Pilát Pontský. Kdo byl muž, který nechal ukřižovat Ježíše Krista?

Dobové zdroje o Pilátovi Pontském jsou velmi omezené. Moderní historici o něm však vědí více než o většině jiných římských guvernérů Judee. To je samozřejmě způsobeno tím, že Pilát Pontský byl díky křesťanství po staletí velice zkoumanou osobou. Poznatky o jeho životě se neopírají jen o kanonické knihy křesťanství, ale i o díla židovských historiků a kronikářů, kteří žili v jeho době nebo nedlouho po ní, a mohli tak události vylíčit bez jakýchkoliv okolků. Mezi tyto autory můžeme zařadit například Filóna Alexandrijského, historika Josepha Flavia nebo také Římana Tacita.

O Pilátově životě před jeho příchodem do Judee nejsou známy žádné informace. Není známo pořádně ani jeho jméno. Přízvisko „Pilatus“ mohlo být vykládáno podle dvou latinských slov, a to prvního – pilum, což by mohlo naznačovat Pilátovu vojenskou minulost. Druhá verze pak stojí na méně lichotivém původu, a to od slova „pileus“, kdy by se mělo jednat o čapku nošenou propuštěnými otroky, což by znamenalo, že některý z jeho předků mohl být otrokem. V evangeliích Marka a Jana je však nazýván pouze jménem Pilát.

Jméno „Pontius“ také dále ukazuje na původ ve střední nebo jižní Itálii, konkrétně v oblasti Samnia. Mohl být příbuzný s vůdci Samnitů z doby před jejich plným obsazením Římskou říší. Z hlediska společenské třídy pak mohl patřit k jezdeckému stavu, což byla střední vrstva římské šlechty. S ohledem na jeho vysokou politickou funkci existuje předpoklad, že byl vzdělaný a poměrně bohatý.

Evangelium podle Matouše nám sděluje, že byl ženatý. V Matoušově evangeliu (Mt 27,11–20, Český ekumenický překlad) stojí:

A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“

Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.

Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“

On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.

Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš.

Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“

Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.

Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“

Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.

Pilát byl v pořadí pátým guvernérem římské provincie Judaea a úřad zastával za vlády císaře Tiberia. Ačkoliv bylo jeho postavení guvernéra vysokou politickou funkcí, geografické místo, kde funkci vykonával, příliš lukrativní nebylo. Šlo o místo s relativně nízkou prestiží. I přesto ve vládě dle Josepha Flavia strávil dohromady 10 let, a to v letech 26 až 36 n. l.

Pilátovy jednotky fungovaly jako policie. Zatímco Pilátovo vojsko udržovalo dohled nad veřejným pořádkem a působilo také jako výrazná represivní složka, sám Pilát stál v čele soudu. Měl pravomoc udílet tresty smrti, zodpovídal za výběr daní a ražbu mincí. I tak ponechával místnímu židovskému obyvatelstvu určitou míru volnosti, a dokonce se o část civilní a náboženské moci dělil s židovskou radou.

Jeho hlavním sídlem nebylo to nejdůležitější místo Judee – Jeruzalém, ale pobřežní město Caesarea Maritima. Do Jeruzaléma však jezdil během velkých židovských svátků, aby dohlédl na udržení pořádku.

Pilát na počátku své vlády ponechal již zvoleného židovského velekněze, kterým byl Josef ben Kaifáš. Právě ponechání funkce knězi na neurčito mu zajistilo určité spojenectví a moc nad židovskými obyvateli. Právě tímto způsobem si, zdá se, zajišťoval poslušnost elity saducejské sekty.

Pilátova vláda rozhodně nebyla klidná. Historici ukazují hned na několik incidentů mezi Pilátem a židovským obyvatelstvem.

Existuje několik přešlapů, kterými si Pilát poštval proti sobě židovské obyvatele. Prvním takovým incidentem je případ, kdy Pilát údajně urazil židovský zákon tím, že do Jeruzaléma přinesl zlaté štíty s věnováním císaři a umístil je na Herodův palác. Nebo také do Jeruzaléma v noci propašoval císařské standarty s vyobrazením císaře.

