Článek
Jedním z takových úžasných pozůstatků je soubor básní, které se dochovaly na egyptských papyrech a pocházejí z období od roku 2000 př. n. l. do doby kolem roku 1100 př. n. l. Řeč je o milostných básních, které až neuvěřitelně drobnými náznaky připomínají slavnou část Bible – starozákonní Píseň písní. Ačkoliv je tato báseň přibližně tři až čtyři tisíce let stará, je v ní krásně a nadčasově vylíčen vzájemný milostný vztah muže a ženy. Je to úžasný příklad popisu pozemské lásky tak, jak ji vnímali starověcí Egypťané.
Báseň a její výklad
První část:
Tvá láska pronikla vším mým nitrem
Jako med ponořený do vody,
Jako vůně, která proniká kořením,
Jako když se mísí šťáva v......... (poznámka autora: tečky značí, že fragment nebyl úplný nebo text byl nečitelný)
Nicméně běžíš hledat svou sestru,
Jako oř na bitevním poli,
Jako válečník, který se řítí na paprscích svých kol.
Neboť nebesa činí tvou lásku
Jako postup plamenů ve slámě,
A její touhu jako střemhlavý let jestřába. (BARTON 1916, s. 413)
Z této první části je patrné, že se jedná o báseň, ve které je mluvčím žena promlouvající ke svému milému. Označení „sestra“ není myšleno jako příbuzenský vztah. „Bratr“ a „sestra“ jsou výrazy v těchto básních často používané pro milence. Jedná se nejspíš o pozůstatek starého zvyku z královských rodin, kde si bratr – král běžně bral za ženu pokrevní sestru z důvodu zachování „čistoty“ rodu. Na možnou ženskou perspektivu dále poukazuje přirovnání k „oři na bitevním poli“ a k „válečníku řítícímu se na paprscích svých kol“, což jsou typicky maskulinní příměry.
Druhá část:
Neklidný je stav mého jezírka.
Ústa mé sestry jsou poupětem růže.
Její prsa jsou parfémem.
Její paže je ...... větev
Která nabízí klamné místo.
Její čelo je pastí ze dřeva meryu.
Jsem divoká husa, štvaná,
Můj zrak ulpívá na tvých vlasech,
U návnady pod pastí,
Která mě má chytit. (BARTON 1916, s. 413)
V této druhé části je mluvčím prokazatelně muž. To je patrné z oslovení „sestra“ ve smyslu milenky. Muž zde detailně obdivuje partnerčinu krásu. Hovoří o jejích ňadrech, vlasech a obličeji. Sám sebe přirovnává k huse, jež se chytila do pasti – jedná se o metaforu loveckého motivu, kdy past znamená hlubokou lásku. Použitý příměr lovu je také dalším důkazem toho, že mluvčím je skutečně muž.
Třetí část:
Není snad mé srdce změkčeno tvou milostnou touhou po mně?
Mé ovoce, které vzrušuje tvou vášeň,
Nedovolím mu
Odejít ode mě.
Ačkoliv jsem byla zbita až k „Strážci záplav“,
Do Sýrie pruty shebid a kyji,
Do Etiopie palmovými pruty,
Na vysočiny pruty,
Do nížin větvičkami,
Nikdy nebudu naslouchat jejich radám,
Abych opustila touhu. (BARTON 1916, s. 414)
Z této části vyplývá, že mluvčím je žena. Lze tak usoudit z pasáže „mé ovoce, které vzrušuje tvou vášeň“, jelikož dívky často přirovnávaly své tělo a půvaby ke sladkému ovoci nebo květinám, jež nabízejí svému milému, aby v něm probudily vášeň. Tato část básně tak může být vyjádřením vzdoru vůči rodině nebo okolí, že svého milého neopustí, ani kdyby ji zbili a vyhnali do všech známých koutů světa.
Část čtvrtá:
Hlas divoké husy křičí,
Kde se zmocnila jejich návnady,
Ale tvá láska mě drží zpět,
Nejsem schopen ji osvobodit.
Musím si tedy vzít domů svou síť!
Co řeknu své matce,
Ke které jsem dříve chodil každý den
Obtěžkán úlovkem ptáků?
Dnes sítě nenalíčím,
Neboť mě lapila tvá láska. (BARTON 1916, s. 414)
Tato část vykresluje mluvčího jako muže, který je „lapen“ láskou. Zamilovaný mladík je v básni natolik pohlcen svými city, že zanedbává svou běžnou práci a vrací se domů k matce s prázdnou.
Část pátá:
Divoká husa vzlétá a vznáší se,
Snáší se na síť.
Ptáci křičí v hejnech,
Ale já spěchám k domovu,
Neboť se starám jen o tvou lásku.
Mé srdce touží po tvé hrudi,
Nemohu se odtrhnout od tvých půvabů. (BARTON 1916, s. 414)
Pravděpodobně se jedná o pokračování veršů ze čtvrté části.
Část šestá:
Ty krásný! Touhou mého srdce je
Opatřit ti potravu jako svému manželovi,
Má paže spočívá na tvé paži.
Změnil jsi mě svou láskou.
Tak říkám ve svém srdci,
Ve své duši, při svých modlitbách:
„Dnes večer postrádám svého velitele,
Jsem jako ten, kdo přebývá v hrobce.“
Buď jen zdráv a při síle,
Pak blízkost tvé tváře
Rozlévá potěšení, díky tvému blahobytu,
Nad srdcem, které tě s touhou hledá. (BARTON 1916, s. 415)
Tato báseň vyjadřuje lásku a touhu ženy. Mluvčím je pravděpodobně žena, která svého milého oslovuje jako „velitele“, což mohlo být běžné označení, které ženy používaly pro své manžely. Odloučení od milého je přirovnáváno ke smrti, což zvýrazňuje dramatičnost a sílu lásky. Motivy vyjadřující touhu jsou velmi podobné těm z Písně písní.
Část sedmá:
Hlas holubice volá,
Říká: „Země je světlá.“
Co mám dělat venku?
Zastav se, ty ptáčku! Káráš mě!
Našla jsem svého bratra v jeho posteli,
Mé srdce je nadmíru šťastné.
Říkáme si navzájem: „Neodtrhnu se.“
Moje ruka je v jeho ruce.
Těším se s ním na každé krásné místo.
Činí mě první mezi pannami,
A nermoutí mé srdce. (BARTON 1916, s. 415)
V této sedmé části je mluvčím opět jednoznačně žena. To lze vyvodit hned z několika veršů, zejména pak z pasáže „našla jsem svého bratra v jeho posteli“, a také z vyjádření radosti, pocitu výjimečnosti a nadřazenosti nad ostatními dívkami, což pramení ze šťastné a opětované lásky.
Egyptský fragment papyru
Část osmá:
Jsou v ní rostliny Sa'am,
V jejichž přítomnosti se člověk cítí povznesen!
Jsem tvá drahá sestra,
Jsem pro tebe jako kousek země,
S každým keřem příjemné vůně.
Krásný je v něm vodní kanál,
Který vykopala tvá ruka,
Zatímco nás chladil severní vítr.
Krásné místo k procházkám,
Tvá ruka v mé ruce,
Má duše inspirovaná,
Mé srdce v blaženosti,
Protože jdeme spolu.
Je to jako nové víno, slyšet tvůj hlas;
Žiji pro to, abych ho slyšela.
Vidět tě při každém pohledu
Je lepší než jídlo a pití. (BARTON 1916, s. 415-416)
Opět se jedná o projev zamilovanosti ze strany ženy.
Závěrečná část:
Jsou v ní rostliny Ta-'a-ti!
Odnáším tvé věnce,
Když přicházíš domů opilý,
A když ležíš ve své posteli
Když se dotýkám tvých nohou,
A děti jsou ve tvém......... (pravděpodobně chybějící text)
Vstávám radujíc se ráno
Tvá blízkost pro mě znamená zdraví a sílu (BARTON 1916, s. 416)
Opět se jedná o vylíčení lásky ženy. Ve fragmentu je patrné poměrně nadčasové vyobrazení a prožívání lásky. I ve starověku manželky a ženy něžně milovaly své nedokonalé manžely, kteří propadali opilosti.
Tyto úžasné básně ukazují, jak důležitá byla pro staré Egypťany láska. Zmíněné fragmenty naznačují, že se její vnímání za téměř čtyři tisíce let nezměnilo.
Poznatky a postřehy o každodennosti z básní
Ačkoliv se jedná o krátké milostné básně, i laik si může při čtení všimnout plno krásných detailů o každodennosti obyčejných lidí. Viditelný je důraz kladený na lov divokých hus a ptactva, při kterém byla používána technika nastražování sítí a pastí. Zároveň se tato metafora „chytit se do sítě“ nebo „být lapen jako pták“ typicky užívala pro vykreslení stavu zamilovanosti.
Dále zmínky o vodních kanálech a chladivém severním větru ukazují či mohou evokovat, že si Egypťané cenili stínu a vody v horkém podnebí. Severní vítr vanoucí od Středozemního moře navíc představoval životadárnou sílu a úlevu.
Podobného detailu si můžeme všimnout i co se týče způsobu válčení a geografické rozlohy říše. Z Egypta se stala vojenská velmoc a válečné vozy tažené koňmi byly technologickou novinkou. Zmínky o Sýrii a Etiopii (Núbii) zase vymezují hranice tehdejšího egyptského impéria.
A na závěr samozřejmě můžeme nahlédnout, že alkohol byl součástí lidstva od starověku.
Závěr a poznámka autora:
Komentáře k jednotlivým básním představují mé osobní názory tak, jak jsem je vyvodil z kontextu veršů. Původní zdroj k článku je kniha starší více než sto let, proto je zapotřebí brát překlady s určitou rezervou, jelikož modernější poznatky z egyptologie mohou nabízet přesnější a lehce odlišné znění.
Děkuji za přečtení.
Zdroje:
George A. Barton, Archaeology and The Bible, (Philadelphia: American Sunday School, 1916), 413-416.
