Článek
Alena Schillerová v debatě na CNN Prima News ocenila přínos zde žijících ukrajinských občanů pro naši zem. Tomio Okamura následně ve svém twitterovém příspěvku příspěvku požadoval okamžité přerušení pomoci pro ukrajinské občany, což podložil vágními argumenty o zneužívání pomoci, o cestách na dovolenou na Ukrajinu či vyloženou lží o nárustu kriminality.
V tomto článku nebudu řešit zavádějící a lživá tvrzení pana Okamury. Chci ale říci, že způsob, jakým reaguje, je z hlediska komunikace a řešení problémů bohužel běžným obrazem dnešní doby… K naší smůle strany, jejichž součástí výše zmínění lidé jsou, navíc tvoří společnou vládu. Neměli by tedy spolu komunikovat jinak než okopáváním kotníčků prostřednictvím dojemných videí s malebně kýčovitou krajinou v pozadí?
Ukažme si absurditu dané situace na dvou příkladech:
Příklad 1:
Představte si, že se vdáváte či ženíte a posíláte pozvánku na svatbu přátelům a příbuzenstvu. A ti vám odpoví, že tedy přijedou, nebo nepřijedou, možná se zeptají, jestli je ta párty tzv. „kids-frendly“, jestli se tam dá spát, jestli je svatba nějak barevně sladěná, jestli je ok, když vám místo svatebního daru dají peníze apod.
A pak je tu váš bratránek, o němž víte, že se s vaší nastávající či vaším nastávajícím zrovna moc nemusí, protože před lety, když jste spolu ještě nechodili, měla ta vaše milovaná osoba třeba ošklivou autonehodu, za kterou nemohla. Spousta přátel mu nebo jí (včetně vás) tenkrát pomáhala, poskytovala podporu. A váš bratránek to nějak nevzal, a začal žárlit. A když jste spolu potom začali randit, tak on kudy chodil, tak vám oběma začal škodit. Pomluvy, naschvály… umíte si to představit, že?
A já vím – logika velí ho nepozvat. Ale jednak to nemůžete udělat své tetě, která ho má pořád ještě ráda, jednak věříte, že by svatba mohla tyhle malichernosti smířit.
A váš bratránek, aniž by vám osobně na pozvánku odpověděl, vydá na svých sociálních sítích pohoršlivou zprávu o tom, jak je vaše snoubenka či váš snoubenec špatný člověk, který to s vámi nemyslí upřímně, zneužívá dobrotivost rodiny a jiné další pomluvy.
Příklad 2
Představte si podruhé, že vaše máma slaví kulatiny, třeba šedesátku. A vy v rámci „dělostřelecké přípravy“ rozešlete příbuzenstvu své nápady, jak to udělat, aby se to mámě líbilo, protože šedesátku člověk neslaví často. Posíláte informace o tom, kde to bude, že tam chcete živou hudbu, jestli to bude s přespáním a podobně. Jednou z informací je i to, že necháte pro mámu upéct jahodový dort se šlehačkou, protože ona ho má stejně nejradši. A vaši příbuzní se k tomu nějak vyjádří, většinou ve smyslu, že rádi přijedou, že se na mámu těší a co by se jí líbilo za dárky, ale že průběh oslavy je jim jedno.
A pak je tu ten váš bratránek, který se k vám moc nehlásí, který mámu viděl naposledy na šedesátinách své matky před třemi lety.
A pak je tu ten váš bratránek, který vám sice vůbec neodpověděl, ale v návaznosti na vaše pozvání uveřejnil na svém účtu na sociálních sítích tklivé a naléhavé video o všeobecné škodlivosti jahodových dortů se šlehačkou na lidský organismus. Že je to dokázané a že je všeobecně známé, že jahodové dorty se šlehačkou způsobují rakovinu plic, protože šlehačka, jak každý normálně uvažující člověk ví, rozleptává stěny tenkého střeva, takže jemná jadérka jahod jím pronikají do těla a usazují se v plicích, kde působí bakteriální semennou rakovinu a že by rozhodně nechtěl, aby se jahodové dorty se šlehačkou vnucovaly zejména účastníkům rodinných oslav s ohledem na jejich zdraví.
Připadají vám oba příklady podobné, byť možná poněkud nadsazené k reakci Tomia Okamury? Souhlasím. A bohužel musím konstatovat smutný fakt, že tento typ komunikace, tedy řešení problémů skrz statusy na sociálních sítích, chcete-li praní špinavého prádla na internetu, na rozdíl od věcné a vážné diskuse u jednoho stolu, je smutnou skutečností dnešní doby. A to se týká značné části nejen naší politické reprezentace.
Nebyli bychom šťastnější, kdybychom nemuseli poslouchat, číst, sledovat dojemná, dramatická, emocionální veřejná kňourání státních ale i jiných představitelů nad situacemi, které by se měly řešit společně pokud možno bez potenciálně zbytečně nabobtnalého publika? Koneckonců by alespoň ubylo polopravd a nesmyslů šířených „éterem“.
„Komunikovat“ pomocí statusů na sociálních sítích je podle mě prostě nefér, nečestné a zbabělé. Je to monolog: chybí názor druhé strany, věcná argumentace a dialog. Ten se potom totiž „odehraje“ nějakým dalším statusem a opět za stejných podmínek. Toto není diskuse, toto není dialog. Toto je série monologů, výkřiků. A nebude-li dialog, nebude ani shoda. Obojí pro moderní vládnutí provažuji za klíčové.
Tomio Okamura je předsedou vládní strany a předsedou parlamentu. Není důstojné, aby se tak vysoce postavený člověk choval takto dětinsky. A to platí pro všechny podobné twitterové, tiktokové a jiné zaklínače… Možná by si, pro dobro společnosti, měl pan Okamura s paní Schillerovou sednout ke stolu, vše si vyříkat z očí do očí, a nezahlcovat veřejný prostor svými výlevy, které jsou v rozporu s tím, co říkají ostatní vládní činitelé. Působí to neprofesionálně a směšně…
...Ale to by pak nebyly ty „lajky“ a někdo by také mohl namítnout skutečnost, že vlastně dosud kromě sejmutí ukrajinské vlajky pan Okamura se svou SPD vůbec nic neudělal.
A to by bylo dobře. Nemyslím si totiž, že práce politika se posuzuje podle aktivity na sociálních sítích, protože tam jsou zas jenom slova, slova a slova.
Zdroje: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zaplatpanbuh-za-ukrajince-rozplyvala-se-schillerova-okamura-za-par-hodin-zverejnil-nesouhlasne-video-40575705
