Od sběru potravy k rodině: Co se stalo s lidským tělem před miliony let?

Člověk není jedinečný. Stejně jako každý jiný organismus je odkázán na stálý přísun potravy, vody a jeho existence je konečná. Ačkoli je člověk tvořen prakticky stejnými buňkami jako každý jiný savec, je v důsledku bezpochyby nejpodobnější primátům. Právě z této větve živočichů se člověk za dlouhé miliony let vyvinul.

První zásadní zlom v evoluci nastal vzpřímenou chůzí. Toto přineslo přestavbu celého těla člověka. Vytvořilo se dvojí esovité prohnutí páteře a posun týlního otvoru dopředu, což umožnilo vyvážené posazení lebky pro zvětšující se mozek. V souvislosti s tím se uvolnily ruce a začala se vytvářet jemná motorika. To vedlo k tomu, že čelisti přestaly být vystouplé a zuby začaly být stavěny kolmo k čelisti. Přestavba úst dala předpoklad pro schopnost řeči.

Dále postupně došlo ke ztrátě srsti, čímž bylo lidské tělo citlivější pro doteky a celkově se zlepšila termoregulace. U žen se vytvořila trvale formovaná ženská prsa, hýždě a navenek ohrnuté, citlivé rty. Pohlavní ústrojí u žen se přesunulo více dopředu v souvislosti se změnou pánve. Penis samců se zvětšil a absentovala vnitřní kost. Toto vše umocnilo lidskou sexualitu – byla možná soulož tváří v tvář, která prohloubila citovou vazbu mezi partnery. Právě tento faktor je klíčový pro lidské přežití.

Lidské mládě se totiž rodí extrémně nehotové, zejména kvůli velikosti lebky a rozměru pánve. Bylo tedy nutné zajistit stálou péči a ochranu. Toto zajistila lidská sexualita, která páry držela pohromadě. Sexualita nyní nebyla ohraničena jen obdobím říje, ale byla prakticky stálá. Tradiční společnosti svázaly sexualitu pravidly, která bránila rozpadu rodiny. Biologickou nevýhodu žen musela vyvážit ochrana muže.

Je problematické s určitostí říct, jak lidé opravdu žili. Jednalo se pochopitelně o kulturu bez písma, a proto je zkoumání odkázáno na poznatky moderní antropologie. Při výzkumech afrických křováků, jako lidí, kteří žijí původním stylem života, došla antropologie k závěru, že podobným způsobem mohli žít lidé v dávné minulosti. U křováků na velmi malé ploše žije pohromadě deset až patnáct rodin. O přístřešek s ohništěm se starají ženy. Rozmístění jednotlivých přístřešků v táboře se řídí příbuzenskými vztahy. Viditelné je i pravidelné stěhování tábořiště.

Je pravděpodobné, že pradávná rodina byla monogamní. Lidé žili v menších společenstvích – tlupách přibližně o počtu padesáti členů. Byla patrna jasná dělba práce. Ženy byly sběračky a muži lovci. V této kultuře byl přísný zákaz incestních vztahů. Rody byly tak sjednocovány na základě uzavíraných partnerství s ostatními kmeny. Lidé vždy žili ve společnosti ostatních.

Vzhledem k neuvěřitelné houževnatosti lovců a sběračů se lidem poměrně dařilo. Lidská populace narůstala a lov přestával stačit. To přineslo potřebu najít jiný druh obživy. Lidé začali sbírat trávy a jiná semena a začali je sušit a zpracovávat. Neolitická revoluce přinesla člověku znalost plodin. Člověk se jinými slovy naučil pěstovat a šlechtit trávy a obilí, ze kterého poté tloukl mouku. To vedlo k možnosti vést usedlejší život. Ze šlechtění trav se stalo obilí a zelenina, k nimž přibyla domestikace zvířat, například psa, ovce, kozy, vepře. Na stejném území se později díky zemědělství uživilo více lidí než lovem a sběrem dohromady. Začaly tak vznikat první vesnice.

Tím, že si lidé tvořili zásoby, přišla nová hrozba. Lidé se nyní museli bát divokých zvířat a jiných, například nezemědělských a loupeživých tlup. Proto se začali stěhovat k sobě v duchu ještě semknutější spolupráce.

Jakmile zemědělské přebytky a dělba práce umožnily vznik řemesel a obchodu, vyrostla před deseti tisíci lety první opevněná města. Zpočátku v nich lidé žili podobně jako na vesnici – všichni se znali, hovořili stejnou řečí a tvořili v podstatě jeden kmen.

Skutečný evoluční šok přinesla až velká starověká obchodní města typu Říma. Poprvé v dějinách byli lidé nuceni žít na malém prostoru mezi tisíci cizinci, které neznali a s nimiž je nepojilo žádné příbuzenství. Život ve městě nebyl jednoduchý, ale nyní již člověk nebyl limitován jen několika činnostmi – zemědělstvím a lovem – nyní se mohl věnovat jakémukoliv řemeslu, kterým se za pomoci obchodu bezpečně uživil.

Je zásadní, že vše výše popsané je otázka několika milionů let. Nebyl to sprint, ale předlouhý maraton, který nás utvořil.

Přesto se zkuste zamyslet: chodíte rádi na houby? V minulosti byste sběračem nejen „mohli být“, ale vy jste jím jako druh nevyhnutelně byli, a tenhle vzorec chování v nás přetrval.

Zdroje:

SOKOL Jan. Člověk jako osoba. Praha: Vyšehrad, 2016