Zapomenuté ženy, které psaly dějiny: Sestry Trung, dvě ženy, které se postavily říši

Když se mluví o dějinách Vietnamu, většina si vybaví válku s Amerikou nebo dlouhé období francouzské kolonizace. Ale skutečné kořeny vietnamského odporu sahají mnohem hlouběji — až do doby, kdy dvě ženy, Trung Trac a Trung Nhi, rozpoutaly bouři, kterou si netroufla spustit žádná armáda mužů.

Byl rok 39 n. l. Čínská dynastie Chan vládla Vietnamu tvrdou rukou. Daně rostly, svoboda mizela a ponížení bylo každodenní realitou. Trung Trac, dcera válečníka a manželka vietnamského šlechtice Thi Sacha, se snažila držet víru ve spravedlnost. Když však čínský guvernér nechal jejího muže popravit a ji samotnou zneuctil, spálilo ji to zevnitř. Jenže místo aby se uzavřela v tichém žalu, jak by se čekalo od „poslušné ženy“, povstala.

Spolu se svou mladší sestrou Trung Nhi se rozhodly, že už nikdy nebudou čekat, až je někdo zachrání. Samy se staly zachránkyněmi.

V tehdejším Vietnamu nebyla ženská odvaha výjimkou. Ženy měly mnohem větší svobodu než v Číně – mohly dědit majetek, vést obchod, dokonce i bojovat. Když tedy sestry Trung začaly verbovat vojáky, přidávali se nejen muži, ale i ženy. Z původní vzpoury se stalo masové povstání – osmdesát tisíc bojovníků, z toho šestatřicet žen v hodnosti generálky. Jednou z nich byla i jejich vlastní matka.

Sestry sedlaly válečné slony, kolem nich pochodovaly zástupy ozbrojených mužů a žen, kteří už neměli co ztratit. Během několika měsíců dobyly 65 čínských pevností. Vietnam byl svobodný. A na jeho trůn usedla žena – královna Trung Vuong. Zrušila daně, obnovila staré tradice a začala budovat vládu, která ctí vietnamské hodnoty, ne cizí ideologii.

Jejich vláda trvala jen tři roky, ale byla to doba, kdy se celý národ nadechl. Čína však neodpouštěla. Císař vyslal svého nejlepšího generála, Ma Yuana, aby povstání zničil. Bitvy trvaly dlouhé měsíce. Vietnamské vojsko ztrácelo síly, zásoby i spojence. Když sestry pochopily, že porážce se nevyhnou, rozhodly se pro čestnější konec než kapitulaci.

Legenda říká, že se vrhly do řeky Hat Giang a nechaly se pohltit proudem. Jiná verze tvrdí, že zmizely v oblacích – proměněné v duchovní ochránkyně své země. Ať už to bylo jakkoli, jejich příběh přežil všechna impéria, která se po Vietnamu přehnala.

Vietnamské děti se o nich učí už ve škole. Každý únor se v chrámech po celé zemi konají slavnosti Hai Ba Trung – „Dvou sester Trung“. V Hanoji jim stojí sochy, na poštovních známkách se usmívají hrdě ze svých slonů.

Jejich odkaz ale není jen o válce. Je o neústupnosti. O tom, že i když tě historie tlačí k poslušnosti, můžeš ji přepsat.

„Všichni mužští hrdinové sklonili hlavy v poslušnosti; jen dvě sestry hrdě povstaly, aby pomstily zemi,“ napsal vietnamský básník v 15. století. A měl pravdu. Sestry Trung nebyly jen bojovnice. Byly hlasem celé země, která se odmítla podřídit.

O devatenáct století později, když Vietnam znovu bojoval o svobodu – tentokrát proti Francii a později proti USA – ženy znovu stály v první linii. Snad proto, že v jejich krvi stále pulzovala síla dvou sester, které kdysi ukázaly, že i ztracený boj může být vítězstvím ducha. Žádné peklo není tak zuřivé, jako když se probudí ženská síla, která už odmítá mlčet. A sestry Trung tuto pravdu napsaly do dějin krví, potem a odvahou, která překročila všechny hranice i staletí.

Zdroje: