Článek
O otci a mládí císaře
Gaius Caesar, který vešel do dějin jako Caligula, se narodil dne 31. srpna v roce 12 n. l. do nesmírně vážené rodiny. Jeho otcem byl vojevůdce Germanicus, muž vyhlášený svou mimořádnou statečností, fyzickou krásou a nevídanou schopností získávat si přízeň lidí.
Byl natolik loajální, že když po smrti císaře Augusta v roce 14 n. l. rýnské legie odmítly přijmout za vládce Tiberia a nabídly trůn samotnému Germanicovi, ten je dokázal přesvědčit, aby zachovaly věrnost.
Germanicův život však skončil předčasně. Během cesty na Východ, kde porazil arménského krále a z Kappadokie učinil římskou provincii, zemřel ve věku třiatřiceti let v Antiochii na nemoc, se kterou dlouho bojoval. Existují názory, že byl otráven, neboť jeho tělo pokrývaly tmavé skvrny a z úst mu vytékala pěna.
Když byl zpopelněn, jeho srdce zůstalo nedotčené, což se tehdy považovalo za důkaz otravy jedem. Z jeho vraždy byl podezírán tehdejší syrský guvernér Gnaeus Piso, avšak lidé věřili, že jednal s tichým souhlasem a podporou císaře Tiberia.
Mládí na císařském dvoře
Mladý Gaius získal svou přezdívku Caligula díky žertu vojáků, mezi nimiž vyrůstal oblečen v šatu obyčejného legionáře. Po smrti otce byl vychováván postupně svou matkou, prababičkou Livií a babičkou Antonií. V devatenácti letech si jej císař Tiberius povolal k sobě na ostrov Capri. Zde se naplno projevila Caligulova schopnost přežít v nebezpečném prostředí.
Ačkoliv se ho mnozí snažili vyprovokovat ke stížnostem, nikdy neukázal náznak zášti nad osudem své rodiny. K Tiberiovi a jeho dvoru se choval natolik slušně, že se o něm právem říkalo, že nikdy nebylo lepšího otroka a horšího pána.
Již tehdy však nedokázal zcela skrýt svou přirozenou krutost. S nadšením přihlížel mučení a popravám, noci trávil v obžerství a cizoložství a vášnivě se oddával divadelnímu zpěvu a tanci. Takto jeho povahu zachycuje antický historik Suetonius:
„Tento poslední rys byl onomu bystrému starci (Tiberiovi) tak zřejmý, že čas od času říkával, že dovolit Gaiovi žít se stane zkázou pro něj i pro všechny lidi, a že v něm chová zmiji pro římský lid a Faethonta pro celý svět.“
Aby si zajistil trůn, svedl Ennii Naevii, manželku velitele pretoriánské gardy Macrona.
Podle některých svědectví to byl právě Caligula, kdo následně starého císaře Tiberia otrávil, případně mu sám přidržel polštář na tváři.
Převzetí moci
Když v roce 37 n. l. převzal moc, Řím zachvátila absolutní euforie. Během prvních tří měsíců jeho vlády bylo při oslavách obětováno více než sto šedesát tisíc zvířat. Takto událost líčí historický záznam:
„Tím, že získal trůn, naplnil nejvyšší naděje římského lidu, či spíše celého lidstva… Když vyrazil z Misena, přestože byl ve smutečním šatu a doprovázel Tiberiovo tělo, jeho cestu lemovaly oltáře, oběti a planoucí pochodně.“
Caligula zpočátku vládl moudře. Osobně se vydal pro popel své matky a bratra, který s úctou přivezl do Říma. Vyhnal z města sexuální zvrhlíky, publikoval císařské účty, zrušil některé daně a pořádal velkolepé gladiátorské hry.
Pozornost vzbudil, když nechal postavit obří pontonový most přes mořský záliv mezi Baiae a Puteoli o délce 3,6 km . Na spojené obchodní lodě nechal navézt zeminu a most překonal na koni ve zlatém plášti. Říkalo se, že to udělal proto, aby vyvrátil dávnou věštbu astrologa Thrasylla, který tvrdil, že Caligula má stejnou šanci stát se císařem, jako projet se na koni přes záliv u Baiae.
Konec nadějí a božský kult
Dobré vládnutí však nemělo dlouhého trvání. Caligula si začal nárokovat božskou podstatu. Nechal přivézt z Řecka sochy bohů, uříznout jim hlavy a nahradit je svými vlastními podobiznami. Vybudoval si vlastní chrám, kde byla jeho zlatá socha v životní velikosti oblékána do stejných šatů, jaké nosil on sám.
V noci prý zval Měsíc do své postele a ve dne šeptal výhrůžky soše Jupitera Kapitolského, na kterého křičel: „Zvedni mě, nebo zvednu já tebe!“ Císař opovrhoval i vlastní rodinou. Tvrdil, že jeho matka vzešla z krvesmilného vztahu Augusta s vlastní dcerou. Své babičce Antonii způsobil taková příkoří, že zemřela, a její pohřební hranici pak lhostejně sledoval z jídelny. Svého bratra Tiberia nechal popravit a tchána Silana donutil podříznout si hrdlo břitvou.
Caligula a jeho podoba
Žil v trvalém incestu se svými sestrami. Nejvíce miloval Drusillu, kterou po smrti učinil bohyní a během státního smutku prohlásil za hrdelní zločin, pokud by se někdo smál nebo se koupal. Jeho manželství byla nestálá. Livii Orestillu ukradl manželovi přímo ze svatební hostiny, aby se s ní o pár dní později rozvedl. Nejdéle vydržel s Caesonií, která sdílela jeho životní styl. Takto o ni mluví historik Suetonius:
„Ačkoli Caesonia nebyla ani krásná, ani mladá a s jiným mužem už měla tři dcery, a navíc to byla žena bezbřehé marnotratnosti a prostopášnosti, miloval ji nejen vášnivěji, ale i věrněji než ostatní. Často ji předváděl vojákům, jak jede po jeho boku oděná ve vojenském plášti, s přilbou a štítem, a svým přátelům ji ukazoval dokonce i nahou. Titulem manželky ji poctil až ve chvíli, kdy mu porodila dítě, přičemž v ten samý den oznámil, že se s ní oženil a že je otcem tohoto nemluvněte. Toto děvčátko, které pojmenoval Julia Drusilla, bral do chrámů všech bohyň, až ji nakonec položil do klína Minervě a svěřil jí péči o její výchovu.“
Vláda teroru a rozmařilost
Úroveň jeho brutality postupně neznala mezí. Nechal bičovat kvestora tak surově, že mu z šatů udělal podložku pod nohy vojáků.
Jsou také popisovány případy, kdy bylo maso pro divá zvířata příliš drahé, procházel se mezi vězni a nařídil: „Odtud až sem, všechny předhoďte šelmám – od plešatého k plešatému.“
Během svých hostin nechával lidem useknout hlavu a rodiče nutil účastnit se poprav vlastních dětí. Z jeho výroků je patrný styl jeho vládnutí: „Udeř tak, aby cítil, že umírá.“ nebo „Ať mě nenávidí, hlavně když se mě bojí.“
Caligula dokázal během jediného roku utratit 2,7 miliardy sesterciů, které nastřádal jeho předchůdce. Koupal se v drahých olejích, pil perly rozpuštěné v octě a hostům předkládal pokrmy vyrobené ze zlata. Nechal postavit luxusní obří lodě s lázněmi a ovocnými sady. Když mu došly peníze, uvalil na obyvatelstvo daně z potravin, soudních sporů i výdělků prostitutek. V samotném paláci samozřejmě zřídil nevěstinec. Jednalo se o neskutečný byznys, který pomáhal financovat jeho choutky. Takto to podle něj mělo fungovat:
„Otevřel ve svém paláci nevěstinec; vyhradil řadu místností a zařídil je tak, aby odpovídaly velkoleposti toho místa, a zde pak měly stát vystaveny matróny a svobodní mladíci. Poté vyslal své sluhy na fóra a do bazilik, aby zvali mladé i staré muže k potěšení, přičemž těm, kteří přišli, půjčoval peníze na úrok a úředníci si otevřeně zapisovali jejich jména jakožto přispěvatelů k Caesarovým příjmům.“
Jeho vojenské tažení
Jeho jediné vojenské tažení proběhlo spíše jako fraška. Během cesty do Germánie trestal centuriony a celá výprava vyvrcholila u břehů Lamanšského průlivu. Takto událost zaznamenala kronika:
„Nakonec, jako by chtěl válku ukončit, seřadil bitevní linii na břehu Oceánu, rozmístil své balisty a další stroje. A když nikdo nevěděl ani si nedokázal představit, co se chystá udělat, náhle jim poručil sbírat mušle a plnit jimi přilby a záhyby plášťů, nazývaje je ‚kořistí z Oceánu, náležející Kapitolu a Palatinu‘.“
Za toto vítězství slíbil vojákům sto denárů a vyzval je k návratu.
Tělo a mysl tyrana
Fyzicky byl Caligula popisován jako odporný a děsivý. Měřil sice hodně, ale měl vyzáblé nohy a krk, zapadlé oči, a zatímco tělo měl zarostlé srstí, na temeni byl plešatý. Proto se považovalo za hrdelní zločin, pokud někdo pohlédl z výšky na jeho hlavu, nebo vyslovil slovo „koza“. Trpěl nespavostí, spával maximálně tři hodiny denně a v noci bloudil chodbami paláce.
Přestože opovrhoval bohy, při bouřce se schovával pod postel. V oblékání porušoval konvence a na veřejnosti se objevoval se zlatým vousem v přestrojení za bohy. Svého oblíbeného koně Incitata choval v mramorové stáji, dával mu pít ze slonovinového žlabu, oblékal ho do purpuru a zvažoval, že zvíře jmenuje římským konzulem.
Krvavý konec tyrana
Vraždu císaře předpovídalo mnoho znamení, například socha Jupitera v Olympii se prý hlasitě rozesmála. Jeho smrt byla nakonec vykonána pod vedením Cassia Chaerey, tribuna pretoriánské gardy. Caligula tohoto důstojníka neustále urážel a přiděloval mu ponižující denní hesla jako „Priapus“. Dne 24. ledna 41 n. l. se Caligula vydal z divadla a v úzké chodbě se zastavil u skupiny chlapců. Takto zaznamenal poslední okamžiky jeho života historik Suetonius:
„Někteří říkají, že když mluvil s chlapci, Chaerea k němu přistoupil zezadu a zasadil mu hlubokou ránu do krku se zvoláním: ‚Vezmi si to!‘ a že poté tribun Cornelius Sabinus, jenž stál čelem ke Gaiovi, ho bodl do hrudi… Jak ležel na zemi a se svíjejícími se údy křičel, že stále žije, ostatní ho dorazili třiceti ranami; neboť obecný signál zněl: ‚Udeř znovu!‘ Někteří dokonce vrazili své meče do jeho přirození.“
Zemřel ve věku devětadvaceti let. Spolu s ním byla zavražděna i jeho manželka Caesonia a dceři vojáci rozbili hlavu o zeď. Strach z něj byl tak hluboce zakořeněný, že zprávám o jeho smrti lidé zprvu nevěřili. Následně se sešel senát a mnozí navrhovali vymazat památku této rodiny Caesarů navždy z historie.
Komentář autora
Celý článek vychází z antického zdroje od historika Suetonia, který má na svědomí dílo Životopis dvanácti císařů. Ačkoliv se jedná o velmi cenný zdroj informací, moderní historici jsou ohledně některých tvrzení autora opatrní. Autor totiž své texty psal až s časovým odstupem a je možné a pravděpodobné, že v rámci tvorby posbíral všemožné dobové senzace a propagandu, která by císaře s odstupem času takto diskreditovala.
Velmi děkuji, že čtete.
Zdroje: Suetonius, The Lives of the Caesars, 2 vols., trans. J. C. Rolfe, (Cambridge, Mass.: Harvard University Press, and London: William Heinemann, 1920), Vol. I.