První z jeho přešlapů však vyřešil pohotově císař Tiberius, který Piláta ostře napomenul a nařídil štíty odvézt. U druhého se mu snažila pomoct jeho vlastní armáda. Židé byli pobouřeni. Údajně oblehli jeho dům v Caesareji na celých pět dní. Rebelie vyeskalovala až v zásah Pilátovy armády. Protestující Židé však nechtěli ustoupit i přes možnou ztrátu života a Pilát byl jejich protestem nakonec donucen standarty sundat.

Jsou však známy i případy, kdy Pilát rebelie a vzpoury těžce trestal. Když se rozhodl postavit akvadukt v Jeruzalémě a kvůli tomu vybral chrámovou pokladnu, vyvolal tím masové protesty. Na protestující však bez lítosti vyslal vojáky s obušky.

Mnoho lidí zemřelo na následky úderů nebo byli ušlapáni. A o dalším nespecifikovaném krveprolití se zmiňuje Lukášovo evangelium (Lk 13,1, Český ekumenický překlad), které okrajově mluví o Galilejcích, „jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi“.

Co však Piláta navždy zapsalo do dějin, je odsouzení Ježíše Nazaretského ke smrti na kříži.

K ukřižování Ježíše došlo o Velikonocích pravděpodobně v roce 30 nebo 33. Tento fakt potvrzují, mimo jiné, čtyři kanonická evangelia, Josephus Flavius a okrajově také římský historik Tacitus. Pro Římany samotné však zprvu šlo nejspíše o zcela běžný trest, neboť ukřižování bylo trestem pro rebely a zločince z provincií.

Před Pilátův soud se Ježíš dostal kvůli obvinění ze vzpoury proti Římu, které vycházelo z jeho označení za „krále Židů“. Samotná evangelia však Piláta nelíčí jako krutého tyrana, ale překvapivě spíše jako váhavého muže, který byl o Ježíšově nevině přesvědčen.

Podle biblického vyprávění ho k vynesení rozsudku smrti dotlačil až zfanatizovaný dav a židovské chrámové elity. Zajímavý je přitom vývoj tohoto příběhu v čase – zatímco nejstarší Markovo evangelium ukazuje Piláta a Židy ještě v jakési možné názorové shodě, pozdější texty prefektovu osobní vinu stále více snižují a snaží se ho z celého procesu do jisté míry vyvinit. V Matoušově evangeliu (Mt 27,24, Český ekumenický překlad) se pak objevuje „motiv mytí rukou“, kdy Pilát říká:

Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“

To značí, že Pilát věřil v Ježíšovu nevinu a až výslovně se chtěl od nespravedlnosti morálně distancovat.

V evangeliu podle Jana (J 18,29–19,22, Český ekumenický překlad) dokonce Pilát vede plnohodnotný až teologicky motivovaný hovor. Evangelium jej líčí takto:

Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“

Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“

Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“

Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.

Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“

Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.

Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.

Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.

Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje.

Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“

Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“

Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“

Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“

Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.

Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.

Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“

Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“

Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“

Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha.

Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“

Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.

Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.

Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.

Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.

Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“

Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

Pilátova vláda měla skončit kolem roku 36 nebo 37. Tehdy měl tvrdě zasáhnout proti skupině ozbrojených Samaritánů u hory Gerizim, kteří zde hledali posvátné artefakty údajně zakopané Mojžíšem. Samaritáni si na jeho krutost stěžovali u Lucia Vitellia, guvernéra Sýrie. Vitellius Piláta okamžitě odvolal z funkce a nařídil mu, aby se odjel zodpovídat přímo císaři Tiberiovi. Brzy nato však císař zemřel, aniž by stihl Pilátův případ a stížnost na jeho údajnou krutost projednat.

Co se s Pilátem stalo dál? Pilátovo odvolání mělo být vyřízeno novým císařem Caligulou. Není známo, zda k soudu vůbec došlo, ale jisté je, že Pilát se už do své funkce v Judee nikdy nevrátil. Opět existuje několik teorií, jak Pilát dožil. Podle některých spáchal sebevraždu, když kvůli své krutosti ztratil politickou moc, podle druhých však dožil v klidu v Římě.

Zdroje:

Bible: Písmo svaté Starého i Nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2001.

https://en.wikipedia.org/wiki/Pontius_Pilate