyplňuje svůj osobní výkaz, ve kterém zaznamenává všechny své osobní údaje, údaje o manželovi a synovi.

V následném školním roce 1963–64 je již zaběhlou stálicí učitelského sboru školy v Liběchově.

Jednou z vyučovacích metod Marie ve třídě bylo to, že děti postupně obcházely její učitelský stolek a formou hry je postupně zkoušela z předložených učebních pomůcek. Na závěr roku je opět pořízena fotografie její školní třídy.

Opakovaným zaběhlým způsobem začíná nový školní rok 1964–65. Marie pokračuje ve svém zaměstnání na liběchovské škole.

Na konci tohoto školního roku se opět pořizuje společná fotografie třídy s učitelkou Marií.

O prázdninách roku 1965 Marii v bydlišti osobně navštěvuje okresní školní inspektor a přesvědčuje ji, aby od následujícího školního roku přijala místo na Základní škole v Želízích. Jedná se o dvojtřídku vyučující 1.–4. postupný ročník, kde by vykonávala funkci řídící učitelky. Tuto nabídku Marie zvažuje a nakonec je na ONV v Mělníku vše dohodnuto. Od 1. září 1965 tak Marie Topičová zahajuje svůj další školní rok – a její syn zde spolu s ní nastupuje do 1.třídy.

Školní rok v novém prostředí proběhne v poklidném režimu. Tato škola má vedle Marie ještě jednu učitelku, dále vychovatelku ve školní družině a paní školnici. Je to malý kolektiv osob, které si však spolu velmi dobře rozumějí a panuje zde příjemná shoda všech přítomných.

V závěru školního roku se pořizuje společné foto třídy.

Na škole v Želízích pro ni začínají i všechny další školní roky. Své učitelské a zároveň ředitelské povolání má tak na dlouhá léta spojené s touto školou.

Další foto zachycuje žáky Marie krátce před koncem školního roku.

Každým takto ukončeným rokem končí další období jejího učitelského povolání. Je to období, na které je za ta léta již zvyklá. Starší žáci odcházejí a malí prvňáčci přicházejí.

Vedle školního vyučování se děti účastní pod dohledem Marie i společenských akcí obce.

Školním rokem 1975–76 končí svoje učitelské povolání a prázdniny roku 1976 jsou jejími posledními. V následujícím školním roce, kdy se 10. 9. 1976 dožívá šedesáti let svého života, odchází do zaslouženého důchodu.

Od března roku 1936 prožila v působení ve školství zhruba 40 let svého života, během nichž dala převážně žákům 1. tříd to správné nadšení do učení a chuť k následnému vzdělávání.

K odchodu do důchodu dostává Marie od svých kolegyň poukaz na rekreaci v zotavovně Bílý Kříž v Beskydech. Termín této rekreace je naplánován na období od 28. 8. do 11. 9. 1976. Tento termín se záměrně vyhýbá začátku nového školního roku 1976–77, kterého se již coby důchodkyně neúčastní.

Dále zastává svou obecní činnost kde je opakovanou předsedkyní u konaných voleb v obci.

Kontakt se školou v Želízích nepřerušuje ani ve svém zaslouženém důchodu. Stále se setkávají buď při jejím suplování za nemocné kolegyně, nebo při výpomoci na školách v přírodě či při oslavách životních jubileí svých bývalých kolegů.

Ke konci roku 1986 postihne Marii náhlá cévní mozková příhoda. K následnému zhoršení zdravotního stavu přispívá i zápal plic způsobený nehybností na lůžku. Opakovaná mozková příhoda pak ukončuje její život.

Po krátké nemoci Marie umírá 20. března 1987 ve věku 70 let.

Tím končí životní osudy jedné ženy, celoživotní paní učitelky, které začínají v době I. světové války. Její vzdělávání bylo dokončeno před začátkem II. světové války a další životní cesty se odehrávaly v období poválečného osidlování pohraničí i v nové epoše dějin československého státu. Své povolání si nikdy nezprotivila a během své dlouholeté praxe vychovala generace dětí, které na ni vždy rády vzpomínaly.

V kronice Obce Sitné jsou o Marii Topičové zaznamenány tyto události:

- Do české školy pak nastoupila v roce 1945 jako učitel Marie Topičová, která toto místo až do dnešního dne k úplné spokojenosti občanů zastává.

- V roce 1948 je utvořen Akční výbor národní fronty jehož jednatelem je bezpartijní Marie Topičová, učitelka místní školy.

- V roce 1952 zvolena jednatelkou MNV.

- V roce 1953 je znovu utvořen Akční výbor NF, jehož členové po jednom zastupují jednotlivé strany a sdružení v obci.

Za správu školy je Marie Topičová.

- Dne 16.5. 1954 jsou volby do MNV, ONV a KNV. Po volbách je 12.6. 1960 ustavující schůze nového MNV. Marie Topičová je zvolena za tajemníka.

- V roce 1956 je M. Topičová odměněna knihou za vzornou údržbu kulturní jizby.

- Dne 1.4. 1957 je Marie Topičová vyznamenána za vzornou učitelskou práci a pomoci v činnosti MNV je jí ONV ke dni učitelů udělena medaile učitele národa Jana Amose Komenského. Blahopřejí občané.

- Po volbách v roce 1957, konané dne 19.5. jsou nový členové zvoleného výboru, jejich členové zastupují politické strany v obci.