Článek
Nadaný lékař a propagátor balneologie
Josef Vilém Löschner se narodil 7. května 1809 v Kadani do německy mluvící rodiny místního mlynáře. Od mala projevoval nebývalý talent a schopnost pro vzdělání. Bohužel však záhy, v pouhých dvou letech, částečně osiřel, když mu zemřel otec. Přesto již ve čtyřech letech začal navštěvovat školu a v deseti už přestoupil na kadaňské gymnázium, později na gymnázium v Chomutově, které získalo prostory v bývalých kasárnách výměnou za jezuitskou kolej v Chomutově, které měli v péči osečtí cisterciáci. Po úspěšném absolvování gymnázia se přihlásil na Karlovu univerzitu (tehdy Karlo-Ferdinandovu univerzitu). Roku 1827, po dvou povinných ročnících studia na filozofické fakultě, přešel na fakultu lékařství, byť původně uvažoval o teologickém vzdělání. V listopadu 1834 úspěšně promoval.
Zdroje se rozchází v jeho působení po studiu, avšak lze bez nadsázky tvrdit, že i nadále byl úspěšný, získával si jméno v oboru a prohluboval své vzdělání i poznatky, ať už to byla praxe ve Vídni či Praze, jako asistent svého učitele Juliuse Vincence von Krombholze († 1843), nebo jako lékař u policejního ředitelství v Praze mezi roky 1836 až 1838. Své lékařské vzdělání završil v lednu 1842 habilitací docentury v oboru dějin lékařství a o půl roku později v oboru balneologie, tedy nauce o léčivých vodách a lázeňství, který byl doposud v českých zemích spíše přehlížen, byť nikoliv neznámý.
Dětská nemocnice císaře Františka Josefa
První dětská nemocnice v Praze vznikla snahou i vlastními náklady Med. Dr. Eduarda Kratzmanna v bývalém morovém špitále sv. Lazara, v prostorech jeho kostela. Tuto skromnou nemocnici o počtu devíti lůžek otevřel počátkem roku 1842, ale již následujícího roku ze zdravotních důvodů předal její vedení právě do rukou Med. Dr. Löschnera.
Ten sice navýšil kapacitu lůžek na patnáct, ale podmínky zde byly i nadále nevyhovující, jako například vlhkost, malé a stinné prostory, ale i celkový stav budovy. Proto se tento lékař, který se již roku 1849 stal mimořádným univerzitním profesorem pediatrie (řádným až později – viz níže) a v letech 1849 až 1850 byl i děkanem lékařské fakulty, obracel do různých směrů s finanční žádostí o pomoc a podporu, aby mohl vybudovat novou dětskou nemocnici, která by vyhovovala nárokům, které byl ochoten akceptovat. A toto úsilí se mu vyplatilo.
Jako vhodnou budovu pro nemocnici vybral dvoupatrovou stavbu na Karlově náměstí, teprve ani ne desetiletí starou. Stávala naproti Faustova domu. Josef Löschner ji z prostředků milodárců (mezi nimiž byl i bývalý císař Ferdinand I. Dobrotivý) zakoupil a pojmenoval ji Dětskou nemocnicí Františka Josefa. Tato (na tu dobu) moderní dětská nemocnice byla slavnostně otevřena 3. října 1854. Disponovala 38 pokoji s kapacitou sta lůžek, zahradou i dvorem. K úspěšnému zakončení této vskutku humánní snahy snad přispělo i to, že od roku 1852 byl i osobním lékařem císaře Františka Josefa a uznávaným odborníkem v oboru pediatrie. Během života vydal kolem třiceti knih věnujících se dětským nemocem. Mezi jeho zásluhy lze přičíst i to, že obor pediatrie získal v odborných kruzích na větší vážnosti s důrazem na jeho vyčlenění ze všeobecného lékařství a tak se doktor Löschner stal roku 1854 jeho prvním řádným profesorem v monarchii.
Voda – pramen života
Že minerální voda může mít blahodárné účinky na lidské zdraví, to zcela nová myšlenka nebyla. Postupný vývoj a rozvoj moderního lázeňství v zemích českých, a to nejpozději od počátku 19. století, si ale vyžadoval nový přístup, odborný pohled, a především nový vědní obor – balneologii. A byl to právě Josef Löschner, který urputně prosazoval jeho zkoumání, rozvoj a nutnost obeznámení se s ním odbornou veřejností, byť zatím jen na půdě německé lékařské fakulty (k rozdělení Karlo-Ferdinandově univerzity na německou a českou došlo až roku 1882) a aktivně se jím zabýval. Ve stejném roce, kdy byl jmenován řádným profesorem pediatrie, prosadil na půdě univerzity založení katedry balneologie.
Nedaleko jedné z mnoha zátočin řeky Ohře, asi deset kilometrů severovýchodně od Karlových Varů, prýští od nepaměti pramen, který místní nazvali Kyselka (německy Gießhübl), přesněji Buková Kyselka. Blahodárné účinky vody z tohoto pramene byly známy a popisovány již ve století šestnáctém a ve století osmnáctém proběhlo několik rozborů této vody, vždy s pozitivním závěrem. Držitel panství hrabě Jan Stiebar z Buttenheimu si koncem 18. století z vývozu pramenité vody udělal obchodní artikl. Aleskutečnou slávu čekalo toto místo až později.
O minerálních pramenech Karlovarska, včetně té z Kysilbu (název, který se v českém jazyce ujal a používal až do roku 1950), napsal doktor Josef Löschner pojednání již v roce 1846. Tou dobou už zažívalo místo nebývalý rozkvět. Panství Kyselku v roce 1826 zakoupila baronka Antonie z Neuburgu a její manžel Wilhelm z Neuburgu zde započal o tři roky později budovat lázně. Roku 1852 navštívil tyto lázně řecký král Otto I., po němž byl ústřední lázeňský pramen pojmenován a tento název nese doposud.
Doktor Löschner se sice stále aktivně zajímal o jím vybudovanou dětskou nemocnici, profesorskou i spisovatelskou činnost, ale nehoda roku 1856 jej přiměla ubrat z aktivního života a více se do budoucna zaměřit na svoji oblíbenou balneologii. Nicméně, jeho kariéra i popularita stále rostla. Od roku 1860 se na několik let věnoval reformě zdravotnictví, roku 1862 předsedal významnému sjezdu přírodovědců v Karlových Varech, v letech 1862 až 1863 stál jako rektor v čele Karlo-Ferdinandovy univerzity, vzápětí na to přijal pozvání do Vídně a zde se ujal léčit syna císařského páru, korunního prince Rudolfa. V roce 1865 se stal ministerským radou a referentem státního ministerstva pro zdravotnictví. Mezitím, kdy už mu pomalu ubývalo sil, se roku 1863 rozhodl usadit v rodné Kadani, kdy od místní radnice koupil náměstí u budovy gymnázia. To zvelebil a roku 1869 daroval městu, neboť mezitím zemřela jeho matka a on se rozhodl přestěhovat blíže ke svým oblíbeným pramenům.
Na Velichově
Zde se opět prameny rozcházejí, zda profesor Löscher koupil velichovský zámek až v roce 1864, tedy po smrti své matky, nebo zda již roku 1856. Jisté je, že jeho pracovní nasazení během prusko-rakouské války jako císařského inspektora vídeňských nemocnic (kde se nashromáždili ranění vojáci), bylo natolik vysilující, že požádal o odchod do penze. V roce 1869 mu bylo vyhověno a on se konečně usadil na zámečku ve Velichově, který další rok nechal přebudovat do pseudoklasicistního stylu. Téhož roku ho císař uvedl do šlechtického stavu s titulem barona. A nejen to. Nyní se Josef Vilém von Löschner oženil s Annou Maschek von Maasburg (1835-1911), ženou o třicet pět let mladší a známou mecenáškou. Žili spolu až do jeho smrti.
Osudové setkání obou významných mužů, tedy Josefa Löschnera a Heinricha Mattoniho, se odehrálo někdy roku 1856, před Mattoniho získáním licence na prodej karlovarské minerální vody. Stalo se tak na večírku, kde byl se svojí snoubenkou Vilemínou Knollovou. Právě díky znalostem a věrohodnému výkladu doktora Löschnera, se začal podnikavý Mattoni zajímat o minerální vody a později i lázeňství. Byl to právě on, kdo si roku 1867 pronajal od syna barona a baronky z Neuburgu lázně Kysibl a když o dva roky později panství opět odkoupili Czerninové (kteří jej museli více než před sto lety kvůli dluhům odprodat), rozhodl se Mattoni lázně i veškeré okolní prameny od nového držitele panství roku 1873 i odkoupit. Roku 1880 se minerální voda z Kyselky stála nejvyváženější minerálkou světa a Lázně Kyselka hojně navštěvované. Jejich zlaté časy skončili po smrti Heinricha Mattoniho v roce 1910 a postupně upadaly v nezájem.
Josef Wilhelm von Löschner, který se stal nejen Mattoniho poradcem, mentorem, ale i přítelem, zemřel na zámečku Velichov 19. dubna 1888. Již roku 1884 mu nechal Heinrich Mattoni odhalit bustu v obci Kyselka (Gießhübl), která se nachází nedaleko lázní. Dnes je na jejím místě bohužel už jen její kopie.
zdroje:
