Článek
Několik vět o máku vlčím
Kromě nejsevernějších koutů se vyskytuje po celé Evropě, také v Malé Asii a severní Africe. Byl zavlečen do Austrálie, Severní Ameriky i Jižní Ameriky. Ovšem ani u nás se nejedná o původní rostlinu, která je jednoletá, se slabě větvenou lodyhou a vyrůstající až do výše jednoho metru.
Horní část stonku je štětinatá, stejně jako její kališní lísky, po jejichž rozpuku a opadnutí je jasně viditelná čtveřice šarlatově červených korunních lístků s fialovou až černou skvrnou a tmavými tyčinkami květu, na nichž je včelami oblíbený tmavý pyl. Plodem vlčího máku je tobolka, z níž vzejde makovice, která při dozrání zdřevnatí. Vně jí se skrývá až dvacet tisíc semen, odolných a schopných v půdě přežít i několik let.
Co se původu názvu týče, proč tedy vlčí a ne jiný, je dáno tím, že tímto přívlastkem, podobně jako psí, lidé pojmenovávali druhy rostlin, které oproti jiným jim příbuzným druhům (a z pohledu člověka) nevykazovaly žádnou či jen malou užitečnost. Vlčí by se tedy dalo nahradit slovy divoce rostoucí, planý apod.
Je považován za plevel, který se často vyskytuje na slunných místech, obilných polích, při cestách, na rumištích. Kromě své krásy toho však příliš nabídnout nemůže, snad jen červené korunní lístky, kterých se dá využít v lidovém léčitelství. Ty se po sběru mají uskladňovat v suchu a stínu při mírné teplotě, vysušené a uzavřené ve tmě. Obsahují drogu, kterou tvoří převážně řada alkaloidů. Sušené lístky vlčího máku se používají do čaje nebo tinktur při potížích s dýcháním, při nachlazení, angíně a zánětu horních dýchacích cest. Předávkování může způsobit nevolnost, únavu, bolesti břicha.
Papaverismus v umění
Kdo by neznal Makovou panenku od Václava Čtvrtka. Její suknička je z lístků vlčích máků, tělíčko připomínající tobolku a vlasy tmavé jako pestíky. Oblíbená pohádka vyšla knižně pod názvem O Makové panence a motýlu Emanuelovi v roce 1970 a o dva roky později byla i pod stejným názvem zfilmována.
Vlčí mák pro svoji nevšední jemnost i krásu představuje dlouhodobě inspiraci pro mnohé umělce a jejich díla vznikajících z různé řady materiálů. Už ve starověkém Řecku byl vlčí mák spojován s bohyněmi Ceres a Démétér, které jsou v řecké mytologii symbolem růstu, plodnosti, úrody a obilných polí.
Z malířské palety slavného Vincenta van Gogha vzešla ikonická díla Váza s červenými máky a Pole s vlčími máky, kdy druhé z nich vzniklo za umělcova pobytu v psychiatrické léčebně roku 1889. Stejně tak se námět vlčích máků objevuje v obrazech malířů Georgie O'Keeffe, Henriho Matisse, Gustava Klimta nebo českého akademického malíře Gustava Porše. A dalších.
Vlčí máky jsou často námětem komerčního zboží, ať už se jedná o brože z různých materiálů, doplňků do domácnosti, povlečení nebo i cukrářské výrobky. Jsou motivem na porcelánových servisech a takto by se dalo pokračovat dál. Prostě jeho oblíbenost je široká a všudypřítomná.
Vlčí máky jako symbol Dne veteránů
Nestalo se to nahodile a má to svůj příběh. Vše začalo u kanadského vojenského chirurga podplukovníka Johna McCrae. Sloužil během první světové války u Ypers, tedy v místech, kde zuřily obzvláště nelítostné a kruté boje, kde Němci prvně použili bojový plyn. Všechny ty hrůzy znásobila smrt jeho žáka a přítele poručíka Alexise Helmera po výbuchu granátem. Jeho hrob se stal jedním z mnoha a mezi nimi vyrůstaly vlčí máky.
Tak onoho následujícího třetího květnového dne roku 1915 na duši znavený McCrae na kus papíru sepsal své bole ve verších. Lísteček vzápětí zahodil, ale kolemjdoucí důstojník jej zvedl a poslal do Anglie, kde 8. prosince toho roku báseň vyšla v časopise Punch pod názvem My nebudeme spát, později přejmenovanou Na flanderských polích. Její autor se války nedožil. Zemřel 28. ledna 1918. Nepadl, jak se leckde uvádí, ale zemřel na zápal plic ve svých 45 letech.
Američanka Moina Michaelová z asociace Mladí křesťané použila, inspirována výše zmíněnou básní, symbol vlčího máku roku 1920 jako vzpomínku na padlé i přeživší vojáky první světové války. O rok později ji následovala Francouzka Anne Guérin, která se v Londýně setkala s Earlem Haigem, zakladatelem Královské britské legie, který symbol vlčích máků ve spojitosti s veterány již nějaký čas propagoval.
Tuto myšlenku i její symbol v podobě umělých květin následně Anne Guérinová přijala a rozšiřovala ve Francii, jejich prodejem financovala Dětskou ligu, která pomáhala dětem v oblastech nejvíce zasažené válkou. Dětská liga byla sice roku 1922 rozpuštěná, ale onoho roku byl ve Francii 11. listopad vyhlášen jako státní svátek a den na památku veteránů války. Datum nebyl vybrán náhodou. V ten den roku 1918 došlo k podepsání příměří mezi Německem a jeho protivníky.
Ve Spojených státech je připomínán jako Den Veteránů, v zemích pod britskou korunou jako Den vzpomínek. Ve Velké Británii každý rok 11. listopadu v 11. hodin nastane dvouminutová pietní chvíle, to již od roku 1919. Symbol vlčího máku byl zde zaveden ve stejném roce a prodejem umělých vlčích máků je možno přispět na sbírku pro válečné veterány. Královská britská liga jich již prvním rokem prodala devět milionů se ziskem sto šest tisíc liber. U nás se stal 11. listopad památným Dnem veteránů až v roce 2003.
Takže milovníci vlčích máků, papaversané, užívejte si ony letní chvíle, kdy jsou rozesety jejich rudé květy po naší krajině. A v listopadu si je můžete připomenout koupí jejich symbolu na podporu válečných veteránů.
zdroje:
