Článek
Jak byste popsal pracovní podmínky na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR?
V úvodu musím říct, že to byl můj splněný sen. Pětadvacet let působím v oboru dotací, v různých manažerských funkcích, a Ministerstvo pro místní rozvoj je garantem, koordinátorem zejména těch evropských dotací, takže dostat se na ministerstvo v roce 2022 pro mě byla čest. A jak se mi pracovalo? Ze začátku to bylo maličko složitější, ale poslední zhruba rok, to bylo něco úžasného. Dříve jsem pracoval nejenom pro stát nebo veřejnou správ, ale i v soukromém a neziskovém sektoru – a v tom roce 2025 to bylo (na ministerstvu) takové „flow“, týmová práce, kterou jsem nezažil ani v byznysu, ani nezisku. Takže moc pěkné.
Pokud byste měl vyzdvihnout konkrétní pozitiva – kromě té týmové práce, co bylo tou přidanou hodnotou práce na úřadě?
Přidaná hodnota pro mě, a myslím, že i pro daňové poplatníky, kteří státní správu platí, je, aby měla ta práce nějaký výsledek. Není to o tom, čemu jsme na vojně říkali „vykrývat“ tedy dělat, že děláme. Je to o výtlaku a přínosu a já jsem přesvědčen, že se spousta věcí se podařila. A pokud mám být třeba trošku konkrétnější, ať nejsme jenom v obecné rovině, tak například se stalo, že v roce 2004 na podzim byly povodně, bylo nutné obnovovat území. Povodně byly rozsáhlé a Ministerstvo pro místní rozvoj bylo takovým koordinátorem a základním a nejdůležitějším hybatelem určitých procesů, změn, pomoci, financování, ale i spolupráce neziskového sektoru, Člověka v tísni, měst, krajů a tak dále. Připravovaly se nové programy, Živel jedna až čtyři. Dokonce se podařily věci, o kterých se hovořilo, že se mají v tomto oboru zavádět, jako jsou finanční nástroje – to znamená možnosti úvěrování, možnost kofinancování. Takže třeba v programu Živel 3, což je oprava objektů bydlení, jsme kofinancovali část programu, část dal kraj, část žadatel, a to bylo něco, co se objevovali v seminářích a létacích, že bychom měli dělat, a tady se to povedlo. Takže například tohle je jedna oblast, ze které jsem odešel s čistým svědomím, a bylo by dobré, kdyby se v tom pokračovalo a ideálně se to rozvíjelo.
Jaké jste měl jako zaměstnance možnosti? Jaké jste měl benefity, abyste rozvíjel sám sebe?
Benefity jsou dané zákonem, takže když vezmu takové ty hmotné, tak když jsem nastoupil, měl jsem dvě sekretářky, auto, řidiče a krásnou kancelář v Pařížské ulici. To bylo fajn. Ale já pak vlastně ani řidiče, ani dvě sekretářky nechtěl, takže jsme to redukovali, protože ti lidé byli mnohem více potřeba jinde. Největším benefitem bylo to, že ministr, a můžu říct i státní tajemnice, nám dali důvěru a prostor realizovat týmové nápady. Mohli jsme se seberealizovat a ty myšlenky, které byly v brožurkách, tak prostě je minimálně zkusit. Někdy s úspěchem větším, někdy s menším.
Zmiňujete postavu ministra a státního tajemníka. Jak hodnotíte personální management úřadu? Bylo to teda podle vás hodně nastavené?
