Článek
Kohoutí zápasy jsou krvavou zábavou a jednou z nejstarších forem hazardní hry s kořeny v antice. Jedná se o soutěž, kde jsou kohouti rozděleni do jednotlivých váhových kategorií, přičemž jejich nohy jsou vybaveny ostrohami s kovovou a často ostrou čepelí. Do kohoutího ringu je umístí jejich majitelé a postupně kohouty rozdráždí k boji. Tito poté bojují klováním a za pomoci připevněných čepelí se navzájem drásají a řezají. Zápas končí smrtí jednoho z nich. Kohouti jsou na boj připravováni. Často jsou speciálně krmeni a vedeni k agresivitě. Nezřídka jim jsou aplikovány i steroidy pro maximální nárůst svalové hmoty a síly.
Krvavá historie od starověké Indie
Původ tohoto „sportu“ sahá tisíce let zpět. První zmínka o kohoutím zápase pochází pravděpodobně z Indie, a to přibližně 2000 let před naším letopočtem. Zde byly kohoutí zápasy pevně propojeny s náboženskými sektami. Z Indie se kohoutí zápasy rozšířily do Persie a Izraele, a právě zde začaly fungovat čistě jako zábava a forma hazardní hry pro bohatší obyvatelstvo. Bylo by bláhové myslet si, že kohoutí zápasy byly jen doménou asijského kontinentu. Zmínky jsou patrny i z antického Řecka a Říma, kde se kohouti utkávali v arénách, podobných těm, ve kterých bojovali gladiátoři. Svou popularitu si kohoutí zápasy získaly i mezi šlechtou v 15. století v Evropě.
Sarawak; two native Sea Dayaks at a cockfight. Photograph.
V mnoha zemích byly kohoutí zápasy chápány jako národní sport a byly hluboce spojeny s danou kulturou. Příkladem mohou být Mexiko, Peru, Thajsko, Filipíny, Vietnam, Indonésie a Indie. Ačkoli se moderní společnosti snaží kohoutí zápasy zcela vymýtit, v některých regionech ilegálně pokračují dál. V Indonésii jsou právě kohoutí zápasy kvůli tradicím a hazardu tak pevně zakořeněny ve společnosti, že se jakékoliv restrikce jeví jako neúčinné.
Antropolog na útěku před policií
Slavný antropolog Clifford Geertz ve své knize Interpretace kultur vypráví příběh z Bali. Po příjezdu na Bali do malé vesnice nebyl Geertz nejprve uzavřenou komunitou místních přijímán. Byl považován za vetřelce. Asi deset dní po příjezdu se ve vesnici konaly velké kohoutí zápasy, které jsou na Bali nelegální. Kohoutí zápasy se však na Bali i přesto dále konají, neboť jde o zažitou tradici. Při konání těchto zápasů na místo přijela policie, přičemž se dav z místa rozutekl a Geertz se svou manželkou začali rovněž utíkat před policií. Po tomto incidentu je začali obyvatelé vesnice přijímat a zdravit, ba dokonce byli ze strany náčelníka vesnice hájeni před policií.
Mexico
Bali je charakteristické pro kohoutí ring podobně jako jiné státy pro golf. Nicméně kohouti bojují „jen zdánlivě“. Ve skutečnosti bojují lidé. Touto myšlenkou naráží Geertz na povahu zdejších mužů. Pro Balijce je symbol kohouta a kohoutích zápasů symbol mužnosti, statečnosti. Dále je zřejmé, že i spousta dalších věcí na Bali je přirovnávána ke kohoutům a kohoutím zápasům. Jak se zdá, pro mnohé Balijce kohouti představují celý život. Zajímavé je, že mezi Balijci existuje řada příměrů ke kohoutům, zatímco příměry k jiným zvířatům vzbuzují znechucení. Zároveň je trestáno jakékoli chování, které se jeví jako zvířecí.
Když nejde o peníze, ale o čest
Na Bali je běžnou praxí, že na kohoutí zápasy se sází nemalé peníze. Existují dva druhy sázek. První se účastní „rohy“ kohoutů, tedy týmy vlastnící kohouta, který reálně bojuje. Tyto sázky jsou vysoké a několikanásobně překonávají výdělky obyvatel. Druhý typ sázek provozují diváci samotných zápasů mezi sebou. V prvním případě, tedy při sázení mezi týmy, je s pravděpodobnostmi manipulováno tak, aby se zápas jevil co nejférověji. Sázení však pro Balijce není prováděno jen pro vidinu zisku – je v tom hlubší sociologický a socio-psychologický smysl. Právě toto Geertz nazývá „záludnou hrou“.
Definici „záludné hry“ autor přejímá z konceptu Benthama. Tím je myšlena hra, kterou se z ekonomického hlediska nevyplatí hrát. To zjednodušeně znamená, že možná výhra je nižší než případná ztráta, a to pro obě strany. Ačkoliv se tento druh sázení jeví jako degenerativní, pro Balijce má i jiný smysl. Možnost finanční výhry není hlavním důvodem, proč je tato záludná hra hrána. Mezi hlavní motivace takových sázek je symbolika mravního významu. V záludných hrách, které provozují Balijci, je v sázce mnohem víc. Jedná se o prestiž, respekt a sociální status.
Zdroje:
GEERTZ Clifford. Interpretace kultur Vybrané eseje. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
