Hlavní obsah
Knihy a literatura

Přečíst si Tutáč, dokud víme, kdo je Slávek Jandák

Foto: Štěpán Lacina

Kniha Tutáč

Tak si konečně dělám fajfku. Po několikaměsíčním horečným, ale pozdním shánění Tutáče (S. d. Ch., 2018) se mi ho podařilo ukořistit, několikrát přečíst a namouduši si intenzivně vysosat z textu tu poctivou něžnou dávku nejlaskavějšího zla!

Článek

A je potřeba si to přečíst brzy, co nejdřív. Dřív, než postavy, kterejma se Tutáč hemží, vyblednou, zmizej z povědomí lidí a stanou se nějakejma podivně wikipedizovanejma figurama – nějakejma polomlhavejma kulturníma archetypama konce desátejch let dvacátýho prvního století. Koneckonců celou knihou se vine motiv rozčarování hlavní postavy z toho, že některý lidi (Havel, Lennon…) jsou už dávno po smrti.

Kniha Tutáč je surový, bezskrupulózní a laskavý šídlo, který klove nemilosrdně, ale sakramentsky přesně do varlat kulturního provozu tak, aby bolest působila jak perverzní utrpení, tak bolestivě příjemný sadomasochistický zadostiučinění. Je to fiktivní zápisník ministra kultury, co se stylizuje do ctižádostivýho a nedoceněnýho faraona Tutanchamona, poctivýho prasete a šovinisty, kterej sobě vlastním přirozeně despotickým chováním mění českou kulturu v naprosto funkční svinstvo, přičemž ve svý velkoleposti aristokraticky zhovadile přehlíží a uráží vyhaslý zasloužilý šarže českýho umění, stejně jako intelektuálně uprděný alternativní umělce. Zároveň je jeho cesta cestou za poznáním český kultury. Logicky si pak klade otázky, jestli má (mít) český národ kulturu? A proč? Je český národ národem, nebo pronárodem? Odpovědi nejsou jednoznačný.

„Ministerstvo kultury je silové ministerstvo! 75 % peněz na kulturu… burácí „Tutáč“ ve sněmovně, aby pak uklidňoval ministra obrany, který pláče do hennesy, protože musí hospodařit s 1 % státního rozpočtu, slovy: „Zkuste s jedním procentem, které teď máte, a s kterým museli vyjít moji předchůdci dlouhá desetiletí, něco pěkného udělat. Když nemůžete vytvořit armádu silnou, vytvořte ji rozmanitou.“

Knihu Tutáč považuji za moderní verzi Haškových Dějin strany Mírného pokroku – mystifikací, ironií, sebeironií, nihilismem, sarkasmem, lidovým jazykem (Haškovo jméno též v knize několikrát zazní coby kulturní vzor)… to vše je nabito do poměrně lakonických vyjádření ministrova tajného zápisníku, jenž nese podtitul: „Triumf lhostejné šelmy“.

Ještě jednou: je to překrásná, dobře provázaná brožurka narvaná poctivým, něžně surovým a surově něžným, laskavým zlem!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz