Článek
Lékař a misionář
Když se lékař Tetsu Nakamura v roce 1978 vydal na pákistánsko-afghánské hranice na dovolenou, bylo mu 32 let. Plánoval lézt po horách a sbírat hmyz, ale místo toho na žádost pákistánských úřadů v oblasti ošetřil stovky pacientů převážně s malomocenstvím nebo tuberkulózou.
Příčinu jejich onemocnění spatřoval v chudobě a podvýživě, které byly v oblasti bežné kvůli extrémnímu suchu. I po návratu do Japonska mu to vrtalo hlavou ještě několik let. V roce 1983 založil nadaci a do Pákistánu se vrátil jako dobrovolník. Plánoval tam působit 5 let a netušil, že si nakonec pobyt prodlouží na zbytek života.
Nepomáhám tam, kde je vše v pořádku a lidem se tam líbí. Pomáhám tam, kde pomoc nutně potřebují a nikomu se tam nechce.
Působil v pešavárské misijní nemocnici, vyhrazené pro malomocné. V oblasti se však šířily i další nemoci: malárie, tuberkulóza, břišní tyfus a horečka dengue. Proto se rozhodl po práci v nemocnici ještě provozovat vlastní praxi pro ostatní nemocné. Přitom se staral i o uprchlíky ze sovětsko-afghánské války. V roce 1991 v Nangarharu, sousedním regionu Afghánistánu, otevřel svou první kliniku.
Zatímco výskyt malomocenství v oblasti i díky kampaním Světové zdravotnické organizace klesal, ostatní nakažlivé nemoci se vyskytovaly čím dál častěji. V roce 1993 propukla epidemie malárie. Nakamura získal dostatek darů od Japonců, aby nakoupil potřebná antimalarika a epidemii potlačil.
Pak se rozhodl v oblasti založit další zdravotní zařízení. Nejprve postavil nemocnici v pákistánském Pešaváru, pak další tři kliniky v Afghánistánu a několik mobilních lékařských ordinací. Díky němu tak získali chudí a nemocní obyvatelé oblasti přístup ke zdravotní péči.
Zavlažování
Dospěl k závěru, že musí vyřešit problémy zemědělství a zavlažování oblasti. Věřil, že tím zlepší výživu obyvatel a sníží jejich nemocnost. Zajistil vyhloubení 1600 nových studní s pitnou vodou a 13 závlahových studní, které napojil na vyschlé podzemní kanály. Stavba největšího díla mu ale měla trvat 10 let. Začal totiž hloubit velký povrchový závlahový kanál u řeky Kunar, a to tradičním japonským způsobem bez moderního vybavení.
Jeden závlahový kanál udělá víc dobra než 100 lékařů.
Když v roce 2001 Spojené státy napadly Afghánistán, zajistil stravu pro prvních 150 tisíc válečných uprchlíků. Pak ale musel své kliniky postupně uzavřít. V činnosti zůstala pouze nemocnice v Pešaváru.
O to více úsilí pak věnoval obnovení zemědělství v Nangarharu.
Počátky hloubení kanálu v roce 2000
Stavba kanálu Marwarid trvala 10 let. Denně jím proteče až 400 tisíc kubíků vody, je dlouhý 25,5 kilometrů, má 13 nádrží a zasahuje až do pouště. Zavlažuje 3000 hektarů půdy. Na hrázích a v okolí kanálu nechal Nakamura vysadit celkem asi milion stromů.
Díky tomu se do vyschlých oblastí vrátily desítky tisíc obyvatel a začaly tu znovu obdělávat půdu.
Stejné místo v roce 2014.
Po dokončení kanálu se Nakamura začal věnovat kultivaci půdy. Na stovkách hektarů pouště zajistil výsadbu trvalých plodin, například pomerančovníků, broskvoní a marhaníků. Plánoval postupně obnovit soběstačnost celého Afghánistánu.
Zbraně a tanky problémy neřeší. Rozmach zemědělství je základním kamenem obnovy Afghánistánu.
Atentát
V roce 2019 už byl třiasedmdesátiletý Nakamura velmi váženou osobou známou v celém Afghánistánu. Říkali mu „Kaka Murad,“ „Strýček Nakamura.“ Vážili si jej za obrovskou práci, kterou pro zemi vykonal. Obdržel několik afghánských i japonských vyznamenání, čerstvě se stal čestným občanem Afghánistánu. Proto je nepochopitelné, co se 5. prosince 2019 stalo na okraji Jalalabadu.
Těsně předtím, než měl místem projet Nakamura, tam přijela dvě neoznačená auta ozbrojenců v tradičních afghánských oděvech. Místní zahnali do budov. Když přijelo lékařovo auto, začali rovnou střílet. Ochranka, kterou Nakamurovi přidělil guvernér, neměla šanci zareagovat.
17. listopadu 2016. Tetsu Nakamura si od japonského velvyslance v Kábulu přebírá Řád vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky.
Střely zasáhly Nakamuru, jeho řidiče i ochranku. Atentátníci pak ujeli. Na místě byli čtyři mrtví, sám Nakamura ale zůstal při vědomí a kdosi jej dopravil do místní nemocnice, kde jej ošetřili. Potřeboval však další lékařskou péči. Zemřel během převozu na americkou základnu.
Není jasné, kdo zločin spáchal. Taliban odpovědnost odmítl s tím, že je přítelem všech, kdo povznášejí Afghánistán.
Úmrtí doktora Nakamury otřáslo celou zemí. V pohřebním procesí na letišti nesl tělo v rakvi přikryté afghánskou vlajkou k letadlu s vojáky i prezident. Pohřbu v rodné Fukuoce se zúčastnilo 1300 lidí. Tryzny sloužili i v Pákistánu, Indii a sídlu OSN v New Yorku.
***
