Jak opravdu žili Vikingové: tvrdý sever, silné ženy a nečekaná hygiena

Když se řekne Viking, většině lidí naskočí obraz drsných nájezdníků, kteří v 8.–11. století zasahovali do evropských dějin prudkými nájezdy a rychlými loděmi. Jenže skutečný život lidí ze severu byl mnohem pestřejší. Za legendami o boji a plavbách stála realita obyčejných dní: tvrdá práce, stabilní komunita, vlastní zákony a neustálý zápas s přírodou.

Mluvili starou severštinou a psali runami, jejichž strohá geometrie dodnes působí tajemně. Jejich původní víra byla spletí bohů, rituálů a příběhů, které dávaly smysl světu, ve kterém žili. Křesťanství přicházelo postupně – dlouho vedle sebe existovaly staré zvyky a nové normy, aniž by se navzájem úplně vytlačily.

Navzdory drsným podmínkám byli Vikingové především zemědělci. Pěstovali oves, ječmen, menší množství pšenice i žita, zelí a luštěniny. Maso bylo důležitou součástí stravy – od ryb po domácí i divokou zvěř. Jídla byla jednoduchá, často kašovitá, dochucená bylinkami. Sůl se šetřila. Jedli dvakrát denně: ráno denní jídlo nattmal, večer hlavní jídlo po práci. K pití měli pivo a medovinu; voda byla mimo domov riskantní, proto si na cesty brali sudy s kvašenými nápoji. V zimě se věnovali řemeslům – od kovářství po výrobu lodí.

Postavení žen bylo na svou dobu mimořádně silné. Vikingové je nevnímali jako bytosti druhé kategorie. Ženy mohly vlastnit majetek, vést domácnost i hospodářství, účastnit se obřadů a v některých případech i bojovat. Měly právo iniciovat rozvod. Muži k nim často přistupovali s úctou, která odrážela hodnoty doby – čest, odpovědnost, rod. Otcové zároveň velmi přísně střežili čest svých dcer, protože v tak malé komunitě měla pověst cenu zlata.

Osady vznikaly na místech, kde byl přístup k vodě. Z malých vesnic se časem stala města a obchodní centra propojená s Evropou i Orientem. Domy byly dlouhé, stavěné ze dřeva a prutů potřených směsí jílu a organického materiálu. Uvnitř dominoval otevřený oheň, který sloužil k vaření i topení. Kouř vycházel otvorem ve střeše. Chudší žili v jediné místnosti, bohatší měli rozsáhlé longhausy, v nichž se odehrával společenský život. Tam, kde bylo dřeva málo, používali kámen a drny. Statky často stavěli na vyvýšených místech kvůli bezpečí a přehledu. Oheň rozdělávali i pomocí troudu z choroše, který upravovali tak, aby fungoval i ve vlhkém počasí – důkaz jejich praktického uvažování.

Společnost byla rozdělená do tří vrstev: otroků, svobodných rolníků a šlechty. Otroci tvořili pracovní sílu, často šlo o zajatce nebo potomky otroků. Rolníci vlastnili malé pozemky a tvořili jádro společnosti – byli to zemědělci, řemeslníci i válečníci. Jarlové, tedy šlechtici, byli bohatí velkostatkáři se silným vlivem a možností budovat vlastní vojenské družiny. Nad nimi stál král, jehož moc byla výrazně omezena. Skutečným centrem autority byl thing, shromáždění svobodných mužů, které rozhodovalo o zákonech a spravedlnosti. Tresty byly tvrdé, ale měly jasnou logiku – od pokut po vyhoštění, které bylo považováno za sociální smrt.

Vikingové si překvapivě potrpěli na hygienu. Koupali se jednou týdně, což bylo na tehdejší Evropu výjimečné, a využívali přírodní teplé prameny. Hroby dokazují, že používali hřebeny, břitvy a pinzety – upravený vzhled byl součástí jejich kultury. Někteří si dokonce zesvětlovali vlasy pomocí louhových mýdel, ale šlo pravděpodobně o módní trend, ne obecnou normu.

Smrt byla spojená s rituálem a úctou. Významní muži bývali pohřbíváni se svými zbraněmi, majetkem a někdy i zvířaty. Pohřby v lodích existovaly, ale nebyly běžné – šlo spíš o výjimečné ceremonie, které měly symbolický náboj. Chudší lidé měli hroby obložené kameny do tvaru lodi, což odráželo důležitost moře v jejich kultuře.

A ano, Vikingové opravdu lyžovali. Nejen kvůli lovu, ale i pro radost. Lyžování mělo svého boha – Ullra – a dokládá, že i v té tvrdé krajině si lidé uměli najít chvíle pro zábavu.

Vikingové tak nebyli jen bojovníci s mečem v ruce. Byli to zemědělci, řemeslníci, obchodníci i stavitelé, kteří dokázali přetvořit nehostinný sever v životaschopnou společnost. Jejich svět byl plný námahy, ale i pevně zakořeněných hodnot a hlubokého smyslu pro čest. A možná právě tahle kombinace síly, praktičnosti a neústupnosti je důvod, proč se jejich příběhy udržely až do dneška – ne proto, že byli divocí, ale protože byli neuvěřitelně schopní.

Zdroje: