Reálný případ exorcismu v Čechách - o případu Juliány Steimlové

Zdálo by se, že téma posedlosti a působení démonických sil na člověka, je prioritně problematikou křesťanství. Téma posedlosti a exorcismu však můžeme spatřit ve starých, babylonských kulturách. Babyloňané chápali posedlost, démony a nemoci. Posedlost byla v Babylonii přičítána démonům nebo zlým čarodějům, přičemž určit původ posedlosti nebylo zcela možné, a to z důvodu tajného působení čarodějů. Činnost démonů a těchto čarodějů směřovala zejména proti zdraví a životu člověka. Magické rituály pak probíhaly čistě preventivně proti oběma entitám, tedy jak proti mágům, tak démonům. Za nejčastější projev démona byl považován útok proti zdraví. Chrámy v Babylonii nesloužily jen k náboženským účelům, ale fungovaly mimo jiné i jako nemocnice a centra oficiální magie. Právě sem kněží přijímali do ošetřování osoby postižené démony či černou magií. Kněží uzdravovali posedlé a nemocné pomocí speciálních magických obřadů, různých formulí a zaříkáváním. Proti démonům a zlým čarodějům vznikaly přímo celé kouzelné rituály a sbírky. Je tedy zřejmé, že téma posedlosti a neblahého působení démonů nebo zlých duchů rozhodně není jen problematikou křesťanství. V určitých formách se tato problematika promítá do většiny kultur a náboženství napříč celým světem.

V křesťanství problematiku posedlosti a motivy exorcismu spatřujeme v mnoha zdrojích, zejména v Novém zákoně. V evangeliích se nachází celá řada vykonaných exorcismů ze strany Ježíše Krista. Za zmínku například stojí příběh o muži žijícím mezi hrobkami, z něhož Ježíš vyhnal nečistého ducha do stáda vepřů. Tento se nachází u Marka, Matouše i Lukáše. Vymítání proběhlo následovně: poté, co Ježíš zjistil jména démonů, kteří poškozeného posedli, přikázal jim, aby poškozeného opustili a následně je vyhnal do stáda vepřů. V evangeliích nebyl exorcismus vykonaný Ježíšem vždy líčen stejně. V některých Ježíšovi postačil příkaz bez znalosti jména démona. Ježíše tudíž nelze považovat za obyčejného exorcistu.

Zdá se, že aby mohl být prováděný exorcismus úspěšný, potřebuje exorcista znát jméno démona. Tato znalost mu nad ním dá moc. Autor Miklík k samotné posedlosti uvádí, že „ďábel se nespokojuje s pouhým pokušení. Může ovládnout i tělo člověkovo, zmocniti se jeho smyslové stránky a užívati ho jako své nástroje“. Dále také autor striktně rozlišuje posedlost od nemoci a jako příznaky posedlosti uvádí, že samotná posedlost trvá déle než nemoc a projevuje se nevysvětlitelnými křečemi, nemožností korigovat dýchání, pocením a nevysvětlitelnými boulemi na krku, které mizí v souvislosti se stavem posedlého. Posedlý dále vykazuje známky nadměrné spavosti a také vládne vědomostmi, které prokazatelně za života nemohl nabýt (například rozumí cizímu jazyku). Ve své podstatě ďábel může posednout toho jedince, kterého takovým způsobem trestá Bůh. Může se jednat o tresty za hříchy apod. Jinými slovy, ďábel v těchto případech musí mít svolení Boha. Pokud jde o obranu proti posedlosti autor uvádí, že lze použít pouze prostředky duchovní a nadpřirozené. Toto je nazýváno exorcismem.

