Komárno aneb Komárom. Město na Dunaji a stín Trianonu

Komárno se nachází v nejvýchodnějším bodě Žitného ostrova, na soutoku Dunaje a Váhu. Poprvé je připomínáno roku 1075 a už ranném středověku bylo centrem stejnojmenné župy. V bažinaté oblasti se vždy vyskytovalo mnoho zástupců nepříjemného hmyzu, po kterém lokalita dostala jméno. Ugrofinské kmeny, předci dnešních Maďarů, po příchodu do Karpatské kotliny přejali mnoho výrazů od tam již usedlých Slovanů, proto zní Komárno v maďarštině téměř stejně, Komárom.

Hranice na Dunaji

Řeky ve starších dějinách daleko častěji spojovaly než rozdělovaly. Až mnohem později začaly jejich toky plnit funkci strategicky výhodných hranic. Komárno leželo před první světovou válkou ve vnitrozemí uherského státu, v etnicky maďarském území. Přestože Dunaj pro Slováky nikdy neměl symbolický význam, o hranici na Dunaji ze strategických důvodů velmi stáli. Politické špičky v Praze včetně prezidenta Masaryka neměly na začlenění Žitného ostrova do Československa jednoznačně kladný názor a na pařížské mírové konferenci jej původně ani nepožadovaly. Větší počet Maďarů v rámci nového státu znamenal potenciální potíže. Nakonec však převážilo zohlednění strategického a hospodářského významu pro hranici na Dunaji. Přístav v Komárnu měl mít klíčový význam pro spojení Slovenska se světem.

Komárno rozdělené hranicí tvoří analogii k městům na našem území, jako je Český Těšín/Těšín (Cieszyn) nebo České Velenice/Gmünd. Je tu však jeden rozdíl; i na slovenské straně dodnes převažuje maďarská populace. V roce 2021 se k maďarské národnosti přihlásilo 54% obyvatel slovenského Komárna. Maďarské, respektive dvoujazyčné nápisy jsou v něm všudypřítomné, na ulicích, často pojmenovaných po velikánech z maďarské historie, zní víc maďarština než slovenština. I v knihkupectví na pěší zóně v centru města převažují knihy v maďarštině nad slovenskou literaturou.

Alžbětin most a incident v roce 2009

Dunaj je v Komárně už docela široký. Až do konce 19. století nespojoval oba břehy pevný most, byť už od století 16. přechodně sloužily k překonání řeky různé pontonové mosty. Roku 1892 byl konečně otevřen ocelový Alžbětin most. Jméno dostal po manželce Františka Josefa I., oblíbené uherské královně Alžbětě Bavorské, zvané Sissi. Nedlouho poté došlo k připojení samostatné osady Újszőny na pravém břehu Dunaje k městu. Alžbětin most byl přes 120 let jediným mostem v Komárně. Až v roce 2020 byl otevřen nový most Monoštor.

V roce 2009 se stal Alžbětin most jevištěm vážného diplomatického incidentu mezi Maďarskem a Slovenskem. Na 21. srpna toho roku plánovali v Komárně odhalení jezdecké sochy patrona historických Uher svatého Štěpána krále. Primátor města pozval na slavnost tehdejšího maďarského prezidenta Lászla Sólyoma, „opomněl“ však pozvat slovenské nejvyšší představitele. To vyvolalo v Bratislavě velkou nevoli. Stejně jako dnes, i tehdy byl slovenským premiérem Robert Fico, tenkrát v koalici s Mečiarovým HZDS a SNS Jána Sloty. Vládní politici poukazovali na poněkud nevhodně zvolené datum, protože ve stejný den, 21. srpna 1968, vtrhly přes Alžbětin most na Slovensko maďarské tanky. Prezident Ivan Gašparovič prohlásil, že Sólyom podniká spanilou jízdu po území bývalého Uherska. Situace gradovala tím, že maďarský velvyslanec v Bratislavě obdržel nótu, která maďarskému prezidentovi zakázala vstup do země. Zákaz vstupu hlavy státu, nota bene mezi spojenci, je v diplomacii zcela bezprecedentní krok.