Už při první otázce jsem zmínil, že to mělo jakýsi progres. Na začátku to bylo zatuchlé ministerstvo s nevalnou pověstí a odpovídala tomu i vnitřní atmosféra, fungování i personálie. Pak ale došlo k tomu, že ministr dal prostor a volnou ruku a důvěru, i když ne vždycky všechno se povedlo. Příkladem je digitalizace stavebního řízení, i když ve skutečnosti to nebylo tak zlé, jak se mediálně a politicky prodávalo. Systém funguje do dneška. Je vidět, že digitalizace bude až za mnoho let, ale postupně se to měnilo. Popravdě řečeno, vždy to je o takzvaných ostrůvcích pozitivní deviace, které nejsou samovolné, ale je to především o lidech. Začali přicházet lidé, kteří přišli z druhého břehu, odjinud, a to prostředí se hrozně okysličilo spoustou nápadů. Samozřejmě ty akce vyvolaly protireakce. Někteří, kteří tam nastoupili po škole a pracují na tom ministerstvu 30 let, nebyli vždy svolní ke změnám. Ale díky mé zkušenosti jak z byznysu, tak z nezisku a veřejné správy, vím, že postupy a práce jsou hrozně podobné, jenom musíte mít mantinely a důvěru. Všechno má řešení a leckdy to není ani tak o finančních zdrojích, ale spíš o lidech a jejich odvaze.
Znamená to, že důvěra a kultura fungování úřadu je to, co potom rozhoduje o úspěších?
Určitě. Ve své podstatě člověk jako sám jedinec ve veřejný správě, kde je téměř 80 000 lidí, bez týmu nic neudělá. Téměř všechno se dá udělat, nastavit a na konci je přinos pro lidi – konkrétní služba nebo produkt. Ale mám trošku obavy, že určitá část společnosti ve státní správě, veřejnosti, ale i politické reprezentace razí heslo „smrádeček a teplíčko“, takže klid, žádný prudký pohyby a nějak to prostě vykrýt. A to je škoda.
Co byste popsal jako základní problémy práce na úřadech či fungování státní správy?
Potkal jsem spousty úžasných lidí, ale vždycky když přijdu na nějaký úřad do manažerské funkce, moje první otázka na kolegy je, zda mají zkušenost i s tou druhou stranou. Jsme poskytovatelé a máme poskytovat služby proklientským způsobem, ale to můžete dělat tehdy, když znáte to prostředí. Ptal jsem se jich, jestli administrovali nějaký dotační projekt v neziskovce nebo firmě. Těch rukou se moc nezvedlo. Vidím tam velkou bariéru, že není zkušenost a ačkoliv by část státní správy chtěla fungovat proklientsky, tak vlastně nemůže. Doporučil bych jako jedno z prvních opatření minimálně na půl roku twinning, kdy jdou úředníci vést projekt na obec nebo do neziskovky.
Co dalšího by podle vás pomohlo tomu, aby státní správa byla efektivnější?
Aby byla efektivnější a lepší, musíte mít sebevědomí a víru. Musím říct, že státní a veřejná správa je děs a běs. Budu hodně kritický. Mám za sebou už více případů odchodu z veřejné správy, ať už to byla kauza ROP Severozápad nebo střet zájmů Babiše na Státním fondu životního prostředí, ze kterého jsem musel v roce 2019 odejít. Problémem je totální malý sebevědomí a srabáctví – jak snadno lze těch 80 000 lidí ovládnout, aniž by pípli. Ptal jsem se, proč neexistuje unie státních zaměstnanců? Kdo nás úředníky bude hájit? Ale nikdo nic, ticho po pěšině. Služební zákon se mění bez jakékoliv diskuze. Když se někdo žije se skloněným hřbetem, tak si ho politik ani společnost neváží. Image úředníků je velmi špatná, a dokud nedojde ke změně společenského povědomí a narovnání hřbetů, žádná legislativa to nezmění.
Vnímáte ten stav třeba jako selhání institutu státního tajemníka? Že nedokáže lépe bránit úředníky?
Rozhodně se to tak jeví, ale když se vybírá státní tajemník, vždy to byli lidé svolní, tvární, kteří pravděpodobně nebudou dělat problémy. Politici a oligarchie nepotřebují sebevědomého úředníka např. na stavebním úřadě, který bude striktně dodržovat zákon. Garnitura, která tahá za nitky, nechce sebevědomou a kvalitní státní správu. A kde není poptávka, není ani nabídka. Je to záměr.
Dovedete si představit revizi role státních tajemníků nebo nějaká systémová opatření a změny zákonů, které by pomohly chránit úřednictvo před politickými otřesy?
