Zamość. Renesanční perla severu s pohnutou historií

Zamość zůstává, a asi to tak bude vždy, ve stínu turistických magnetů Polska, jimiž jsou Gdaňsk, Krakov či Vratislav. Není divu, město je přece jen mnohem menší a pro odlehlou polohu je odevšad trochu z ruky. Díky tomu si však zachovává poklidnou atmosféru. Dnes má necelých 60 tisíc obyvatel, ale ani to není příliš znát. Historický střed, Staré město, není zrovna rozlehlý; lze jej projít z jednoho konce na druhý během několika minut. Jeho středobodem je čtvercové náměstí, Velký rynek s ikonickou budovou radnice, již zdobí kromě vysoké věže také impozantní předsunuté vějířovité schodiště z 18. století. Vedle radnice návštěvníky uchvátí zejména řada vedle ní stojících, bohatě zdobených renesančních domů, které vybudovali arménští obchodníci.

V minulosti bylo město obestavěno systémem důmyslného opevnění. Dodnes je v autentické podobě dochována pouze jedna bašta, avšak různé větší či menší fragmenty pevnosti se zachovaly v celé její rozloze. Část plochy někdejšího opevnění zaujímá pěkný městský park, téměř po celé délce pak Staré město obkružuje široký zelený pás. Můžeme zmínit i vnitrobloky zástavby Starého města, které jsou často veřejně přístupné a průchozí, v pěkné zahradní úpravě.

Zamość leží na území někdejší Červené Rusi; ve 14. století pak území připadlo Polskému království. Samotné město založil roku 1580 Jan Zamojski (1542 - 1605). Zastával funkci nejen velkého korunního hejtmana, ale také velkého korunního kancléře. Byl tedy něčím jako ministrem obrany a ministrem zahraničí v jedné osobě, zkrátka jedním z nejmocnějších mužů v polsko-litevském státě, tehdy nejrozlehlejším v Evropě. Vyznával humanistickou filozofii a hodlal vybudovat vzorové město, které bude sloužit jako hlavní sídlo jeho rodu, po němž jej pojmenoval. Zamość se brzy stala největším soukromým městem v zemi.

Návrh města si nechal Zamojski vypracoval u italského architekta Bernarda Moranda, který se zabýval vizí ideálního města a pracoval s antropomorfními koncepty. Palác Zamojských představoval v jeho konceptu hlavu města, ústřední ulice od paláce k Velkému Rynku pak páteř, ulice vybíhající z hlavního náměstí k severu a k jihu jeho ramena, bašty opevnění pak končetiny. Vznikl geometricky přesný půdorys, kde každý detail má svoji logiku. Inspiraci z města čerpají i dnešní urbanisté.

Město muselo v průběhu dějin čelit mnoha hrozbám. Ubránilo se útoku kozáků za povstání Bohdana Chmelnického i švédským vojskům v době takzvané Velké potopy. Švédové město poprvé dobyli až v 18. století, v době Velké severní války. Za prvního dělení Polska (1772) Zamość přešla pod rakouskou nadvládu. Po vídeňském kongresu roku 1815 se město stalo součástí Polského království (tzv. Kongresovky), podléhajícího carskému Rusku. Město přešlo ze soukromých rukou do státních; ruská vláda jej hodlala využívat především pro vojenské účely. Začala rozsáhlá přestavba a rozšiřování městského opevnění. Zároveň prošlo přestavbou mnoho budov ve městě, které tak ztratily svůj původní vzhled. Přestavbě neunikl ani bývalý palác Zamojských, přeměněný ve vojenský špitál. Roku 1866 však bylo městské opevnění zhodnoceno jako neefektivní a počala jeho demolice.

Zamošć se od začátku vyvíjela jako multikulturní město. Kromě již zmíněných Arménů tvář města formovala, a to daleko ve větší míře, také židovská komunita. Její dějiny se počítají od roku 1588, kdy Jan Zamojski povolil jejich usazování uvnitř městských hradeb. Nejprve se ve městě usadili sefardští Židé původem z Itálie, Španělska a Osmanské říše mluvící jazykem ladino; v 17. století však začali převažovat aškenázští Židé, komunikující v jidiš. V 19. století tvořili Židé téměř polovinu obyvatel města, ještě v roce 1939 jich zde žilo 12 tisíc. Dějiny místní komunity tragicky ukončila německá okupace a holokaust.

Zamošćská židovská komunita měla své slavné rodáky. Za všechny uveďme spisovatele Ičoka Leiba Peretze (1852 - 1915), jednoho z největších představitelů literatury v jidiš, a proslulou revolucionářku Rosu Luxemburgovou (1871 - 1919). Dnes připomíná památku zdejší židovské populace především nádherná, pozdně renesanční synagoga. Patří k nemnoha zachovalým budovám tohoto typu v Polsku.

Období druhé světové války se zapsalo do dějin města zvlášť temným písmem. V září 1939 během německého bombardování zahynulo okolo 250 lidí. Než bylo dobyté město začleněno do Generálního gouvernementu pod nacistickým Německem, na základě paktu Ribbentrop-Molotov ještě krátce zakusilo sovětskou okupaci.

Zamošćská Rotunda, bývalá předsunutá dělostřelecká bašta městského opevnění, má značně pochmurnou atmosféru. V tranzitním zajateckém táboře, zřízeném zde gestapem, bylo zavražděno mnoho lidí, a to nejen z oblasti Zamošće. Celkový počet popravených se odhaduje 8000; mnohé z obětí byly ještě dětmi. Popel z jejich těl končil ve vodním příkopu okolo Rotundy. Ještě pár dní před osvobozením Zamošće v červenci roku 1944 zde bylo zastřeleno 150 lidí.

Ihned po válce byl okolo Rotundy zřízen hřbitov. Nacházejí se zde hroby polských vojáků z roku 1939, členů polské podzemní armády, vojáků Rudé armády, ale i hroby místních Židů a dalších civilistů. Rozsáhlé pietní místo připomíná, jak dramatické a kruté byly polské dějiny 20. století.

Kromě krásného Starého města a pochmurné Rotundy nabízí Zamošć i další místa hodná pozornosti, podle založení a nálady návštěvníka. V podstatě hned za vodním příkopem Rotundy se nachází pláž na vodní nádrži, vybudované v 60. letech. Palmy při okrajích pláže navozují atmosféru jižních moří. Je možné navštívit také zoologickou zahradu. Kdo do města přicestuje vlakem, toho při troše štěstí přivítají medvědi, jejichž výběh se nachází přímo u silnice naproti železničnímu nádraží.

Cestování do Zamošće je vzhledem k odlehlé poloze města poměrně zdlouhavé. Z Krakova či Varšavy lze využít přímé vlaky; cesta však trvá vždy nejméně 4 a půl hodiny. Vlastním automobilem to lze zvládnout přibližně o hodinu rychleji. Nejbližší mezinárodní letiště se nachází v 90 km vzdáleném Lublinu.

https://pl.wikipedia.org/wiki/Zamo%C5%9B%C4%87

https://en.wikipedia.org/wiki/Zamo%C5%9B%C4%87_Rotunda