Článek
Jak to funguje ve vyspělých zemích?
Možná to překvapí, ale Česká republika je jedna z mála zemí nejen Evropské unie, která nemá zavedený II. pilíř penzijního spoření či podobný podpůrný důchodový systém. Vlastně se dá napsat, že ve vyspělých zemích Evropy je to již samozřejmost.
Většinou se jedná o zaměstnanecké fondy podporované státem, avšak spravované zaměstnavatelem. V některých zemích se jedná o povinnou účast pro zaměstnance, v jiných dobrovolnou. Například Německo, Velká Británie či Itálie preferují nepovinnou účast, oproti tomu třeba Belgie, Dánsko a Švýcarsko povinnou.
Každopádně – někde mezi státem garantovanými důchody a dobrovolným penzijním spořením je produkt, který je nástavbou garantovaných penzí tak, aby snížil rizikovost, že starobní důchodce se jednou stane chudobou ohroženým občanem, protože ani tak často glorifikované „německé důchody“ nevznikly samo sebou.
Náprava pokřivené reformy v Česku aneb II. pilíř bez přikrášlování
Průměrný měsíční příspěvek účastníka do transformovaných či doplňkových fondů je okolo 800 Kč. Což pro dnešního třicátníka znamená, že při vkladu do vyváženého fondu si naspoří v době odchodu do starobní penze přibližně jeden milion korun. Zaměstnavatelé přispívají v průměru 1100 Kč. Což dohromady tvoří 1900 Kč měsíčně a v době odchodu do důchodu naspořenou částku kolem2 milionu Kč.
Zájem o spoření na stáří má přibližně podle průzkumů jen necelých 40% práceschopných obyvatel, 20% si údajně spoří jinou formou a zbývajících 40% o možnosti spořit si na stáří ani neuvažuje. Důvody jsou různé. Nedůvěra k novému doplňkovému penzijnímu spoření, nízké příjmy, finanční negramotnost spojená s lehkovážným uvažováním, tradiční odpůrci všeho i strůjci konspirací. Jak to vyřešit? Jediný spravedlivý důchodový model je takový, který bude založen na individuální sebeodpovědnosti a zároveň najít spravedlivou rovinu mezi těmi, kteří si v dané chvíli spořit můžou a těmi, kteří nemůžou či nechtějí.
Chcete se mít ve stáří lépe? Zeptejte se AI.
Já se zeptal. Jak by měla (čistě hypoteticky) vypadat reforma důchodového systému, která by posunula tuto zemi vpřed? V první řadě je třeba zavést onen razantní krok, čímž bude povinné spoření do II. pilíře za účasti zaměstnanců i zaměstnavatelů.
A/ U každého zaměstnance, který má již zřízené DPS, se změny pouze aplikují na již existující spoření v III. pilíři a jeho účast na II. pilíři by byla jen formální.
Zaměstnanci, kteří mají pouze starý typ spoření, by byli povinni si zřídit účet důchodového pojištění v II. pilíři na principu DPS a jejich pravidelné měsíční platby by byly odkloněny do účastnických fondů II. pilíře.
Takový zaměstnanec, který nemá zajištěný žádný produkt na stáří (včetně DIP), by si podle nových pravidel musel takový účet zřídit, pokud ne, přešla by tato povinnost na tu banku, u které má zaměstnanec účet a chodí mu na něj pravidelný příjem.
B/ Každý zaměstnanec bude povinně do II. pilíře penzijního připojištění odvádět 2% z vyměřovacího základu (de facto z hrubé mzdy). Odvody na sociálním pojištění mu budou sníženy o 1%. V praxi to znamená, že při současném průměrném platu bude zaměstnanci strženo přibližně 1 tisíc korun z čisté mzdy, které povinně odvede do úspor II. pilíře, ale o pět set korun méně bude odvádět do státní pokladny.
C/ Každý zaměstnavatel za svého zaměstnance v kategorii rizikovosti 4 a 3 odvede 4% z jeho vyměřovacího základu (de facto respektování současného stavu), ostatním 3% z vyměřovacího základu zaměstnance. Zaměstnavatelům bude plošně snížen povinný odvod důchodového pojištění na zaměstnance z dosavadních 21,5% na 20,5%. Zaměstnavatel může výše zmíněná 3% (resp. 4%) krátit o dobu, kdy byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti apod. Výjimku by tvořit pouze příjmy do 10 000 Kč měsíčně, kde nebude mít povinnost spořit zaměstnanec ani zaměstnavatel.
D/ Ustanovení čistě zaměstnaneckých fondů ve správě zaměstnavatelů tak, jak je to v jiných státech, není zcela žádoucí. Dnešní penzijní společnosti jsou do té míry zkušené, že není třeba zřizovat nového prostředníka a novou agendu, tu převezmou stávající penzijní společnosti.
