Typologie řidičů z pohledu chodce

Jsem chodec, cyklista i řidič osobního vozu. A předpokládám, že část čtenářů to má také tak. Asi nejzajímavější je ten první pohled. Ten chodcův na řidiče. Vlastně by to chodec neměl nikdy opomenout, podívat se před přecházením tímto směrem. Ve vlastním zájmu. Ale časem si z této rutiny můžete vytvořit i zdroj nevšedního pobavení v jinak všedním dni.

Znáte tu situaci. Přijdete k zebře (vodorovné dopravní značení V7a), semafor nikde (nebo nefunguje), vy tam stojíte a koukáte na blížící se auto. Snažíte se vysledovat jeho brzdnou dráhu, zda tam vůbec nějaká snaha o brzdění je, upřeně hledíte skrze přední sklo auta (pokud není zrovna kouřové), aby vám řidič aspoň náznakem dal najevo, že vás vnímá a vy neskončíte na kapotě jeho vozu.

Jak se dovedou řidiči s touto situací vypořádat, to je ústředním tématem příštích řádků. A přestože každý řidič reaguje trochu jinak, v mnohém jsou si někteří podobní a lze je tak zařadit do několika typů.

Vybavuje se vám pohádka Tři veteráni a postava Flyboye Edy, prostého pobíječe much? Ten náš ty mouchy sice nepobíjí, ale ledabyle je odhání rubem dlaně někam od volantu do boku či za sebe v doufání, že odletíte na druhou stranu zebry stejně, jako ten pomyslný obtížný hmyz. A přitom vás hypnotizuje pohledem, dokud nejste na druhé straně přechodu.

A když už jsme u těch hypnotizujících pohledů skrze řidičovo sklo… Při vyslovení jména sluhy Lurche si asi málokdo vybaví, kam tuhle postavu zařadit. Ovšem když se napíše sluha rodiny Addamsových? Tak tady máme šoféra, který ustrnule sedí za volantem nepohybujícího se vozu, nehne ani brvou a jen na nás zírá kamenným a uhrančivým pohledem. Na váš tázavý pohled nereaguje a uvádí vás tím do rozpaků, zda vás vůbec vnímá. Nakonec tu silnici přeci jen přejdete a nějak vytušíte, jak se za vašimi zády dalo Lurchovo vozidlo do pohybu.

To tenhle sebevědomý poutník našich cest s temperamentem problém nemá. Už na dohled začne vášnivě gestikulovat, že máte začít přecházet, aniž by jeho vozidlo viditelně ztrácelo na rychlosti. Pochopitelně to neuděláte, takže až dobrzdí na hranici přechodu pro chodce, jeho kvantita gest se značně zvýší. Většinou se jedná o cviky zápěstí a předloktí obou rukou symetricky i nesymetricky. V tomto okamžiku doporučuji urychleně (nebo i pomalu) přejít na druhou stranu cesty, neboť je patrné, že tomuto typu řidiče hrozí, že mu něco unikne, a vy jste toho příčina.

Tentokrát postava nikoliv fiktivní, naopak velmi reálná. Zpomaluje jízdu už z dálky, aby vám dal pocit bezpečí a čas na přejití i tehdy, když se jeho vůz nepatrně sune na vozovce směrem k vám. Pokud tuto šanci nevyužijete, jste vyloučeni. Je sice kliďas, ale to gesto, kdy namířeným ukazováčkem kopíruje vaši budoucí cestu přes přechod, je prostě nekompromisní. Slabší povahy tím dokáže znejistit natolik, že pokukují, zda z náprsní kapsy nevytáhne žlutou či červenou kartu.

Tím nemám na mysli osobu, která nás v běžném životě vyšťavuje tím, že vám ustavičně dává nějaké příkazy a úkoluje. Spíše je tím míněn ten původní význam – tedy velitel nějaké jednotky. A právě takový se nachází v tom přijíždějícím automobilu a vás vnímá jako člena svého právě stvořeného armádního družstva. Takže po zastavení (někdy i před) následuje výmluvné gesto rukou a dlaní, kdy se vás snaží povzbudit k rychlejší chůzi přes přechod. A ve vzduchu je vnímatelné to typické go, go, go! jako z filmových pláten. Ale raději nesalutujte, byť to nutkání budete mít.

Může být i Queen, to se nerozporuje. Prostě účastník silničního provozu, který sedí za svým luxusním vozidlem (což není pravidlem) a při brázdění po cestách naši vlasti v tomto okamžiku dojíždí právě k vám, jak stojíte u Va7. Tedy zebry. Moc tomu nedáváte, že by tam byla dobrá vůle zastavit a pustit vás přes ten přechod. Ani tomu nic nenaznačuje. Jenže překvapí. Náhle se nadupané auto zastaví téměř na místě a přímo u toho vašeho přechodu. Řidiče nezajímáte. Prostě dělá, že je něčím notně zaneprázdněn, dokud nepřejdete před jeho vozem na druhou stranu.

I tací se najdou. Dojíždí pomalu, komunikuje s vámi pohledem, ušetří vás nadbytečných gest, na srozuměnou pokyne hlavou nebo naznačí rukou, že vás vnímá a tuší váš záměr přejít přes tu zebru před jeho autem. Nemá s tím prostě žádný problém. A když se zadaří, tak vás odmění i lehkým úsměvem. Místo pozdravu. A vy mu to můžete oplatit. Nebo to být vy, kdo mu jej věnuje první. Protože slušnost do našeho provozu po cestách i necestách patří.

Všichni se sem prostě nevešli, poněkud hůř se zařazovali, anebo nebyl ani zájem je popisovat. Třeba typ řidičů, kteří neváhají vystoupit ze svého auta a spustit salvu nadávek na překvapeného chodce. Protože to už není satira a tohle je míněno jako satira. Tak snad i pobavila.

A co vy, jaký jste typ řidiče?