Bělostok. Křižovatka kultur na severovýchodě Polska

Bělostok leží na nenápadné říčce Bělé (Biała), která mu dala jméno. V překladu znamená bílý soutok. Tento kraj byl v minulosti skutečnou evropskou periferií, územím nikoho, kde mezi sebou soupeřila o vliv mazovská i ruská knížata, řád Německých rytířů i litevští velmoži. Teprve na počátku 15. století se oblast stala součástí Litevského velkoknížectví. Z této doby pochází také první zmínka o osadě na říčce Bělé.

V roce 1569, kdy vznikla polsko-litevská unie, byla osada převedena pod polskou korunu, stále se však nacházela v těsné blízkosti litevské hranice. Skutečným městem se Bělostok stal až v 18. století, kdy patřil magnátskému rodu Branických. Starý goticko-renesanční zámek v sousedství města se během panování Branických začal proměňovat okázalé barokní sídlo. Jan Klemens Branicki vykonával úřad velkého korunního hejtmana polsko-litevského státu (odpovídá přibližně dnešní funkci ministra obrany) a dokonce měl ambici stát se polským králem. Přestože vlastnil ještě 12 dalších měst a stovky vesnic, učinil Bělostok svou hlavní rezidencí. Zámek proměnil v polské Versailles, luxusní rokokový palácový komplex i s rozlehlými zahradami podle francouzského vzoru. Zámek dnes využívá lékařská fakulta, ovšem část jeho rokokových interiérů je přístupná veřejnosti.

Dějiny Bělostoku po zániku polsko-litevské unie se odvíjely ve znamení mnoha zvratů. Po roce 1795 se město ocitlo v pruském záboru, po roce 1807 však přešlo pod Rusko. Nebylo součástí tzv. Kongresového Polska, ale přímou součástí ruské říše. Zároveň však toto období znamenalo pro město výrazný vzestup. Roku 1862 do města přijel první vlak po železnici, spojující Varšavu s Petrohradem. Rozvoj železniční dopravy učinil město lehce dosažitelným i z Grodna a Vilniusu, což ještě víc přispělo k vzestupu průmyslu, zejména textilního. Bělostok byl dokonce nazýván Manchestrem severu. Jednou z nejvýraznějších připomínek tohoto období je Nowikův palác v ulici Lipowa. Jde o luxusní secesní vilu, kterou si v letech 1910-12 nechal v centru města postavit místní bohatý židovský továrník Chaim Nowik. Kromě této památky ve městě najdeme vily průmyslníků a pozůstatky industriální architektury této éry. Za pozornost stojí i nedávno zrekonstruovaná novorenesanční budova nádraží, postavená v 60. letech 19. století.

Dějiny 20. století se podepsaly na Bělostoku velmi dramaticky. V roce 1915 vytlačila německá armáda z oblasti ruskou a město se stalo součástí rozsáhlého okupačního prostoru zvaného Ober-Ost. Po první světové válce se Bělostok ocitl ve víru dalšího konfliktu, sovětsko-polské války. Na chvíli dokonce získal statut hlavního města polské lidové republiky pod vládou bolševiků, kterou zde vyhlásil jeden z hlavních exponentů sovětského režimu, původem polský šlechtic Felix Dzeržinskij (Dzierżyński). Po odražení Rudé armády u Varšavy svedla poblíž Bělostoku polská armáda další vítěznou bitvu a město se vrátilo legitimnímu polskému státu.

Druhá světová válka znamenala pro Bělostok pohromu. Když se dnes procházíme po Kościuszkově náměstí, které je centrem života ve městě, pozornějšímu návštěvníkovi neujde, že historických budov se zde nachází poskrovnu. Většina zástavby byla postavena až po válce, ve stylu umírněného socialistického realismu. Během těžkých bojů německé a sovětské armády roku 1944 nezůstal ve městě kámen na kameni; zničeno nebo těžce poškozeno bylo okolo 80% budov. Dokonce i budova historické radnice (dnes muzeum Podlesí), stojící ve středu náměstí, je replikou z 50. let. Na základě paktu Ribbentrop-Molotov na podzim roku 1939 město obsadila sovětská armáda. Sověti původní budovu radnice zbourali, aby uvolnila místo pro zamýšlený Stalinův pomník. Bělostok se stal součástí Běloruské SSR, ale brzy sovětskou nadvládu ukončila německá invaze. Během bojů za druhé světové války byl těžce poškozen také zámek Branických; i tato stavba je tedy částečně replikou.

