Článek
Slavný filozof Platón a jeho současníci věřili, že Země má podobu pravidelného dvanáctistěnu. Země při pohledu shora připomíná míč, který je sešitý ze dvanácti kusů. Lidé na tomto dvanáctistěnu žijí mezi hranicí vody a vzduchu, na povrchu. Dvanáctistěn má na svém povrchu různě hluboké prolákliny, kam stékají a hromadí se veškeré nečistoty. Uvnitř Země se nachází komplikovaný systém podzemních řek a jezer. Důležité je Acherúsijské jezero, okolo kterého protéká řeka.
Gigantická podzemní pumpa Tartaros
Systém řek je poháněn pumpou zvanou Tartaros, která je umístěna přímo ve středu Země. Tartaros je nejhlubší propast uvnitř Země, jakýsi obří jícen procházející skrz celou Zemi. Voda a vzduch v něm cyklicky proudí sem a tam (přirovnává se to k dýchání organismu), což funguje jako gigantická přírodní pumpa pohánějící podzemní řeky. Tartaros je místo bez času.
Posmrtný soud a osud lidských duší
Tato struktura je důležitá pro posmrtný život a posmrtný soud. Podle antických Řeků, zejména v době Platóna, jsou duše nesmrtelné a po smrti jedince opouští tělo a vedou další existenci. Ti jedinci, kteří vedli dobrý život, naplno pečovali o svou duši, byli odměněni. Jejich duše po smrti putovala do čistých příbytků pravé Země, kde trávila čas s bohy, daimony a dalšími slavnými z minulosti. Prostřední nebo neutrální duše po smrti odcházely k Acherúsijskému jezeru, kde vedly existenci ve společenství ostatních, průměrných duší. Po určitém čase mohly být tyto duše očištěny a mohly se vrátit na svět v jiné formě života. Tato nová forma života byla určována podle zásluh za života předtím.
Ty nejhorší duše, které žily tím způsobem, že se připodobnily k tělu, přicházejí do Tartaru. Tyto duše uznávaly za živa pouze věci hmotné a nejvyšším dobrem pro ně byla slast. Taková zkažená duše v Tartaru zůstala napořád. Existence duše v Tartaru byla věčná a zredukovaná. Neexistuje zde žádné společenství ani čas.
Duše, které spáchaly za živa těžký zločin, ale litovaly jej, Tartar jednou za rok vypudí do řeky, která vede kolem Acherúsijského jezera. Právě zde mělo malé procento duší možnost očištění. U Acherúsijského jezera duše prosí o odpuštění ty, kterým za života ublížily (své oběti). Pokud jim oběti odpustí, vyjdou z řeky ven. V případě, že k tomuto nedojde, je duše opět řekou odeslána do Tartaru.
Je fascinující, jak hluboké znalosti kosmologie a geografie dokázali antičtí Řekové získat bez moderních technologií, družic či počítačů. Přestože Platón zasadil do svého modelu mnoho mytologických a filozofických prvků, základní myšlenka – že Země je kulatý objekt volně se vznášející ve vesmíru – byla na svou dobu naprosto revoluční.
Řekové nepotřebovali fotky z oběžné dráhy. Stačila jim čistá logika, matematika a pozorování přírody – např. zakřivený stín Země při zatmění Měsíce nebo mizení lodí za obzorem.
Zdroje:
Platón: Faidón, Platónovy spisy I., Praha: OIKOYMENH, 2003 (přel. F. Novotný), s. 83–160
