Zapomenuté ženy, které psaly dějiny (2): Enheduanna – první hlas světa

Je hluboká noc. Rodiny už se svými dětmi spí.
A já? Sedím při tlumeném světle, v ruce rákosové pisátko a před očima hliněnou destičku, na kterou už hůř vidím. Jsem sama – bez muže, bez dětí. Ale tuto cestu jsem si vybrala vědomě. Jsem jediná žena v okolí, která píše. A doufám, že se na mou práci – a na mě – nikdy nezapomene.

Jmenuji se Enheduanna. Narodila jsem se kolem roku 2300 př. n. l. jako dcera krále Sargona z Akkadu, muže, který sjednotil Mezopotámii a založil první říši světa. Můj otec, zvaný též Šarukin, byl silný, ale i on potřeboval legitimitu — a tak mě, svou dceru, ustanovil velekněžkou měsíčního boha Nanny (Sina) ve městě Ur. V sumerštině „en“ znamená kněžka, a tak se z Heduanny stala En-heduanna – titul, který mě spojil s nebem.

Být velekněžkou, takzvanou entum, nebylo jen duchovní poslání. Byla to politická i náboženská mocenská funkce. Každá bohatá rodina v Sumeru posílala jednu dceru do chrámu – modlit se za blaho svého rodu. Já jsem se stala první, kdo tuto tradici začal. Byla jsem symbolicky provdána za boha Nannu, aby se skrze mne spojilo božské s lidským. Každý rok se konal rituál „svaté svatby“, který měl zajistit plodnost země a řád vesmíru. Byla jsem ztělesněním bohyně Inanny, ženského principu, který se spojoval s mužským – ne tělem, ale energií, aktem posvátné rovnováhy.

Žila jsem v chrámu, v přísném řádu – obklopená kněžkami, písaři a služebnictvem. Měla jsem vlastní dvůr, půdu, zvířata, pečeti, majetek i písaře. Můj den byl přesně rozvržen: obřady, modlitby, vedení hospodářství, psaní hymnů. Byla jsem duchovní vůdkyní, ale i správcem velkého chrámového území – jednou z nejmocnějších žen své doby.

Zachovaly se dvě pečeti s mým jménem a realistické zobrazení na vápencovém disku z Uru. Na jeho zadní straně stojí nápis: „Dcera Sargona, manželka boha Nanny.“ Archeologové tím potvrdili, že jsem nebyla legendou. Skutečně jsem žila.

Připisují se mi díla jako Exaltation of Inanna (Chvála Inanny), Inanna and Ebih a soubor 42 chrámových hymnů, které pozdější písaři opisovali ještě tisíc let po mé smrti.
V mých textech se prolíná poezie a politika – oslavují bohy, ale zároveň upevňují legitimitu Sargonovy dynastie. V hymnech mluvím o Inanně jako o bytosti z masa a krve. Přibližuji bohy lidem. A možná právě proto mé texty přežily – byly živé.

Když proti mému otci povstali jeho vlastní lidé, byla jsem donucena opustit chrám. Ve svém hymnu píšu: „Byla jsem vyhozena z chrámu jako kouř z obětní mísy.“
Ztratila jsem postavení i důstojnost – a přesto jsem se znovu postavila. Po smrti mého otce mě na trůn velekněžky vrátil můj synovec Naram-Sin. A já psala dál. Mé pozdní hymny mají jiný tón – osobnější, jemnější, přístupnější. Odvracím se od chladné teologie k lidskému prožitku. Inanna už není vzdálenou bohyní, ale ženou, která se hněvá, miluje, odpouští.

Když zemřela žena jako já, nebyla to jen smrt člověka. Byla to kosmická událost. Tělo velekněžky nebylo spáleno, ale balzamováno oleji a pryskyřicemi a uloženo do hrobky uvnitř chrámu, poblíž svatyně boha, jemuž sloužila. Rituály – zpěvy, obětiny a recitace hymnů – měly doprovodit duši podsvětím až ke světlu. Sumerové věřili, že všichni odcházejí do říše Kur, ale u kněžek a vládců se mělo za to, že část jejich duše zůstává živá – v jejich díle a paměti lidí.

A já jsem to věděla. V jednom hymnu jsem napsala:
„Mé jméno nechť bude vyslovováno, dokud trvá lidstvo.“

Po více než čtyřech tisících letech to funguje. Čtete ho právě teď.

Říkají, že jsem zemřela v chrámu, kde jsem celý život sloužila. Možná tam odpočívám dodnes – mezi kameny, které si pamatují mé kroky, a mezi slovy, která se stala nesmrtelnými.

Můj příběh má všechno, co dělá historii živou: víru, moc, poezii, pád i návrat.
A můj hlas, který zní přes čtyři tisíce let, klade stále stejnou otázku:
Kolik ženských jmen zmizelo z historie, protože psaly dřív, než jim svět dovolil mluvit?

Enheduanna, dcera Sargona. Kněžka měsíce. Hlas bohyně Inanny.
První jméno, které zůstalo napsané. A první žena, která si ho dovolila podepsat.

Zdroje: