Článek
Moderně pojatou inscenaci Národního divadla (dále ND) jsem dosud neviděl. Pokud si pamatuji, tak recenze nebyly zrovna dvakrát pozitivní, celý koncept mi nepřišel zrovna jako dobrý nápad a ne zrovna pozitivní dojmy jsem slyšel z více míst. V té době jsem nebyl z nové tvorby ND nadšený obecně. Rigoletto mě nechal velmi chladným, stejně tak například Šaty dělají člověka. Z těchto všech důvodů jsem neměl žádnou motivaci představení zhlédnout, nicméně téměř po dvou letech od premiéry jsem se rozhodl na vlastní oči a poslech zjistit, jaká tato inscenace je.
Vstupenku na představení ND 13. 3. 2024 jsem pořizoval kolem Vánoc a když začátkem března vyšly recenze na komorněji a tradičně pojatou verzi projektu Opera lidem, tak mě nenapadlo nic lepšího, než využít příležitosti a vyrazit „rovnou“ i na představení tohoto projektu – 22. 3. 2024. Minimálně to bude zajímavé srovnání moderního a klasického, velké inscenace první divadelní scény a komorního projektu.
A že to rozdíl byl.
Inscenace ND od režisérky Alice Nellis je moderní a pracuje s konceptem divadla na divadle. Děj je zasazen do víceméně současnosti. Zpěváci a pomocní herci nepředstavují postavy z operního díla, ale de facto sami sebe – zpěváky a herce – kteří zkoušejí novou inscenaci. V rámci zkoušení a přípravy nás účinkující nakonec provedou celou operou od začátku do konce. Pěvecké obsazení je doplněno o několik hereckých rolí, které představují režiséra, kostimérku, a dalších členy inscenačního týmu. Nově přidané role nemluví ani nezpívají, pouze dotvářejí efekt přípravy inscenace.
Děj opery Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny je zachován prakticky bez změny. Přidané postavy do děje ve skutečnosti nijak nezasahují. Jedna zásadní změna, pokud jde o postavy na jevišti, tu je. Mařenky jsou dvě: dle programu – Mařenka (bez čísla) a Mařenka označená číslem 2. Zbylé postavy jsou již bez alternací. Výskyt dvou Mařenek má svůj význam. Jednak je to samotný koncept, který vychází z divadelní reality – inscenace jsou zpravidla nazkoušeny více herci. A pak také samotný děj s dvěma postavami vhodně pracuje. Výsledkem je, že se ve zpěvu a hraní obě Mařenky střídají. Jedinou chybou, dle mého, je ne-stejný výkon obou představitelek a tedy rozmělnění charakteru postavy. Použít podobnou myšlenku ve vážné opeře typu Traviaty, Toscy, nebo dokonce Rusalky, pravděpodobně bych odcházel z divadla velmi rozladěn, nicméně u veselé opery to nakonec nevadilo. Svoji myšlenku to má, tak proč ne, jen kdyby výkon byl vyrovnanější, bylo by to ještě lepší.
Inscenace není krojovaná, netančí se žádný tradiční tanec. Naopak, inscenace je plná riflí, šusťáků, a v popředí poctivého panelákového sídliště se tančí street dance. Přiznám se, že v první vteřině, když se tanečníci objeví, nad tím kroutím hlavou, ale ve vteřině druhé, začínám být nadšený.
Celá inscenace je skvělá, moderní a začlenění do současného světa funguje. Z cirkusu předminulého století je cirkus moderní a pořádný. Méně je medvědů a indiánů, více je opic. Prostě cirkus, a proč ne? Všechny prvky, které do díla Smetana a Sabina umístili, tu jsou. Děj stále funguje, protože je na opicích a riflích nezávislý. Je to inscenace z roku 2022, je veselá a zábavná, pravděpodobně právě tak, jako byla ta z roku 1866. A i na ty kroje, nakonec, také došlo.
Inscenace je sice skvělá, nicméně se zpěvem a hudbou trochu problém mám.
Předně je třeba říci, že Prodanou nevěstu nepovažuji za nějaké velkolepé operní dílo, spíše za českou veselou klasiku. Ale skvělou klasiku. Byl jsem na opeře v průběhu let asi pětkrát, libreto si detailně nepamatuji. Celá opera jako celek je vynikající, ale samotné jednotlivé árie, duety či sbory obecně nepovažuji za něco – pěvecky ani hudebně – „extra“. A tedy jenom zběžně dojmy z představení.
Nejdříve vyzdvihnu sbor. Proč bychom se netěšili je provedené naprosto skvěle, sbor jako zpívá jako jeden pěvec. Další sborové výstupy jsou už trošku slabší, ale stále vynikající.
Perfektní pěvecký výkon předvedl i Jaroslav Březina, který se se jako Principál i výrazněji zapojil do cirkusového veselí.
Richard Samek v roli Jeníka je výborný a právě takový, jaký má Jeník, dle mého, být.
Kecal v provedení Zdeňka Plecha je bezchybný.
Vašek (i medvěd) v podání Josefa Moravce koktá skvěle, je živý, veselý, a správně zmatený.
Orchestr diriguje David Švec a přestože hraje nádherně, tak několikrát by bylo vhodnější kdyby trochu ubral, aby se mohli lépe prosadit zpěváci. Minimálně příchod Míchy (František Zahradníček) a Háty (Jana Sýkorová) je slabší. Zahradníček zní nečekaně nevýrazně.
Celkový dojem trochu kazí Mařenky. Hlavní Mařenka, kterou zpívá Alžběta Poláčková, sice sklízí jeden velký potlesk za druhým, nicméně její projev ve vysokých tónech, dle mého, není ideální, naopak, těžko jí rozumět textu. Na konci jsem se i rozhlížel po okolosedících, zda jsem jediný, kdo potřebuje pomoc od titulků, a nebyl jsem sám. Mrzuté. Mařenka 2, v podání Markéty Klaudové, zpívá „jinak“ než Jednička. Jiná barva hlasu a trochu jiné podání – to je samozřejmě něco přirozeného, jsou to dvě zpěvačky, ale trochu to kazí dojem, protože Jeník neprodal za tři sta zlatých Mařenky dvě, ale jenom jednu. Je to ale opera komediální, režisérka celkový záměr provedla skvěle a dvě zpěvačky a to dobré – vtip, i to horší – různost – k tomu patří.
Pokud jde o porozumění textu Mařenky, za vzorový projev považuji výkon Veroniky Rovné na představení Národního divadlo moravskoslezského, které proběhlo loňského roku (28. 6. 2023) na Smetanově Litomyšli. Tam byly titulky nepotřebný a zbytečný doplněk.
Pokud jde o inscenaci ND jako takovou, nečekal jsem moc, a dostal jsem od Alice Nellis vynikající dílo, které je současné, moderní, živé a přitom respektuje originál.
A nyní, přesun o devět dní a 350 metrů proti proudu Vltavy, do Hlaholu.
Prodaná nevěsta od projektu Opera lidem je naprosto odlišná. Cílem projektu je (dle programu, zkráceno) „… přinášet kvalitní českou operu blíže běžnému divákovi a navrátit jí její někdejší lidovou oblibu“. A podle představení 22. 3. 2024 v Pražském Hlaholu to dělají skutečně skvěle. Vlastně možná až moc skvěle.
Komorní zpracování. Místo orchestru pouze klavír. Menší sbor, který se zapojí pouze minimálně. Scénicky je inscenace naprosto jednoduchá, téměř bez rekvizit. Účinkující v tradičním krojovém oblečení a všichni vypadají přesně tak, jak by v klasické Prodané nevěstě vypadat měli.
Sál Hlaholu je oproti ND malý, pro diváky jsou připraveny nečíslované židle rozestavěné do půlkruhu přes polovinu sálu. Druhá polovina sálu je vyhrazena pro účinkující, sbor a hlavně klavír, který, spolu s klarinetem, tvoří jediný hudební doprovod. A to stačí.
Začíná sbor Proč bychom se netěšili, zpívají členové Hlaholu, někteří po paměti, někteří podle not, a sbor zní výborně. Na scénu přichází Jeník (Peter Malý), jeho tenor je trochu hlubší a jasný, vynikající. Přidává se Tereza Mátlová v roli Mařenky. Zpívají nádherně, vizuálně – krojové kostýmy – vypadají přesně tak, jak Mařenka s Jeníkem vypadat mají. Sopranistka Mátlová zpívá jasně, silně a srozumitelně, chvílemi až – vzhledem k malému sálu – moc silně.
Následuje scéna Kacela (Daniel Hůlka) s rodiči Mařenky (Vladimír Chmelo, Markéta Dvořáková). Běžné dialogy – v průběhu celé opery – jsou často provedeny mluveným slovem, tj. nezpívá se. Netuším, proč byl zvolen tento přístup. Mluvené dialogy byly použity v první verzi Prodané nevěsty, možná to je snaha se přiblížit původní verzi opery, nebo pouze umělecký záměr, hlavní je, že dílo funguje.
Dále o zpívaných částech. Daniela Hůlku, přes obecnou muzikálovou známost, vidím v operní roli poprvé, a přemýšlím, zda ho pro muzikál není/nebyla škoda. Zpívá jasně, operně s krásnou barvou hlasu. Výborně. Chmelo a Dvořáková učebnicový a jasný projev. Zpěv Chmela (zakladatel projektu Opera lidem) působí lehčeji a de facto i vhodněji vzhledem k malému sálu (více na konci textu).
Druhé dějství a žádný sbor. Velká škoda. A toto bude jediná výtka k této inscenaci. Nejsem sice žádný příznivec „cpaní“ piva do všeho českého, nicméně sborové To pivečko věru je nebeský dar! je česká klasika, sbor je přítomen, tak proč tuto část nepředvést? S pivním programem se aktuálně snaží prorazit i dramaturgie Smetanovy Litomyšle (plánované představení To pivečko je nebeský dar!, 9. 6. 2024), což osobně nepovažuji za skvělý nápad a umělce bych využil lépe. V Prodané nevěstě bych, navíc zbytečně, neškrtal.
Do sálu dorazí Vašek (Vojtěch Pošvář) a zpěvák působí hlasově oproti ostatním méně výrazně a není to, navíc v porovnání s velice povedeným Vaškem v ND, zcela ono.
Skvěle zvolený Principál (Matěj Doležal, vyloženě zapadá do role), silný znělý hlas, uvede cirkus. Následuje vtipná a veselá scéna s Vaškem, Principálen, Indiánem (Jiří Stejskal) a Esmeraldou (Dana Šťastná). A dorazí zbytek cirkusu, tančí a skáče dětský taneční sbor. Je to pěkné, veselé. Jednoduchá cirkusová čísla na dosah diváka. Jediná zrada je v tom, že přes sedící diváky ti v zadnějších řadách malé dětské tanečníky a skokany a akrobaty tolik nevidí.
(Doporučení pro návštěvníky v Hlaholu: Doražte brzy, abyste se posadili dopředu a pořádně užili cirkusové číslo. Mě, bohužel, zbrzdily České dráhy.)
Mícha (Petr Matuszek) a Háta (Dagmar Drechslerová) – pěkný závěr. A na úplný konec dorazil i amerikánský medvěd i sbor (Dobrá věc se podařila).
Potlesk ve stoje, skvělé, vynikající, jednoduché a krásné.
Vidím dvě malé slabiny této inscenace a provedení. Zbytečně nevyužitý sbor, který po úvodním výstupu, prosedí dvě hodiny představení. A pak také omezený prostor pro velké operní hlasy. Při výrazných partech (především Mařenka) a při duetech a obecně při hromadném zapojení více zpěváků, dle mého, zvuk v prostoru lehce „rezonoval“ či byl s lehoučkou ozvěnou, zkrátka sál Hlaholu je dle mého pro tento typ zpěvu malý. (Stejný typ „problému“ jsem měl vloni v Pardubicích – Kateřina Kněžíková, Pardubické hudební jaro, 11. 4. 2023. Tam jsem měl chvílemi dojem, s trochou nadsázky, že okenní tabulky v menším společenském sále radnice plánují při výkonu – překrásném – Kněžíkové chvílemi vyskočit z rámů. V Hlaholu byla ale situace lepší.)
Závěrem musím ocenit skvělý výkon Terezy Mátlové v roli Mařenky, dovolím si tvrdit, že byla kvalitativně o úroveň (vlastně o dvě) výš, než její dvě kolegyně z ND.
Otázkou pro mě zůstává, která z Prodaných nevěst je vlastně více „opera určená lidem“, protože můj dojem z obou představení je vlastně opačný, než k čemu myšlenka Opera lidem, alespoň pro mě, inklinuje. Inscenace ND je vynikající zábava pro lidi, a inscenace od Opera lidem je stejně tak skvělá, ale myslím, že ji nakonec ocení spíš nadšenci do operního žánru, než ten „lid“. Na druhou stranu, zpěváci na dosah divákům, skvělé výkony, tak si tu „lidovou“ operu skutečně představuji.
Opětovnou návštěvu Prodané nevěsty sice neplánuji, ale kdybych měl volit, na kterou z těchto dvou inscenací jít znovu, tak bych nakonec šel znovu na obě. Ikdyž Tereza Mátlová byla jenom v jedné verzi… a bez titulků.
A aby té Prodané nevěsty nebylo málo… Stihl jsem ještě gala Gabriely Beňačkové v Pardubicích (2. 4. 2024). Koncert v dostupné vzdálenost a legenda. Nešlo odolat. Nebudu zacházet do detailu, není to předmětem textu, ale duet Věrné milování Mařenky (Gabriela Beňačková) a Jeníka (Jakub Pustina), za klavírního doprovodu (Jiří Hrubý), byl fantastický. Ostatně, jako celý koncert.
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
13. 3. 2024, 19.00 hodin
Národní divadlo, Praha
Režie: Alice Nellis
Účinkující:
Mařenka: Alžběta Poláčková
Mařenka 2: Markéta Klaudová
Jeník: Richard Samek
Kecal: Zdeněk Plech
Vašek: Josef Moravec
Ludmila, Esmeralda: Lucie Hájková
Krušina, Indián: Jiří Hájek
Háta: Jana Sýkorová
Mícha: František Zahradníček
Principál: Jaroslav Březina
Dirigent: David Švec
Němé role: Martin Kubačák, Gabriela Pyšná, Klára Lidová, Zdeněk Horváth a pes Toník
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta
22. 3. 2024, 19.00 hodin
Pražský Hlahol, Praha
Režie: Vladimír Chmelo
Účinkující:
Mařenka: Tereza Mátlová
Jeník: Peter Malý
Kecal: Daniel Hůlka
Vašek: Vojtěch Pošvář
Krušina: Vladimír Chmelo
Krušinová: Markéta Dvořáková
Mícha: Petr Matuszek
Háta: Dagmar Drechslerová
Esmeralda: Dana Šťastná
Principál: Matěj Doležal
Indián: Jiří Stejskal
Hospodská: Petra Prýmková
Klavír: Ahmad Hedar
PS: Většina textu sepsána 26. 3. 2024
