Jan Žižka jako loupežník: Co na něj prozradila středověká popravčí kniha

Dnešní článek bude trochu jiný. Ukážeme si, jak fascinující a zajímavá může historie být. Středověcí lidé se věnovali mnoha různým povoláním a živili se, jak jen mohli. Mezi zavrženíhodné způsoby středověké obživy patřilo pochopitelně i loupežnictví.

Právě to bude ústředním tématem tohoto článku, ve kterém se pokusíme zmapovat činnost pravděpodobně nejslavnější loupežnické skupiny, která operovala na jihu Čech pod vedením jistého Matěje z Dvorce, přezdívaného též Vůdce Matěj. Do jeho loupežné skupiny patřil v letech 1407 až 1408 mimo jiné i slavný Jan Žižka se svým bratrem Jaroslavem.

Hlavním zdrojem článku bude smolná kniha pánů z Rožmberka, konkrétně Popravčí kniha pánův z Rožmberka, která zaznamenává období let 1390 až 1429.

Popravčí knihy byly v podstatě soudní záznamy, které poměrně pečlivě zaznamenávaly výpovědi odsouzenců – zlodějů, lupičů, vrahů atp. Většinou každý soud a každé město, které mělo pravomoc vykonávat hrdelní tresty, takovou knihu vedlo. Ve středověku byly tyto záznamy vedeny prakticky bez chronologie. Často se jednalo o stručné záznamy výpovědí, které šly za sebou tak, jak byly různé osoby, i třeba bez vzájemného propojení, vyslýchány. Postupem času na počátku 16. století začaly být smolné knihy velice podrobné. Protokolováno bylo absolutně vše, co se slov i gest týče. Soudce pokládal přesné otázky a reagoval na každou odpověď další rozvádějící otázkou. Je zajímavé, že díky těmto postupům dokázaly soudy zohlednit případnou recidivu pachatelů a reagovat na ni. Zároveň byl kladen důraz na efektivitu a rychlost prováděného řízení.

Místo ani datum narození Matěje z Dvorce není známo. Záznamy o něm jsou poměrně stručné a o jeho činech vypovídají zejména popravčí knihy. Z nich je zřejmé, že minimálně v letech 1407–1409, ale pravděpodobně mnohem dříve, vedl loupeživou skupinu působící a škodící na jihu Čech, na území pánů z Rožmberka. S největší pravděpodobností se jednalo o zchudlého nižšího šlechtice. Jeho družinu tvořili lidé obdobného postavení. Je tedy možné, že se jednalo o poměrně početnou skupinu, neboť každý z těchto zchudlých šlechticů disponoval oporou v podobě služebných – pacholků.

Kromě přepadávání pocestných a loupeží měla Matějova skupina velké ambice. Matěj dle popravčích knih chystal dobytí několika hradů v Čechách. Usiloval například o hrad Hus na Prachaticku. Vzhledem k těmto ambicím se nabízí teorie, že Matěj a jeho skupina museli mít oporu ve šlechtě, která obklopovala krále Václava IV., který byl v letech působení loupežníků znepřátelen s pány z Rožmberka.

Po narovnání vztahů mezi králem Václavem IV. a Rožmberky začal být jakýkoliv odpor vůči tomuto mocnému rodu vnímán jako vzpoura proti samotnému panovníkovi. Tento stav ještě více upevnila usnesení zemského soudu z let 1402 a 1404, která tvrdě postihovala takzvané delikty moci. Mezi ně patřily nejen vojenské akce proti zemi, ale také silniční loupeže či ukrývání zločinců.

Situace zbojníků se dramaticky zhoršila po roce 1407, kdy Jindřich III. z Rožmberka přesunul svou pozornost do jižních Čech a zahájil proti loupeživým tlupám nekompromisní tažení. Matějova družina se v důsledku toho začala rozpadat. Některým členům se podařilo zachránit (Jan Žižka získal roku 1409 od krále milost), ale většina byla tvrdě stíhána a popravena. Definitivní konec potkal v roce 1409 i samotného vůdce tlupy Matěje, jenž byl dopaden v Českých Budějovicích, kde byl podroben útrpnému právu a následně oběšen.

To, co usvědčilo Matějovu tlupu, byla výpověď jistého Pivce, která je zapsána v Popravčí knize pánů z Rožmberka. Ten byl chycen a vyslýchán v roce 1406. Jeho výpověď zní takto:

„Pivcova výpověď.

Potom opět vypověděl, že Sýkora, Sedláček a Jan Holý ukradli balík zeleného sukna, stříbrný opasek a jiné věci. A o Žižkovi Jan Holý vypověděl, že Žižka, Jindřich a Žižkův bratr ukradli slanečky, a že on a Troskovec vyhlásili pánovi nepřátelství, a že Žižka sebral vozy a vyhlásil pánovi nepřátelství. A také, že Matěj sebral kupcům zlato a Žižka zabil pánova sluhu.

Také vypovídal proti Vítovi z Milevska a Matějovi, který kdysi sloužil u pana Markvarta z Pořešína, a také že pobývali a stravovali se u Tluka ve Dvořišti. Opět vypověděl, že brali koně z panského majetku u Filipa, a u toho byli mlynář Mikeš, Tomáš z Jaromírova a Kříž. Také, že se Matěj často skrýval ve vsi u Kaplice v Rozpoutí. A také, že je ten Matěj vedl k hrádku Velešínu, kde měl uříznout provaz u mostu, a u toho byli Nohavka a Jan Kramářík. A také, že se skrýval u Jana v Dckách a v Bukovště u Jana. Také vypověděl, že kradl a prodával to v Lomnici Larce a jejímu synovi.“ (MAREŠ 1878, str. 20)

Zde je jasně viditelná chaotická struktura zápisu výslechu. Je zřejmé, že Pivec byl zloděj, chycený a souzený, a jeho útrpný výslech spustil lavinu udávání, kdy chrlil, co kdy a kde udělal, a poté, co vyčerpal své hříchy, sděloval, co věděl na ostatní. (Poznámka autora: Uvedený úryvek jsem schválně nezkracoval z důvodu zachování autenticity a také proto, aby čtenář získal představu, jak mohl středověký zápis výslechu vypadat. Text jsem se pouze pokusil z originálu přepsat do moderní češtiny).

Další výpovědí mapující trestnou činnost Matějovy tlupy je výslech Čeňka zvaného „Kozel“ z Olešné, který byl vyslýchán pravděpodobně v roce 1409. Tato výpověď zachycuje, že jistý Matěj z Dvorce dával tip ostatním loupežníkům k odcizení pytlů se šafránem. Taktéž proti němu, Žižkovi a celé skupině vypověděl o mnohem větších prohřešcích. Takto je to zachyceno v Popravčí knize:

„Dále doznal, že Jiřink z Plzeňska, Halba z Chotěboře, Žižka, Hansa Uher a Polák ukradli krámské zboží a jiné věci a odnesli to do Rakouska do Trnavy a na Kobr.

Dále doznal, že Matěj, Nohavka a Jan Holý chtěli zradit hrad Velešín panu Litoltovi z Bítova a byli u něj, přičemž sledovali, jak se zvedají mosty, a hledali slabá místa.

Dále doznal, že Byňovec, vůdce Matěj, Kolúch, Žižka a Jiřink chtěli dobýt Nový hrad a Folkenstorfer z Kolmuče jim měl přijít na pomoc.

Dále doznal, že Hynek, sluha Sudliců na Moravě na Rabštejně, vyrábí provazové žebříky, pomocí kterých by mohli dobývat hrady a města; loni měl s Žižkou, s Kolúchem a se svou další rotou dobýt hrad Hus, a to i s Matějem.

Dále doznal, že syn Ondřeje Haicla z Branné, purkrabí Mikuláš z Lomnice, Hanušek, jeho bratr a Matěj dělali žebříky, protože chtěli pro pana Alšíka dobýt Třeboň.

Dále doznal, že Matěj a Beneš z Heršláku se svým střelcem, ne na příkaz pana Litolda, ale z vlastní vůle, na silnici u Strážkovic sebrali jednomu kupci 105 zlatých a jednoho koně, o což se rozdělili s purkrabím Mikulášem z Lomnice, přičemž jemu dali předem podíl šest zlatých.

Dále doznal, že Žižka a Karlík z Míšně se svými dvěma strýci sebrali na silnici u Strážkova jednomu soukeníkovi (překupníkovi) mnoho sukna, jeho samotného zajali a odvedli do Jemnice.

Dále doznal, že Matěj a Limbergar z Bavor se svými střelci na silnici u Suchdola ukradli 14 koní, několik samostřílů a 27 kop grošů.

Dále doznal, že Kolúch a Žižka mají v úmyslu spálit Týn. Dále doznal, že Matěj a Beneš z Heršláku se svým střelcem Petříkem v lese zvaném Kramář za Kaplicí sebrali jednomu kupci dvě kopy, samostříl a šest perníků.

Dále doznal, že Matěj a Petr Ocelka ze Dvorů kradli a loupili na silnicích u Lomnice.“ (MAREŠ 1878, str. 21-22)

Takto však Kozlovo doznání nekončí. Jedná se skutečně o dlouhý seznam. Také je zmíněno, že loupežníci často při loupežích nosívali falešné vousy vyrobené z koňských žíní s cílem skrýt svou totožnost a zabránit odhalení.

Posledním záznamem, který usvědčoval Matěje a jeho tlupu, je výpověď jistého Strachoty z Osové. Takto je jeho konec zaznamenán v popravčí knize:

„Výpověď Strachoty z Osového, který byl oběšen v Krumlově ve čtvrtek před svatou Máří Magdalenou. Nejprve vypovídal proti Čenčlovi z Brusného, že vůdce Matěj a jiní zloduši u něj měli svůj úkryt, a stejně tak i u Peška v Suchém dole.“ (MAREŠ 1878, str. 24)

Závěr příběhu Matějovy družiny je fascinující ukázkou toho, jak nevyzpytatelná mohla tehdejší doba být. Zatímco většina členů tlupy byla tvrdě stíhána a popravena, přičemž definitivní konec potkal v roce 1409 i samotného vůdce Matěje, který byl dopaden v Českých Budějovicích, podroben útrpnému právu a oběšen, jiní dokázali z této nebezpečné dráhy včas uniknout.

Tím nejznámějším z přeživších byl pochopitelně Jan Žižka. Muž, který se podle svědectví z popravčí knihy podílel na krádežích a loupežích, přesto získal v roce 1409 od krále milost.

Děkuji, že čtete. Vážím si veškeré podpory!

Zdroje:

MAREŠ František. Popravčí kniha pánův z Rožmberka. Praha: Královská společnost nauk, 1878.

TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: J. Otto knihtiskárna, 1879