Jak vypadalo „nejstarší řemeslo“ ve středověku?

Studie autora Jamese A. Brundageho vysvětluje postoj středověkého kanonického práva k prostituci. Tehdejší středověcí právníci se museli vypořádat s dvousečnou problematikou morality a teologie. Z prostituce se tak stala ustálená a regulovaná součást tehdejší společnosti. S prostitucí se tehdejší kanonisté vypořádávali tak, že ji definovali jako jistou veřejnou promiskuitu, tedy charakteristicky ženu, která je dostupná více mužům. Zároveň však vnímali a upozorňovali na jistý klam, kterého se daná žena dopouštěla vůči mužům. Definice prostitutky zahrnovala i jednoznačný motiv zisku. Kanonisté chápali, že prostitutka jedná nemorálně, pokud nabízí své tělo mnoha mužům, nicméně i přesto dokázali uznat, že ji za svou službu náleží odměna. Tudíž odměna nebyla nezákonná a po zaplacení služby se staly takto vydělané finanční prostředky jejím legitimním majetkem. Tyto finanční prostředky se dále stávaly předmětem mnoha diskusí, neboť nebylo jednoznačné, zda tyto církev může přijímat formou milodarů a odpustků.

Z teologického a morálního hlediska byla prostituce církví jednoznačně odsuzována. Církev však dobře chápala, že ji není možné vymýtit a jedinou cestou byla její regulace. Toto vycházelo z učení již sv. Augustina a později Tomáše Akvinského, kteří tvrdili, že prostituce je nutné zlo. Jejich teze spočívala v tom, že pokud by byla bývala prostituce vymýcena, neukojený mužský pud by mohl ohrozit počestné ženy a byl by tak ohrožen řád manželství a rodiny. Na základě této myšlenky byla prostituce tolerována, avšak byla regulována tím způsobem, že nevěstince byly přesouvány do vyhrazených čtvrtí. Zároveň ženám, které řemeslo provozovaly, bylo nařízeno nosit prvky oblečení takové, aby byly bezpečně rozpoznatelné od počestných žen. Kanonické právo zastávalo dvojí názor ohledně mužů a žen. Panovalo přesvědčení, že ženy jsou od přírody slabší a náchylnější k sexuálním svodům. Toto bylo založeno čistě na základě teologické myšlenky. Muži byli naopak vnímáni jako od přírody žádostiví a silní. Z této teorie poté vyvstal paradox, že ženy nebyly za provozování prostituce nijak zvlášť trestány, neboť jednaly ze své přirozenosti. Muži, naopak, trestáni být mohli. Například podíleli-li se na prostituci kuplířstvím.

Ačkoli ženy povolání prostitutky mohly vykonávat při dodržování daných pravidel legálně, reálně se nacházely na samém okraji společenského postavení. Jejich slovo mělo pramalou váhu, byly zkrátka považovány za osoby nevěrohodné. I přesto kanonické právo nabízelo několik možností vykoupení. Jednou z možností představoval například sňatek nebo život ve specializovaném klášteře. Je zajímavé, že se kanonisté dokázali vypořádat s realitou, která nezapadala do náboženského dogmatu. Vytvořili tak jakýsi kompromis, který opisoval potřeby tehdejšího společenství.

Zdroje:

BRUNDAGE James. Prostitution in the Medieval Canon Law. Signs , Summer, 1976, Vol. 1, No. 4 (Summer, 1976), pp. 825-845, The University of Chicago Press,1976