Všechno má řešení a jde to. Lidské, finanční i legislativní zdroje máme k dispozici, ale chyběla vůle. Důležité je personální obsazení a zadání od společnosti a politiků ve výběrových komisích. Poptávka by měla být po úřadu, který je odborně zdatný, proklientsky vstřícný a sebevědomý. Jinak je to krátkozraké. Konkurence, která sebevědomou správu má, funguje. Na MMR se sice před rokem a půl přišla nová státní tajemnice, což byl svěží vítr, ale teď prochází zatěžkávací zkouškou a mám strach, že neobstojí.
Proč je státní správa neustále v roli jakési oběti či v roli někoho, kdo nemá respekt veřejnosti ani politické sféry? Proč státní správa není vnímána jako někdo, kdo má být silná?
Zaprvé to tak má okolí i klienti, ale státní správa si to dělá i sama sobě. Velký podíl lidí tam je zvyklý přijímat situaci tak, že ministři se mění a stačí nedělat prudké pohyby a být povolný. Dával jsem provokativně na LinkedIn příspěvky začínající slovy „jsem hrdý státní úředník“, ale když tohle řeknete v hospodě, budete za exota. Chybí to a je to záměr zevnitř i zvenku.
Pomohla by podle vás třeba unie státních zaměstnanců, kterou jste zmiňoval? Aby úředníky sdružovala, zastupovala, bránila a vlila jim novou energii do žil?
Není žádné jednoduché všespásné řešení, musí to být vždy komplexní soubor opatření, ale je to jedno z nich. Pokud by se založila unie podobně jako unie soudců nebo státních zástupců, tak by s nimi takhle snadno nezacházeli. Nikomu nevadí, že úředníci doteď nejsou schopni se spojit, protože záměrem je mít co nejslabší, nejlépe snadno ovlivnitelnou správu. Tyhle střípky můžou pomoct. Ani zákon tomu nepomohl, neměli jsme zastání, ani odbory se úředníků nezastaly. Přitom nezávislá státní správa by měla být jedna z klíčových pilířů demokracie, podobně jako média nebo soudy.
Měli by lidé pracující ve státní správně, zejména lidé ve vedoucích pozicích, aktivně komunikovat, že jsou hrdými státními úředníky a motivovat tak třeba statní?
Jasně, ale musí to někdo chtít. Nemůžete si dát jen heslo na tričko, musí za tím být příběh a ověřený přístup, a úředník musí přijmout i odpovědnost. Ale zkuste mi jmenovat politickou stranu, která by měla ve volebním programu jako prioritu hrdé státní úředníky.
To jsem skutečně nezaznamenala.
Ono se to nechce. Když nezasejete, nesklidíte.
Dokázal byste popsat, co se děje na ministerstvu ve volebním období a krátce po volbách, když se čeká politická změna? Byl tam chaos, nejistota, nebo to nebylo poznat?
Zkušenější úředníci vědí, že lze leccos čekat, a nechtějí vystrkovat růžky. Můj poslední odchod byl zajímavý, hned na první poradě mi paní ministryně oznámila zrušení mé sekce. A na stejné poradě řekla úředníkům, že ačkoliv jsou státní instituce, budou teď poslouchat vládu. Všichni zúčastnění vrchní ředitelé a náměstci mlčeli a podbízeli se. Já jsem se ozval, že jsem skládal slib občanům, nikoli vládě. To ticho, co následovalo, bylo zajímavé a je v něm zakopaný pes.
Znamená to, že někteří státní úředníci mění své vlastní nastavení v momentě, kdy se mění vláda?
Rozhodně. Je až neuvěřitelné, jak lidé mění charakter a podbízejí se. Stát by ale měl fungovat nezávisle na charakterech těchto lidí. Tím, že se úředníci neozvou a chtějí se jen zalíbit, jsou sami proti sobě, je to hrozně krátkozraké. Výsledkem je, že politici propouštějí úředníky s heslem „bičem do nich“ a veřejnost se na ně dívá skrz prsty. Ale pokud nebude fungovat státní správa, nebude fungovat stát.