Součástí života ve městě v byla, ta jako i jinde v této části Evropy, početná židovská komunita. V minulosti Židé tvořili i přes 60% obyvatel, jejich život však nebyl lehký; ve městě se často odehrávaly antisemitské incidenty. Ten nejtěžší, pogrom podnícený ruskými úřady roku 1905, stál život 88 lidí. Část místních Židů zavraždili nacisté vzápětí po okupaci roku 1941. Během německé nadvlády zde vzniklo ghetto, kde roku 1943 vypuklo povstání. Polská podzemní armáda jej odmítla podpořit a po jeho porážce skončili všichni zdejší Židé ve vyhlazovacích táborech.

Přítomnost Židů ve městě dodnes připomínají dva židovské hřbitovy. Ze synagog se ve víceméně autentickém stavu zachovala pouze ta nejmladší, Cytronova synagoga postavená v puristickém slohu v letech 1936-39. Na Velkou synagogu z roku 1913, která byla zničena v roce 1941, dnes upomíná pomník v ulici Suraská.

Vzhledem k poloze města na křižovatce kultur se zde nacházejí svatostánky různých vyznání. Nejstarším katolickým chrámem ve městě je pozdně renesanční Starý farní kostel na Kościuszkově náměstí. Dnes se spíše skromně krčí vedle arcikatedrální baziliky Nanebevzetí Panny Marie, postavené na počátku 20. století v novogotickém slohu. Výraznou dominantu tvoří, také vzhledem k poloze na vyvýšenině v blízkosti centra města, bazilika sv. Rocha. Stavba nápadného kostela v modernistickém slohu počala v roce 1927. Chrám se měl stát jakýmsi památníkem opětovného získání nezávislosti Polska, ovšem roku 1941, kdy byla stavba dokončena, už nezávislé Polsko opět neexistovalo.

Z několika pravoslavných kostelů ve městě má nejvyšší duchovní význam Katedrála svatého Mikuláše v ulici Lipowa. Chrám byl postaven před polovinou 19. století v klasicistním slohu, typickém pro tehdejší církevní architekturu ruské říše. Ukrývá vzácnou relikvii; ostatky svatého Gabriela Zabłudowského. Nachází se zde i několik cenných ikon.

Další pravoslavná svatyně; monumentální chrám svatého Ducha na sídlišti Wysoki Stoczek severozápadně od centra, je největším pravoslavným chrámem v Polsku. Místní pravoslavní věřící si jej vybudovali během 80. a 90. let 20. století. Fresky uvnitř vytvořil tým umělců z Ukrajiny.

Polské Podlesí je však domovem nejen katolíků a pravoslavných. Žije zde i nepočetná, avšak velmi tradiční muslimská komunita, tzv. Lipkové. Jde o potomky tatarských válečníků, kteří vstupovali do služeb polsko-litevské unie a následně na jejím území získali půdu. Postupně přijali polskou, litevskou či běloruskou kulturu a jazyk, muslimskou víru si však stále uchovávají. Menší muslimskou motlitebnu i s minaretem najdeme v ulici Piastowska.

Bělostok je dnes téměř 300 tisícové, živé město, stále procházející bouřlivým rozvojem, jak je patrné z mnoha novostaveb, mnohdy kontrastujících ještě s tradičními dřevěnicemi. Žije bohatým kulturním a sportovním životem. Kromě dědictví minulosti na návštěvníka jistě příznivě zapůsobí rozlehlost zdejších parků, zahrad a zelených ploch, pro město velmi charakteristických.

https://pl.wikipedia.org/wiki/Bia%C5%82ystok

https://www.polsko.travel/bialystok-hlavni-mesto-podlasi-na-via-baltica/