Případ, který budeme sledovat, se týká mladé dívky Juliány Steimlové. Tato pocházela z bavorské vesnice Hohenava a byla dcerou obuvníka Františka Steimla. Autor ve své studii vycházel, mimo církevních záznamů, také z matrik a školních záznamů. Také prováděl vlastní šetření mezi pamětníky, se kterými vedl hovory. Pomocí těchto záznamů se mu podařilo zmapovat celý život mladé Juliány a také nalezl pravděpodobný důvod, proč k posedlosti došlo. Celé trápení má nevědomky na svědomí již zmíněný otec František Steiml. Otec Julianu totiž zplodil s matkou ještě před svatbou. Když se to rodina dozvěděla, strhla se na Františka Steimla vlna kritiky související se zahanbením rodiny. Otec toto nesl velmi špatně a z tohoto důvodu své narozené dítě proklel, čímž na něj svolal zlého ducha. Posednutí Juliany se projevovalo postupně. Prvním příznakem posednutí bylo, když si v 8 letech dívka hrála venku a dostala žízeň. Zrovna když zvonili klekání, neuposlechla napomenutí kolemjdoucích, aby se pomodlila, a začala hltavě pít. V tom okamžiku klesla k zemi a poprvé se u ní projevily prudké křeče. Její nemoc se rodina snažila neúspěšně řešit. Druhým příznakem posednutí bylo, když šla Juliána na půdu pro sušící se prádlo. Zahlédla tam velkou černou kočku, která na ni znenadání skočila. Dívka zděšeně vykřikla a zvíře okamžitě zmizelo beze stopy. Od té doby se křeče dívky ještě zhoršily. Třetím a nejtěžším příznakem byla událost, kdy byla Juliána sama doma, kde chtěla rozdělat oheň. Do světnice náhle vešel neznámý vysoký muž s úplně černou tváří a dlouhými zuby. Přistoupil k dívce a silně na ni dýchl. Juliána se s křikem skácela k zemi. Od této chvíle se nemoc dívky zhoršila natolik, že ji začal navštěvovat kaplan. Tento za ní chodil téměř denně a pozoroval příznaky posedlosti. Juliana se svíjela kdykoli ji začal žehnat, zvracela, když ji tajně nalili svěcenou vodu do nápoje a jídla. Z tohoto důvodu se kaplan Jan Kropfmüller začal o stav Juliány více zajímat. Vypozoroval, že Juliána rozumí, když s ní rozmlouval latinsky, a tak navázal první kontakt s démony, kteří ji posedli. Zjistil, že se v Juliáně usadili tři démoni. Tito knězi vzdorovali, ale nakonec svá jména prozradili. První, který Juliánu posedl již v jejích osmi letech u napajedla se jmenoval Sarmon, druhý, jež Juliánu posedl na půdě jako kočka, byl Attila a třetím a nejmocnějším démonem s ostrými zuby byl Hono. Kaplan se na základě tohoto zjištění pokusil o první exorcismus, a to v místním kostele. Tento pokus byl natolik úspěšný, že se podařilo z dívky vyhnat nejslabšího démona Sarmona.

Po čase se však Juliány stav opět zhoršil, a proto bylo rozhodnuto o novém exorcismu, konkrétně na Svaté Hoře nedaleko Příbrami. Zde exorcismus prováděl P. Kliment Vlasák, P. František Kutil a P. Alois Polák a P. Antonín Zeman. Proces exorcismu trval celkem pět dní. Jsou zde detailně pospány rozhovory se zbývajícími démony prostřednictvím Juliány. Proces exorcismu byl náročný, ale byly zaznamenány veškeré otázky duchovních a odpovědi démonů. Démoni poté pod nátlakem exorcistů zpětně objasnili důvody posednutí. K definitivnímu osvobození Juliány a odchodu zbylých dvou démonů došlo pátý den exorcismu. Během exorcismu bylo zapsáno mnoho podivností. Poškozená dívka padala do polospánků, její obličej se během vymítání křivil, měla oteklé oči. Na krku se ji tvořila měkká boule, která se pohybovala. Slyšet bylo skřípání zubů a hlava se otáčela nepřirozenými způsoby tak, že měla copy vpředu a obličej vzadu. Nadto rozuměla latině, což nebylo možné, neboť dívka téměř od 8 let nechodila do školy. Finální opuštění démonů z těla Juliány se projevilo prudkým a finálním zaškubáním těla. Ihned poté Juliana prozřela a byla již v pořádku.

Hodí se uvést, že popisované jevy mohly být příčinou spíše duševní, či jiné nemoci. Odborná studie s názvem Demonic Possessions and Mental Illness: Discussion of selected cases in Late Medieval Hagiographical Literature upozorňuje na to, že příznaky duševních nemocí v období vrcholného středověku byly interpretovány jako stav posednutí démonem. Autoři studie provádí analýzu středověkých pramenů, které dokladují použití exorcismu a pokouší se na popis příznaků posedlých aplikovat moderní psychiatrické diagnózy. Ve středověku byla posedlost ďáblem běžným vysvětlením pro nestandardní chování jedinců. Hlavní léčebnou metodu představoval exorcismus. Jako příklady uvádí následující zdroje. V životopise Sv. Františka z Assisi je popsán řadový bratr, který trpěl častými pády, měl křeče a viditelná byla pěna u úst. Z lékařského hlediska se jedná o příznaky přiléhavé k epilepsii. Jiný případ uvádí, že kněz byl posedlý ďáblem, který jej nutil říkat a dělat věci, které nechtěl a toto nedokázal ovládat. Moderní psychologie tyto příznaky přisuzuje Tourettovu syndromu. Uvedených, podobných případů má studie několik, přičemž u všech lze za pomocí moderní vědy najít vysvětlení.

Zdroje:

MIKLÍK Josef. Satan na svaté hoře. Praha: Nakladatelství Kropáč a Kucharský, 1932

ELIÁŠ Oldřich. Magie a demonologie ve staré babylonii. Praha: Vydavatelství Sfinx Exp.

Tr. FLEK Alexandr. Nový zákon příběh a učení Ježíše nazaretského. Praha: Biblion, 2024

FORCÉN Carlos, FORCÉN Fernando. Demonic Possessions and Mental Illness: Discussion of selected cases in Late Medieval Hagiographical Literature. Brill: Early Science nad Medicine, 2014, Vol. 19, No. 3, 2014 s.