Maďarský prezident Sólyom už na jaře 2009 v jednom diplomatickém incidentu figuroval. Měl se účastnit oslav maďarské protihabsburské revoluce z roku 1848, pořádaných maďarskou menšinou v rumunském Targu Mures. Rumunská vláda však nepovolila jeho letadlu přistání, takže musel cestovat automobilem.

I přes nótu slovenské vlády Sólyom do Komárna přijel. Z maďarské strany vykročil pěšky obklopen svou suitou po Alžbětině mostě, v jeho polovině se však obrátil a zamířil zpět do Maďarska. Kdyby to neudělal, slovenská policie byla připravena mu ve vstupu do země zabránit. Odhalení sochy legendárního uherského panovníka tak proběhlo bez jeho účasti.

Aby město předešlo incidentům, dalo sochu přes noc střežit. Když však brzy ráno městští policisté kvůli střídání směn místo opustili, hned na ni někdo naházel vejce. Ve městě přetrvávalo napětí. Kolem sochy se ochomýtali jak muži v tričkách se symboly Maďarské gardy, tak i příznivci SNS s transparenty.

O pět dní později někdo hodil na budovu slovenského velvyslanectví v Budapešti zápalné lahve, které naštěstí nezpůsobily žádné škody. Následně se neznámý řidič pokusil vytlačit vůz slovenského velvyslance v Maďarsku ze silnice. Prezident Sólyom incidenty odsoudil. SNS Jána Sloty je označila za terorismus proti slovenskému národu. Vztahy Slovenska nejen s Maďarskem, ale i vlastní maďarskou menšinou se vyostřily nejvíc v soudobých dějinách.

Za viníka situace, která v sobě má jistou grotesknost, maďarští politici na Slovensku označovali především premiéra Fica, byť jejich čelný představitel Béla Bugár připustil, že nepozvat slovenské představitele na odhalení sochy byla chyba. Bugár v incidentu viděl souvislost s nedávno přijatým kontroverzním jazykovým zákonem, který stanovoval za prohřešky proti slovenštině pokutu až 5000 EUR. Osten zákona podle něj mířil zejména proti maďarské menšině.

Podobně viděla záležitost také politická scéna v Maďarsku. Přesto i někteří komentátoři tamního tisku pokládali otázku, zda byla demonstrativní procházka prezidenta na hranicích opravdu nutná. Také poukazovali na to, že Sólyom mohl vyzvat primátora Komárna k poznání slovenských představitelů. Ani datum 21. srpna nebylo nepochybně symbolicky nejvhodnější. Sólyom se obrátil se stížností na Evropskou komisi, ta však do tohoto bizarního sporu odmítla zasáhnout. Zažaloval tedy Slovensko u Nejvyššího soudu EU pro porušení svého práva na svobodný pohyb občanů. Soud však konstatoval, že Slovensko hodlal navštívit nikoliv jako běžný občan, ale jako hlava státu, tudíž mělo právo mu vstup na své území zakázat.

Od vzniku samostatné Slovenské republiky využívali slovenští národovci účelově Maďarsko i maďarskou menšinu na Slovensku pro svou agitaci jako vnějšího a vnitřního nepřítele, aby tím podpořili svoji politiku. Na druhou stranu je třeba uvést, že Maďaři nikdy nepřekonali tzv. Trianonský syndrom. Vychází z pro ně nemilé skutečnosti, že se v roce 1920 Maďarsko smrsklo na pouhých 29% rozlohy historických Uher, které Maďaři chápali jako svůj národní stát. Třetina všech Maďarů, do konce první světové války příslušníků jediného uznávaného uherského národa, se navíc dostala do postavení národnostních menšin v Československu, Rumunsku a Jugoslávii. Dnes už nikdo soudný o revizi hranic neuvažuje, avšak toto trauma Maďaři dosud úplně nepřekonali. Stále je pro ně politickým tématem, což nejlépe vyjadřuje výrok prvního demokraticky zvoleného premiéra Maďarska po roce 1989 a zároveň iniciátora vzniku tzv. Visegrádské skupiny Jószefa Antalla:"Cítím se být premiérem patnácti miliónů Maďarů." K dobrým sousedským vztahům může takový přístup vést jen stěží.

Vzájemné vztahy Maďarska a Slovenska se už výrazně zklidnily. Strana Most-Híd Bély Bugára byla dokonce v letech 2016-18 součástí Ficovy vládní koalice. V současné době premiéři Slovenska i Maďarska objevili jako shodný prostředek své agitace nepřátelství k Ukrajině, což je sblížilo a utlumilo vzájemné rozpory.

Nádvoří Evropy a Komárenský pevnostní systém

Komárno, ač není typickým turistickým cílem, je pozoruhodné město. V jeho ulicích se nachází několik památných budov, především církevních staveb, jimž vévodí barokní bazilika sv. Ondřeje. Někoho upoutá zdejší novodobý projekt, tzv. Nádvoří Evropy. Z iniciativy komárenských architektů bylo v prostorném vnitrobloku u náměstí generála Klapky postaveno celkem 41 budov, z nichž každá je vyvedena ve stylu typickém pro určitou evropskou zemi. Postupně vznikl i park soch různých osobností převážně uherských, ale i středoevropských dějin. Ač může projekt u někoho vzbudit úsměv, nelze mu upřít snahu o kosmopolitní počin, v němž se zrcadlí tehdejší odhodlání k „návratu do Evropy,“ které už poněkud ochladlo. Možná proto nebyly tři budovy dokončeny a vzhledem k opuštěným staveništím asi hned tak nebudou. K městu u tak kosmopolitní řeky, kterou je Dunaj, se tento projekt vcelku hodí.

Nejpozoruhodnější je však v Komárně fortifikační systém, který zaujme každého milovníka vojenské historie. Už od 16. století mělo Komárno klíčový význam pro obranu habsburských Uher proti osmanské expanzi. Na místě zdejšího hradu vznikla mohutná Protiturecká pevnost. Pevnostní systém, který Turkům úspěšně odolával, se postupně rozrůstal; dalším impulzem k jeho rozšiřování byly napoleonské války. Komplex pevností se stal největším v Uhrách i ve střední Evropě. Fortifikace se nacházejí na obou březích Dunaje. Rozdělením města ve 20. století ztratil systém pevností svoji kompaktnost, ale vojensky byly jeho součásti využívány ještě po celé 20. století. Jak Protiturecká pevnost, tak i fortifikace na maďarské straně Dunaje rozhodně stojí za návštěvu. Kdo má rád relaxaci v horké vodě, může navštívit komárenské termální lázně, které se nacházejí jen kousek od Protiturecké pevnosti.

Zdroje, odkazy, literatura:

Holec, Roman; Trianon - triumf alebo Katastrofa?, Marenčin PT, Bratislava 2022

https://sk.wikipedia.org/wiki/Kom%C3%A1rno

https://sk.wikipedia.org/wiki/Fortifika%C4%8Dn%C3%BD_syst%C3%A9m_mesta_Kom%C3%A1rno

https://www.teraz.sk/slovensko/pred-10-rokmi-nepustili-madarskeho-pre/413768-clanok.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/slovensko-madarske-vztahy-dosahly-historickeho-dna-185666

https://www.noviny.sk/slovensko/63478-most-hid-je-polutovaniahodne-ze-do-komarna-nepozvali-predstavitela-sr

https://www.denik.cz/ze_sveta/slovensko_madarsko_velvyslanectvi_ambasada20090826.html

https://www.denik.cz/ze_sveta/madarsko_slovensko_velvyslanec20090828.html

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-rumunsko-nepovolilo-prilet-specialu-madarskeho-prezidenta-40221594

https://www.respekt.cz/tydenik/2009/36/odvracena-evropa