Neznámý otec až příliš známého syna. Ladislav Zápotocký a počátky hnutí za sociální spravedlnost

Průmyslový revoluce v 19. století podstatně změnila tvář Evropy. Přinesla jeden vedlejší efekt, se kterým se příliš nepočítalo. Zrodila se početná dělnická třída, jejíž pracovní a životní podmínky byly nevyhovující a nedůstojné. V západní Evropě tento vývoj vygradoval už v první polovině 19. století, v rakouském mocnářství o něco později. Stejně jako v západní Evropě, tak i v českých zemích si někteří jasnozřivější příslušníci měšťanstva začínali uvědomovat, že jde o dlouhodobě neudržitelný stav, časovanou bombu, jejíž výbuch může otřást základy společnosti. „Bez svědomí jest, když se žádá, aby dělník 18-20 hodin denně pracoval, nekřesťanské a nelidské to! Bez svědomí jest, nedospělé dítky zapřahati do prací a celý den bez oddechu, vyražení jim nepřáti, když mají školu navštěvovati a mládí užívati,“ burcoval roku 1857 budoucí známý novinář a nakladatel František Šimáček. Do tohoto světa se v Praze 12. ledna 1852 narodil Ladislav Zápotocký.

Otec Ladislavovi brzy po jeho narození zemřel; matka se znovu provdala za kmotra svého syna, Antonína Jiskru. Tomu se podařilo v Ladislavovi vzbudit zájem o vzdělání. Stejně jako Ladislavův vlastní otec, také Jiskra pracoval jako krejčovský dělník. Ladislav se vyučil stejnému řemeslu a zpočátku se jím i živil, než se naplno zapojil do veřejného dění.

Nastávala doba, kdy se o řešení své otázky začínali zajímat sami dělníci. Ladislav byl jedním z prvních. Už během dospívání přemýšlel, jak zlepšit pracovní a životní podmínky lidí, kteří jej obklopovali. Jako sedmnáctiletý se zapojil do spotřebního družstva Oul. Založil jej národohospodář František Ladislav Chleborád, dnes už zcela zapomenutá osobnost, ve své době však jeden z nejoblíbenějších Čechů. Snažil se o smíření práce a kapitálu prostřednictvím svépomocného družstevnictví. Ladislavovi členství v Oulu usnadnilo sebevzdělávání; spolek měl i vlastní knihovnu.

Již na prahu dospělosti byl velmi činorodý; neúnavně řečnil, organizoval a psal. Roku 1873 zorganizoval stávku krejčovských dělníků, následně se neúspěšně pokusil založit jejich odbory. Působil jako redaktor Dělnických listů a Budoucnosti; své články podepisoval pseudonymem Haštalský (podle ulice, v níž se narodil), později také Budečský (podle slavného místa české historie, v jehož blízkosti ne zcela dobrovolně prožil dlouhá léta).

Stejně jako podobně smýšlející lidé, také Ladislav brzy dospěl k poznání, že pouze publicistická a spolková činnost k vyřešení sociální otázky nepovede. Stávající honorační politické strany byly dělníkům málo platné; o dělnickou otázku se zajímaly jen okrajově nebo vůbec. Dělníci beztak kvůli majetkovým censům neměli volební právo, účastnit se běžného politického života tedy nemohli. Vyvstávala potřeba nějaké zastřešující organizace, s politickým programem a jasně vytyčenými cíli. Tyto cíle však mohly být vůči stávajícím pořádků značně destruktivní, což si státní moc uvědomovala. Třebaže ústava z roku 1867 přiznávala občanům shromažďovací právo, platila jistá omezení. Stát přistupoval ke spolčování dělníků jako ke kriminální činnosti; i umírněné mzdové a pracovní požadavky často vedly k nasazení vojska a střelbě, například v Liberci či ve Svárově. Shromažďování dělníků zlegalizoval až koaliční zákon z roku 1870, avšak nedůvěra a podezíravost státního aparátu přetrvávala.

Snahy dělníků o organizovanou činnost probíhaly obvykle podle následujícího scénáře: Dělníci řádně požádali o povolení ke schůzi, úřady povolení s odvoláním na shromažďovací zákon zamítly. Dělníci přesto schůzi uspořádali, načež následovalo zatýkání a tresty za nezákonné shromažďování. Když úřadům docházely argumenty, nastupovala síla. „Ano, vy máte právo, a já mám moc,“ odpověděl jednou policejní ředitel Ladislavovi, který vznesl námitky proti zákazu schůze, „schůzi tu můžete konati, ale dopadneme-li vás, budete všichni zatčeni.“ V atmosféře ilegality proběhl i ustavující sjezd rakouské sociální demokracie, který se uskutečnil roku 1874 v Neudörflu nedaleko Vídeňského Nového Města. Ladislav Zápotocký byl u toho.

Jeho aktivity robustnímu aparátu rakouské policie neušly. Byl několikrát zatčen, pár dní strávil ve vazbě. V dubnu 1878 se zúčastnil zakládacího sjezdu Sociálně demokratické strany českoslovanské v Rakousku, který za přísného utajení proběhl v zájezdním hostinci U kaštanu v Břevnově nedaleko Prahy. Věkový průměr účastníků schůze byl necelých 26 let, šlo tedy o velmi mladé hnutí. Program, na němž se schůze usnesla, nebyl výslovně antisystémový; doslova prohlašoval, že „strana se bude domáhati změn všemi zákonnými prostředky.“ Přesto účastníci postihu neunikli. Když při domovní prohlídce u předsedy nově založené strany, Josefa Boleslava Pecky, policie našla podrobný protokol schůze, začalo zatýkání. Všichni zúčastnění byli odsouzeni za nezákonné spolčování k trestům odnětí svobody v řádu měsíců, Ladislav strávil ve vězení 2 měsíce.

Narůstající represe plodily hněv a ten vedl k radikalizaci. U mnohých dělníků se probouzely sympatie k anarchistickým idejím. Anarchisté odmítali politickou činnost v rámci stávajících institucí; podněcovali rozsáhlou třídní válku, která měla vést ke zhroucení stávajícího společenského řádu. K němu se mělo dospět také prostřednictvím individuálního teroru. Část socialistů se nadále držela ústavnosti, ale rakouské úřady mezi oběma proudy nerozlišovaly. Propaganda činu triumfovala, když se ruským anarchistům v březnu 1881 podařil atentát na ruského cara Alexandra II. Pro rakouské úřady to byl podnět k dalšímu zostření represí. Koncem daného roku odstartoval monstrproces proti 31 sociálním demokratům, z nichž 26 bylo odsouzeno k mnohaměsíčním trestům vězení. Ladislav Zápotocký, v té době už ženatý, si odseděl 18 měsíců těžkého žaláře, kromě jiného za urážku Veličenstva a údajné schvalování atentátu na ruského cara.

Součástí rozsudku bylo i jeho vypovězení z Prahy „na věčné časy.“ Po odpykání trestu s manželkou Barborou a dcerkou Julií, která se narodila v době jeho uvěznění, odešli nejprve do Chebu. Ani tam však nemohli zůstat, radní tehdy německého města o žádné Čechy, navíc s tak problematickou pověstí, nestáli. Rodina se tedy musela přestěhovat do Zákolan nedaleko Slaného. Ladislav tam měl domovské právo, takže už jej nebylo možné vypovědět.

Aby Ladislav uživil v Zákolanech rodinu, musel se vrátit ke krejčovskému řemeslu. Úřady jej podrobily bedlivému dohledu; pravidelně se musel hlásit na četnické stanici. Sousedé na něj zpočátku pohlíželi s nedůvěrou, ale postupně si získal jejich přízeň, hlavně proto, že uměl německy a dokázal jim pomoci s vyřizováním úředních záležitostí. Stal se vlastně jakýmsi neformálním obecním písařem. I ve ztížených podmínkách se aktivně zapojoval do spolkových aktivit, jako byla činnost hasičského spolku, amatérského divadla či čtenářského spolku. Podílel se také na založení místního Sokola a občanské záložny. Úřady však jeho angažovanost neviděly rády, proto musel většinu spolkových aktivit zase opustit.

Ladislavovo vyhnanství v Zákolanech skončilo roku 1900, kdy byl zrušen jeho zákaz pobytu v Praze. Situace se oproti 80. létům výrazně posunula. Sociální demokraté už dávno zavrhli destruktivní anarchistické ideje; strana se pevně etablovala v existujícím politickém systému. Nyní bylo jejím ústředním tématem všeobecné volební právo. Ladislav Zápotocký se v sociální demokracii těšil všeobecnému respektu jako jeden z otců zakladatelů, avšak ke stranickým špičkám se už nezařadil. Politicky se nadále angažoval; roku 1900 byl jedním z hlavních organizátorů hornické stávky na Kladně, o rok později jej sociální demokracie postavila jako kandidáta do zemského sněmu, byť spíše symbolicky, protože v kuriovém volebním systému neměl naději na zvolení. Stěžejní úlohu ve straně však už hrála jiná generace politiků.

Ladislav se s rodinou usadil na Žižkově. Pracoval v Právní ochraně odborového svazu železničních zřízenců a redigoval její časopis Železniční zřízenec. Dobrá znalost němčiny mu umožňovala překládat texty Marxe a Engelse. Roku 1906 utrpěl srdeční mrtvici. Podle některých zdrojů přesto ještě pomáhal sociální demokracii v kampani před volbami roku 1907, pak mu už zdravotní stav veřejné působení znemožnil. Do stranického tisku však ještě občasně přispíval. Zemřel 16. prosince 1916.

S manželkou Barborou měl Ladislav Zápotocký celkem devět dětí, z nichž se dospělosti dožilo pět. Největší proslulosti, byť vnímané velmi kontroverzně, dosáhl syn Antonín, který se narodil roku 1884, krátce po příchodu rodiny do Zákolan. Otec jej už od dětství zapojoval do své ilegální činnosti. Když se v Zákolanech snažil s několika přáteli založit vzdělávací spolek, scházeli se raději potají v lese. Malý Antonín hlídal a případně je varoval před nežádoucími svědky. Jak Antonín vyrůstal, začínalo mu postupně docházet, že jeho otec je respektovanou postavou dělnického hnutí a také, že rodina pobývá v Zákolanech poněkud nuceně.

Roku 1897 Badeniho volební reforma poprvé umožnila nemajetným mužům volit do Říšské rady. Volby ještě nebyly rovné a volilo se nepřímo. Mnozí sousedé chodili za Ladislavem, aby jim pomohl vyplnit volební lístky. Třináctiletý Antonín otci s vyplňováním pomáhal. Poprvé viděl, jak probíhá politické soupeření a sdílel s otcem jeho radost, když v obvodu zvítězil sociálně demokratický kandidát Josef Steiner.

Tyto okolnosti významně přispívaly k formování Antonínovy osobnosti. Velmi záhy se rozhodl pro aktivní politickou dráhu. Vstoupil do sociální demokracie, a ještě před první světovou válkou se stal zapáleným lokálním funkcionářem a tajemníkem odborů na Kladně. S otcem se nakonec nestihl rozloučit; když Ladislav umíral, nacházel se právě na frontě první světové války. Aspoň mu složil hold ve své literární tvorbě. Otec byl pro něj vzorem a celý život se snažil naplnit jeho odkaz. Zda a nakolik v tom uspěl či selhal, to už je jiné téma.

Borovička, M.; Kaše, J.; Kučera, J. P.; Bělina, P.; Velké dějiny zemí Koruny české XII.a (1860 - 1890), Paseka, Praha a Litomyšl 2012

Urban, Otto; Česká společnost 1848 – 1918, Svoboda, Praha 1982

Stehlík, Michal; Zápotocký - příliš mnoho životů, JOTA, Brno 2025

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Z%C3%A1potock%C3%BD