Můžete ještě vysvětlit, co se děje na resortu, jaká je tam atmosféra, když jsou volby a čeká se, co bude?
Měli jsme připravený manuál, co bychom měli udělat s nástupem nového ministra – strategie, předávací protokoly, vše jsme si připravovali. Ale nastoupila nová ministryně a hodila to do koše. Někdy prostě to, co úředníci vyrábí, ten klient – ministr – nechce. Snažil jsem se odejít s noblesou a úrovní, protože jsme s premiérem dlouhodobě ve střetu, ale atmosféra tam teď je katastrofická a lidé postupně odcházejí nebo jsou odejiti.
Na systémové úrovni je to tedy nastavené dobře, ale selhává to na lidech?
Je to asi tak. Chyba byla i na úřednících, že mlčí. Například zánik naší největší sekce evropských a národních programů se odůvodnil úsporami. Ušetřili mou pozici, ale nový kolega, který to spolknul, má teď pod sebou osm odborů a 300 lidí, což se nedá uřídit. Jsem přesvědčený, že šlo zkrátka o záměr se mě zbavit. Ani zákon, ani kolegové nebo státní tajemník vás neuchrání, musíme si to společně vybojovat.
Když se vrátíme k pozitivnějšímu období: aby státní správa byla sebevědomější, je dobré, aby byly vidět její úspěchy. Na co jste nejvíce hrdý z vaší kariéry na ministerstvu?
Je důležité, aby to neříkali ti úředníci, ale lidé, pro které to děláme. Když jsem odcházel, spousta starostů a starostek mi psala a děkovala mi například za překopání programů podpory po povodních. Viděl jsem pochvaly i ohledně toho, jak fungovalo MMR. Dalším příkladem byl portál stavebníka, který se povedl navzdory nezvládnuté mediální stránce Ivana Bartoše. Osobně jsem ho použil, a za pět minut přes identitu občana bylo nádherně hotovo. Máme ale vlastnost sebemrskání, že úředníci a dotace jsou prý „fuj“. Korupčních případů je přitom absolutní zlomek, ale pořád se mluví jen o nich a zapomíná se na to, že díky dotacím jezdí trolejbusy, nemocnice mají nové přístroje nebo se snižuje kouřivost kotlů. Neumíme to prodat a nevážíme si toho.
Na závěr bych ráda znala vaše doporučení. Co by se podle vás mělo změnit systémově, aby státní administrativa lépe fungovala?
Začnu od obecného: občané a podnikatelé by si měli uvědomit, že potřebují kvalitní státní správu. Na druhou stranu by úředníci měli nabídnout opravdu kvalitní, odbornou a proklientskou službu a hledat řešení pro lidi. Pak jsou tu opatření jako více sebevědomí, více spolupráce, odvahy a klidně založení unie státních úředníků. Úředníci by měli veřejně sebevědomě říkat, že se za svou práci nestydí. Důležité je i správné financování státní správy, protože když budu škrtat na údržbě, tak jako u rodinného domu mi to nakonec spadne. Věřím, že 90 procent věcí má řešení a lidi tu jsou, ale někdy je ten nefunkční stav záměrem.
Co by podle vás pomohlo přilákat kvalitní lidi do státní správy?
Možnost seberealizace, mít pravomoc a odpovědnost věci měnit. Nechat jim prostor a důvěru, tím se ta státní správa okysličí. Jak napsala má exkolegyně Eva Pavlíková z IT – v této práci máte šanci ovlivnit životy stovek milionů lidí a celý stát. To je ohromná motivace do toho jít. Těm, kteří státní správu odsuzují, vzkazuji, ať si to jdou sami vyzkoušet.
Máte i nějaké doporučení pro mladé lidi na referentských pozicích?
Neodkládat věci do nekonečna. Nejhorší ve státní správě je si to jen „vysedět“ a držet se při zdi. Ať do toho jdou po hlavě. Pokud se to pak nepodaří nebo narazí, dá se vždycky odejít a získají zkušenosti, takže nečekat někde v koutě.