E/ Firmy do 10 zaměstnanců tvoří jednu třetinu a firmy o 10 až 50 zaměstnancích dalších 17% z celku. To znamená, že firmy do 50 zaměstnanců tak představují polovinu všech zaměstnavatelů a zaměstnávají 40% všeho práceschopného obyvatelstva. Je to prostředí, kde jsou tradičně nižší mzdy i omezené benefity pro zaměstnance, ale jsou i náchylnější k nestabilním hospodářským výsledkům. Na takové firmy bude potřeba se zaměřit a dočasně jim ztráty kompenzovat, pokud prokazatelně můžou příspěvky do II. pilíře ohrozit jejich existenci. Na straně druhé jsou malé a stabilní firmy, které však nemají zájem podpořit své zaměstnance. Povinnost k tomuto kroku je tak jediný nástroj, jak je k tomu přimět.
F/ Penzijní společnosti by nově zveřejňovaly i transparentní data o těch, kteří již z penzijních účtů čerpají, aby se tak předešlo spekulacím o nezákonném vyvádění finančních prostředků.
G/ Zvláštní režim by platil pro OSVČ. Pokud by fyzická osoba měla zaměstnance, platila by pro ni stejná pravidla jako pro právnické osoby. Samostatně výdělečná osoba bez zaměstnanců by do systému mohla vstoupit dobrovolně. Pro OSVČ v zaměstnaneckém poměru by platila stejná pravidla jako pro ostatní zaměstnance.
Evidované osoby pobírající dávku v nezaměstnanosti a na rodičovské dovolené by podléhaly zvláštnímu režimu, kdy by za ně stát odváděl tu část spoření, kterou by běžně odváděl zaměstnavatel, avšak byla by počítána z minimální mzdy ve výši 1%. To by však platilo jen tehdy, kdyby si osoba měsíčně vydělala méně než 10 000 Kč.
H/ Zastropování odchodu do starobního důchodu na 65 let, protože i tento věk je pro mnohé hranicí, kdy zadané úkoly plní méně efektivně. Férové by bylo také zohlednit stávající sankce odchodu do předčasného důchodu ohledně odpracovaných let. Nově zavedených 40 odpracovaných let je dostatečně dlouhá doba na to, aby mohl jít jedinec do starobního důchodu bez krácení.
Dopady na zaměstnavatele a zaměstnance
Jaký dopad by uvedená řešení měla na firmy? Vzhledem k snížení sociálních odvodů by většina zaměstnavatelů oproti dnešku vydávala jen o 1,2% procent navíc. Vynaložené náklady na penzijní spoření by si i nadále firmy mohly započítat do daňových úlev, což znamená pouhé navýšení o 1% výdajů. Podle různých průzkumů benefit příspěvku na penzijní připojištění nabízí svým zaměstnancům 65 až 80% firem. Takže pro většinu firem by to až taková změna nebyla.
Jaký dopad by reforma měla na zaměstnance? Pokud si jako vzorek vezmeme čtyřčlennou rodinu, kde se jeden z rodičů živí manuální prací a pobírá hrubou mzdu 33000 Kč měsíčně (což je medián v dělnických profesích), by měsíčně odváděl na DPS 660 Kč, ale díky úlevě na sociálních odvodech by se jeho výdaje zvýšily jen o 330 Kč. Druhému rodiči, který je na rodičovské dovolené, by stát spořil 224 Kč měsíčně. Celkové výdaje vypočítané z jejich dávek a čistého příjmu, by se takové rodině zvýšil o 1,7%.
Jaký dopad by reforma měla na stát? Nastartovalo by se povinné spoření k starobnímu důchodu, a co je důležité, především plošně. Stát by tak mohl počítat s tím, že nepatrnou část starobního důchodu si lidé pokryjí z vlastních nákladů a ulevit tak rozpočtové položce v procentní výměře starobního důchodu. Pochopitelně s odstupem od zavedení II. pilíře kvůli negativnímu dopadu na starší ročníky, kterým povinné spoření již příliš nepomůže. Na stát dopadnou i náklady, které budou odvádět za nezaměstnané evidované na úřadu práce a rodiče na rodičovské dovolené. Také snížení sociálních odvodů bude mít dopad na výpadek v rozpočtu, dočasně by se jednalo o desítky miliard. Avšak návratnost je nezpochybnitelná.
Důležité je si i připomenout, že se bude jednat i o motivační efekt, neboť část střadatelů bude mít snahu spořit i nad minimální stanovenou hranici. Ať už se to líbí, nebo ne, takový či podobný model povinně nepovinného penzijního spoření nás do budoucna čeká, jen se ještě nenašel politik, který by měl odvahu ho prosadit.
