Článek
Dashrath Manjhi byl prostý rolník, který žil poblíž města Gaya ve východoindickém Bahíru. Náš příběh začíná v roce 1959, kdy bylo Manjhimu 25 let. Manželka Falguni Devi mu nesla jídlo na pole. Když kráčela nad skalní roklí, uklouzla, spadla a zle se potloukla. Potřebovala rychlé ošetření, ale nejbližší nemocnice byla až v Gaye na druhé straně hory. Cesta ale vedla oklikou pod úpatím hory a měřila 90 kilometrů. Falguni Devi cestou zemřela.
Manjhim to otřáslo. V průběhu truchlení ho pronásledovala myšlenka, že lidé by neměli umírat kvůli vzdálenosti do nemocnice! Chtěl s tím něco udělat.
Byl příliš chudý a nevzdělaný, aby to mohl zařídit jinak než vlastníma rukama. Práce se ale nebál. Před svatbou s Falguni Devi se živil jako horník a teď se k tomu vrátil. Vzal kladivo s majzlíkem a začal rozbíjet skálu.
Když jsem začal bušit kladivem do skály, lidé mě brali jako blázna. Tím ale pouze posilovali moje odhodlání.
Své dílo započal v roce 1960. Bušil a bušil, vynášel kamení. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Neusnadňoval si to, jeho cesta byla ve všech místech široká 9,1 metru, na výšku odstraňoval až 7 metrů skály. V roce 1982 byl konečně skrz. Cesta byla 110 metrů dlouhá. Cestu do nemocnice tím zkrátil na 15 kilometrů.
Později mi někteří vesničané dávali jídlo a kupovali mi nové nástroje.
Pak se vydal do Nového Dillí, aby oznámil, co za 22 let svého života dokázal. Od vlády se mu dostalo uznání i finanční odměny. Zpráva o jeho díle se rozšířila po celé Indii.
Známka s Dasrathem Manjhim z roku 2016. To už byl celoindickou legendou.
Když Dasrath Manjhi v roce 2007 zemřel, dostalo se mu státního pohřbu. V následujících letech jeho cestou postavili silnici a podle jeho příběhu natočili několik filmů. V roce 2016 vydali poštovní známku s jeho portrétem. Je legendou, která své vesnici usnadnila přístup ke zdravotní péči.
Ironií osudu však Manjhiho snacha v roce 2014 zemřela, protože si nemohla dovolit zdravotní péči.
___
Zpracováno díky: Godl-India. CC BY-SA 4.0. Dasrath Manjhi.
