Článek
Tarnov leží v dolině, při ústí říčky Biała do řeky Dunajec. Okolí ničím nepřipomíná širé polské roviny; začíná se tu zvedat předhůří Karpat, proto je krajina malebně kopcovitá, podobně jako u nás. Tarnov se nachází v klimaticky nejteplejší oblasti Polska. Toho se v 19. století rozhodl využít knížecí rod Sanguzsků, který na svých pozemcích okolo města zakládal vinice. Vinařství zde kvete dodnes.
Ráz krajiny a lahodný mok není to jediné, co zde připomíná naši zemi. To poznáme už při příjezdu do města, pokud se rozhodneme přicestovat vlakem. Pěkné, nedávno pečlivě zrekonstruované neobarokní nádraží s prvky secese z roku 1910 nám možná bude připadat povědomé. V podobném stylu bylo postaveno i nejedno nádraží u nás; jsme zkrátka na území někdejšího Rakouska-Uherska. Tarnov byl součástí habsburské říše od roku 1772 do roku 1918 a mnohde je to dodnes znát.
Nádraží z roku 1910
Vydáme-li se od nádraží Krakowskou třídou směrem k historickému středu města, na náměstí Jana III. Sobieského, nemůžeme přehlédnout repliku staré, červené tramvaje, která slouží jako kavárna. Tramvajový provoz v tomto 100 tisícovém městě je už dávnou minulostí, fungoval v letech 1911 - 1942. Jednokolejná trať vedla od nádraží přes centrum do čtvrti Grabówka. Dnes veřejnou dopravu zajišťují pouze autobusy; Cafe Tramwaj je však oblíbeným orientačním bodem a místem srazů.
Replika tramvaje před bývalým palácem Sanguzsků, Krakowská třída
Zašlá sláva pánů z Tarnova
Ještě před příchodem na hlavní náměstí v centru města, tarnovský Rynek, se nám po levé ruce objeví cihlový katedrální kostel Narození panny Marie. Jde o nejstarší svatostánek ve městě, byť je oproti původní podobě k nepoznání přestavěný. Tarnow byl založen roku 1330 a až do založení Zamośće na konci 16. století byl největším soukromým městem v polském království. Jeho zakladatel, Spycimir Leliwita, po městě převzal i jméno. Rod Tarnowských držel město až do sklonku 16. století. Když Tarnowští obdrželi od krále hraběcí titul, jejich panství se začalo nazývat tarnovským hrabstvím.
Katedrální bazilika Narození panny Marie, Tarnov
Především Tarnowským vděčí město za svoji renesanční tvář. Do historie se nejvýrazněji zapsal Jan Amor Tarnowski (1488 - 1561), velký korunní hejtman polsko-litevského státu. Kosmopolitní muž, intelektuál a mecenáš, kromě jiného i zakladatel města Tarnopol (dnes na Ukrajině) nechal kostel Narození panny Marie výrazně přestavět a jeho interiér proměnil v působivé mauzoleum svého rodu. Monumentální náhrobek pro hejtmana a jeho syna, inspirovaný pomníky benátských dóžat, vytvořil italský architekt a sochař Giovanni Maria Padovano. Jeho výška 13, 8 m z něj dělá největší dílo tohoto typu v Polsku. V 17. století pak v kostele přibyl stejně vysoký náhrobek rodiny Ostrogských, která po vymření hlavní větve Tarnowských město převzala. Knížecí rodina Sanguszků, ještě ve 20. století držící rozsáhlý majetek ve městě a okolí, je jednou z linií rodu Ostrogských.
Kromě interiéru katedrálního kostela připomínají slavnou éru hrabat Tarnowských rozvaliny kdysi mohutného cihlového hradu, který byl vystavěn po založení města na vrcholu, dodnes rámujícím městské panorama z jižní stany.
Náhrobní pomník rodiny Ostrogských v bazilice Narození panny Marie
Renesanční radnice
Dominantou tarnovského Rynku a nejpůsobivější památkou ve městě vůbec je skvostná renesanční radnice. Pokud někomu připomíná krakovskou Sukiennici, nemýlí se; budova je jakousi její zmenšenou verzí. Současnou podobu získala radnice, původně se skládající ze dvou objektů, v druhé polovině 16. století. V přízemí se nacházely obchodní prostory, patro bylo vyhrazeno starostovi města a soudu. Radniční věž, poskytující působivý výhled na město, sloužila až do 20. století především jako požární pozorovatelna. Věžní hodiny pohání nejstarší dochovaný hodinový stroj v Polsku. Střecha radnice není z náměstí viditelná; je obestavěna vysokou cihlovou atikou s 28 slepými okny. Ta původně obsahovala portréty 28 „pánů z Tarnova,“ počínaje jeho zakladatelem Spycimirem.
Radnice v Tarnově
Židé v Tarnově
Nedílnou součást života ve městě po celá staletí představovala, tak jako i na jiných místech v Polsku, početná židovská komunita. Židé obývali část města východně od Rynku, vymezenou ulicemi Wekslarska a Żydowska. Dochovala se tu typická pitoreskní zástavba domků s úzkými průchody a malými dvorky. Stará synagoga se do dnešních časů bohužel nedochovala; v roce 1939 ji vypálili a v následujících letech zbourali němečtí okupanti. Zůstal tu však fragment, tvořící z liturgického hlediska její nejdůležitější část: vysoká, úzká Bima. Jedná se o vnitřní stříšku s kupolí, podepřenou čtyřmi sloupy, pod níž se při bohoslužbách předčítalo z tóry. Pečlivě rekonstruovaná, zastřešená Bima je dnes výmluvnou připomínkou už zaniklé židovské komunity.
Bima v Tarnově
Další památku tvoří starý židovský hřbitov, nacházející se v ulici Szpitalna severovýchodně od centra. Jelikož se na něm pohřbívalo už koncem 16. století, jedná se o jeden z nejstarších dochovaných židovských hřbitovů v Polsku.
Mauzoleum generála Bema
Jedním z nejvýznamnějších tarnovských rodáků byl proslulý bojovník za svobodu, generál Józef Bem (1794 - 1850).Vojenskou kariéru začal už v raném mládí, kdy se účastnil Napoleonova tažení do Ruska. Zapojil se do Listopadového povstání, které propuklo v ruském záboru Polska roku 1830. Jeho mimořádná odvaha, ale i klid a rozvaha v kritických situacích mu vynesly značnou proslulost a povýšení na brigádního generála. Po porážce povstání se odebral do francouzského exilu, avšak v roce 1848 vstoupil do služeb Maďarů, kteří vypověděli poslušnost habsburské říši a v bojích se opět velmi osvědčil. Jelikož i uherská revoluce byla potlačena, odešel do Osmanské říše a skončil v dnešní Sýrii, kde zemřel.
Iniciativa, jejímž cílem bylo přemístit generálovy ostatky do vlasti, se objevila již v 19. století. Úspěchu však tyto snahy dosáhly až po vzniku nezávislého Polska. Jelikož polský bojovník před smrtí ještě stačil přestoupit k islámu, katolická církev se postavila proti jeho pohřbu do posvěcené křesťanské půdy. Zrodilo se netradiční řešení; generálovy ostatky byly uloženy do náhrobku umístěného ve výšce na šesti dórských sloupech. Svérázné mauzoleum se nachází na ostrůvku uprostřed rybníčku ve Strzeleckém parku. Náhrobek je opatřen polskými, maďarskými i arabskými nápisy a hlava generála je v souladu s muslimskou tradicí otočena k Mekce.
Mausoleum generála Bema, Strzelecký park v Tarnově
Památku generála Bema ve městě připomíná také socha ve Wałowé ulici, na obvodu historického centra. Další neobvyklou památkou odkazující k Bemovi je dřevěná, vyřezávaná Seklerská brána nacházející se v Krakowské ulici. Její název je odvozen od etnika žijícího na území někdejších Uher.
Starý hřbitov
Starý hřbitov v Tarnově byl založen na předměstí Zabłocie na konci 18. století, kdy císař Josef II. svým výnosem zakázal pohřbívání ve městech. Dominantou hřbitova je pohřební kaple knížat Sanguzsků. Návštěvníka kromě řady starobylých náhrobků zaujme také mohyla, připomínající oběti Lednového povstání v ruském Polsku roku 1863. V její bezprostřední blízkosti se nachází nenápadná, nízká mohyla připomínající krutou Haličskou řež v roce 1846. Polská šlechta v Haliči tehdy připravovala povstání za nezávislé Polsko. Záměr však překazila rozsáhlá rebelie haličských rolníků, kterou provázelo vyvražďování šlechty a jejích úředníků. V okolí Tarnova dosáhlo selské povstání značné intenzity, zkáza postihla na 90% panských sídel. Okolnosti výbuchu povstání jsou obestřeny záhadou, zdá se však pravděpodobným, že jej podnítily habsburské úřady. Pod mohylou na Starém hřbitově leží ostatky přibližně 150 obětí masakrů.
Mohyla obětí Haličské řeže roku 1846
V okolí hřbitova najdeme dokonce dva působivé dřevěné kostely. Ten blíže centru města, Nanebevzetí Panny Marie, byl vybudován již v 15. století.
Kostel Nanebevzetí panny Marie
Dnešní Tarnov je živé, 100tisícové město kypící životem. Nachází se v něm nejen řada historických památek, ale také příjemných parků a zajímavých staveb ze současnosti či nedávné minulosti. Město nabízí několik muzeí, která stojí za návštěvu. Najdeme zde také množství restaurací, kde je možné ochutnat tradiční jídla a nápoje. Kromě kulturní blízkosti, která je v Tarnově více než zjevná, nás ve městě přivítá i jeho přátelská, vlídná atmosféra.
Zdroje:
Kostel Božího milostrdenstí, postaven v 80. letech
Park Piaskówka v Tarnově
